Kamarád, přítel, milenec, ale i známý nebo dokonce rodinný přítel a jejich ženské tvary. Kdysi jednoznačný význam, ale dobou, způsobem žitím života, se význam těchto slov poněkud jaksi posunul.
Kamarád
Kamarádů můžeme mít přehršle. Někdy kamarád z práce, i když se tam sotva oba pozdravíme, ale i kamarád, který pomůže, poradí, kterému se svěříme, a víme, že to nepustí dál… Jenže i kamarád občas rád a nejeden vztah končil tím, že do něj vstoupil kamarád, co měl naší ženu rád. Jaký je teda rozdíl slova kamarád alias kamarád? Kdo je vlastně náš kamarád… No a jak i někde bylo moudře řečeno, „kamarád taky rád“, takže to je milenec?
Přítel či přítelkyně
Přítel - člověk, kterému otevřeme dušičku, ten by měl být jeden. Udržujeme přátelský vztah, kde ho pouštíme i do svého soukromí. Ale kde jsou hranice, kam ho vpustíme, a jak to vše pod tím slovem myslíme? Obecně přítel znamená… A jsme u dalšího jádra problému a začneme se v tom topit.
Pokud máme přítele, máme i manžela? Pokud s ním žijeme, je to přátelský vztah nebo partnerský? Pokud se s ním i milujeme a klape nám to, je to i milenecký vztah? Funkcí máme najednou jako ve vládě a nevyznáme se v tom. Jako občas i tam, kdo je kdo a co má dělat.
Kdysi byl milenec chápán jako odskok od lože ze stálého vztahu. Ale když se řekne - je to přítel - to je odskok od čeho? Nebo pro někoho ve volnu znamená poskok pro vše, co my chceme?
Kamarády máme, jako i kamarádky. S jedním se lépe povídá, druhé se řekne víc, se třetím si řekneme vše, dokonce i to, co neřekneme doma tomu svému protějšku. Tak kdo je to. Jen kamarád, nebo osobní přítel či přítelkyně. Když porovnám s významem mužského tvaru a ve společnosti tuto ženu představí jako svou přítelkyni žena, nebo budu chlap a představím tohoto muže jako svého přítele, budou se na nás dívat jako na lesby či gaye?
Pak tu je osoba označovaná jako rodinný přítel
Všichni víme, jak je myšleno, ale v tom významovém (možná jen mém) zmatku, kdo ví. Rodinný přítel - pro koho více? Pro ženu, muže, děti nebo pro nás pro všechny? Je to žena nebo muž. Lidská fantazie je v tomhle obrovská. Bohužel ale i jednoduchá. Hned se vidí postel a sex.
Sakra, proč to neplatí i u domácích mazlíčků. Například pes. Je to náš miláček. Mazlíme se s ním, někdy častěji než s přítelem, partnerem, manželem či milencem. Nebo snad i s kamarádem?
Pomóóc, topím se v tom, kdo je kdo… kdo mně pomůže?
Povídáme tomu chlupatému stvoření (nemyslím teď chlapa) i intimnosti, která bychom snad neřekli ani té Vávrově vrbě, a v jeho moudrých očích čteme… (hele, vykecej se a dej mi už nažrat). Mezi námi - tohle si občas řekne i kdejaký chlap. Víme své, že dámy. Chodíme s tím našim chlupáčkem spolu ven, na návštěvy, myslíme na něj ve dne i v noci… tak jak je to. Je to kamarád do deště, přítel, nebo dokonce milenec?
Budeme mít spolu štěňátka? I když takový dva pořádné ocásky co hafíci mají, to chlap nikdy nebude mít, i kdyby se poto. Ovšem i zde jsou výjimky, že bychom se divili. I o tom je život, s kým se člověk dokáže pomilovat.
To jen tak, co mne napadlo… Při úchylce provozování bílého sexu. A jak nám to chlapům jde. Ráno v poledne, ale hlavně v pozdní noční hodinu. Pak se divíme sami sobě. Víme, že jsme jedničky, ale proč nám to ta hloupá váha ukazuje třikrát za sebou? Asi baterie.
Ať milenec, kamarád, přítel, manžel, lednička či pes, hlavně, že je nám fajně dnes. A vo vo vo to jde.
