Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném v starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce. Když teda je to svátek všech zamilovaných, tak proč zase opět měli ti chlapi výjimku si volit, a ženy ne?
Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Do 90 let jsme o tom nikdo neměl ani páru oč běží. Slavil se mezinárodní den žen, ve zkratce MDŽ, kdy každá žena dostala od zaměstnavatele květinu, přáníčko, a o víkendu se pořádaly i zábavy určené pro ně. Je pravdou, že více tento svátek slavili opět chlapi, na zábavách si to užívali na plno, i v hospodách, jelikož ženy tradičně dohry svátků trávily u sporáků, péčí o rodiny, takže to MDŽ by se dalo nazvat Mužské Dny Žen.
Samozřejmě, sami dobře každý z nás víme, koho, jak, a proč milujeme. Občas si to řekneme, napíšeme, ale nejde jen o slovo. Někdy stačí maličkost. Chlap, který pro svou lásku sám s úsměvem uvaří dobrý oběd, překvapí pozváním na kávu, kdy to protějšek nečeká. Ale i podržení dveří při východu z objektu je někdy více, než deset slov „miluji tě“ denně.
Nemusíme na to čekat celý rok až to řekneme. Ty maličkosti, které sami řeknou jak si partnera vážíme a co pro nás znamená jsou k mání denně. Jen chtít.
Organizované akce v parcích, líbačky na náměstí, atd., kde se na písknutí zahryzneme do protějšku a jsme happy s davem. Ale co v pondělí? A jiné dny? To se budeme vraždit?
Proč na Valentýna jdou kytice na dračku, a v jiné dny ne? Proč jsou reklamy kam jít posedět, valentinské menu, dárky, slevy, Proč? No samozřejmě, prachy, prašule, kšeft, komerce.
Vždyť se dá láska vyjádřit kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv, když to myslíme od srdce. Slovo miluji tě, doplnit slůvkem… a vážím si tě pro to, jaká jsi. K tomu nemusí být kytice, luxusní dárek nebo večeře v luxusní restauraci, kde se jen čeká na to, abyste co nejvíce utratili. K tomu stačí domácí prostředí, vycházka po okolí, jemné objetí, pohled do očí, a říci to.
Ovšem to nesmíte udělat například uprostřed dopravní magistrály na přechodu, kdy naskočí červená. Jedině pokud byste k tomu chtěli hudební doprovod klaksonů uspěchaných řidičů a s projevem jadrné češtiny.
Takže co říci na konec?
Milujte se, a važte se navzájem. Užijte si nejen tento den v roce, ale i každý další den v roce se svou láskou pospolu. Věnujte se jí ve dne i v noci, jak to jen situace dovolí, žijte s protějškem na plno, a nezapomeňte!
S láskou v srdci, pro někoho určenou, s vědomím že někde je někdo, s kým je vám jak v ráji, je pocit který nekoupíte, nikdo jen tak nevezme, nepůjčí ale i nezdaní.
Hezké dny zamilovanosti a vyřiďte tomu Valentýnu, ať si taky už sežene nějakou tu babu.
