Rivalita českých měst. Praha je terčem v oku všech, ale největší soupeři jsou jinde

Pražáci zažijí revoluci v bydlení
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Je to zvláštní lidská vlastnost. Soupeřivost má mnoho podob a nejvíce ji samozřejmě vidíme ve sportu, kam také zcela přirozeně patří. Fandíme tomu, s kým se ztotožňujeme. Většinou jde o místo jeho narození. Na mezinárodní úrovni jde o reprezentaci, ale na té regionální to ukazuje něco mnohem složitějšího než sportovní utkání. Rivalita mezi městy je na některých místech až překvapivě obrovská. O jakém je řeč? 

Je to zdroj nekonečného množství vtipů, peprných urážek, rychlých soudů a nesmyslných hádek. Rivalita mezi městy v České republice má však vždy nějaký podprahový důvod. Nevznikly totiž tak pro nic za nic. Největším signálem větší míry soupeření jsou fotbalová či hokejová utkání. Byli jste někdy na utkání Baníku Ostrava a SFC Opava? 

Všichni proti Praze

Jeden laitmotiv však najdeme v každém mimopražském městě v České republice. Jakmile se objeví pražská SPZ, oči místních zbystří a nedočkavě se čeká na chybu. Stačí tak zaváhat na křižovatce a urážka už je na světě: „Blbej Pražák, se ztratil, ne?” Popravdě, asi jen málokdo nepoužije v podobném případě vulgarismů. 

Pražák je tak terčem v oku každého, kdo z hlavního města není. Zcela logická zášť je však prohloubena i z druhé strany. Být povýšený, protože se někdo náhodou narodil v Praze, také není nic, na co by měl být člověk hrdý. Jak jednou kolotoč urážek začne, velmi těžko se z něj vystupuje. Jednou je to buran, podruhé Pražák s nějakým tím peprným přízviskem. 

Podobné názory na rodáky z Prahy jsou vlastně na každém městě a vesnici. Někdy dokonce stačí bydlet jen pět kilometrů za oficiální hranicí města a už vás v místní hospodě grilují. Rivalita plná urážek závisti, ale také předsudků však má své výjimečné soupeře. 

V tomto případě se jedná hlavně o Prahu a Brno. Nutno dodat, že tento nevyrovnaný vztah nemá takovou agresivní jiskru jako mezi Prahou a Ostravou. Tam bylo v minulosti velmi složité zaparkovat auto s pražskou SPZ, aniž by vám nehrozilo, že se pneumatiky potkají s ostrým nožem. 

Praha proti Brnu

Soupeření mezi největšími městy v České republice je v našich končinách tím úplně nejhlasitějším. Agresivní nadávky však střídá humor. Vtipy z jedné či druhé strany se staly koloritem naší kultury a rodáci z jednoho či druhého města minimálně jednou za život zaslechli nějaké to škádlení na vlastní kůži. 

Seznam vtipů je nekonečný a nové stále vznikají. Používají se v regionálních reklamách či po nějakém tom dobře vychlazeném pivu. Jaká je nejvýznamnější stavba v Brně? Výpadovka na Prahu. Brno bylo vždy tím druhým. Nejdříve ve vztahu k Vídni a dnes ve vztahu k Praze. Je však nutné dodat, že dnes jde opravdu jen o rivalitu na úrovni méně či více vtipného popichování. 

Brno se stává velmi populární destinací studentů vysokých škol a mnoho z lidí z Brna je přirozeně přitahováno za prací do Prahy. Namyšlení Pražáci tak občas připomenou, že jsou z největšího města České republiky, ale v mnoha ohledech se není čím chlubit. 

Pardubice a Hradec Králové

Pravděpodobně největší rivalita na regionální úrovni je mezi městy Hradec Králové a Pardubice. Dvě velká města jsou od sebe vzdálená, co by kamenem dohodil, a tak se není čemu divit. Stejně jako vzniká dlouhý seznam vtípků mezi Prahou a Brnem, stejně tak vznikají obdobné důkazy rivality mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. 

Humor může velmi rychle přejít v nadávky a město perníků nezapomene připomenout svoji výjimečnost. Hradec Králové se zase vůči svému soupeři vymezuje architekturou a urbanismem, který patří mezi nejlepší v republice.

Rivalita má svoji nechtěnou legrační stránku. Když si jedno z měst nechalo vytvořit městský znak, neváhalo do náhledu použít vyobrazení hradu na Kunětické hoře. Problém však vznikl při bližším pohledu, významná stavba byla namalovaná z opačné strany, tedy z pohledu rivala. 

Obecně je nutné dodat, že podobné soupeření v sobě nemá příliš smyslu. Člověk se soudí podle individua a je jedno, odkud pochází. Podobný přístup však Češi pod kůží většinou nemají. Co je cizí, nám nevoní, ale v jádru jsme lidé s dobrým srdcem.