Češi a tělesné tresty. Případů ubývá, ale někteří stále používají vařečku, pásek či řemen

Člověk by řekl, že dnes už se tělesné tresty nevedou. Způsobů, jak donutit dítě k poslušnosti, je hned několik, ale Češi jsou v tomto ohledu poněkud konzervativní. Většina z nás si myslí, že bez tohoto radikální přístupu nelze dítě dobře vychovat. Kde je hranice, kde lze podobný trest pochopit?

28.06.2019 - 15:00  
Fyzické tresty působí trauma na celý život a jsou zcela kontraproduktivní
Zobrazit fotogalerii (3)

Pohlavek sem, pohlavek tam. Strach dítěte z fyzických trestů určitě není zdravý způsob, jak z něj vychovat dobrého člověka. Poněkud drastičtější přístup rodičů k dítěti tak potenciálně vytváří velké vztahové problémy. Trpí tak celá rodina a někomu se jizvy z fyzického trestu mohou proměnit v celoživotní problém.

Každý psycholog se shodne, že tělesný trest pro dítě znamená ztrátu důvěry, snížené sebevědomí a v některých případech i rozvoj duševních nemocí. Navíc se dítě dostane do spirály, kdy je pro něj fyzické násilí něčím normálním, takže samo jedná vůči svým vrstevníkům či klidně rodičům násilně. Jak si v tomto ohledu vedeme v České republice?

Zákaz, vysvětlení nebo facka?

V současné době je samozřejmě zcela jiná situace než třeba před třiceti lety, nemluvě o ještě hlubší historii. Společně s krutou a tvrdou dobou byly i výchovné metody nekompromisní. Dnes žijeme v době, kdy najít řešení a správný přístup k dítěti můžeme i bez facek a hrozby vařečkou.

Přesto jsou aktuální výsledky průzkumu mezi rodiči až překvapivě drsné. Ve větší či menší míře se k fyzickému trestu uchyluje šedesát až sedmdesát procent českých rodičů. O něco více šokující je fakt, že tento způsob trestu vnímají jako zcela zásadní pro výchovu jejich dítěte.

Konkrétně se k plácnutí přes zadek uchyluje kolem sedmdesáti procent lidí, pohlavek volí téměř polovina a čtvrtina rodičů volí drastičtější metody jako řemen, vařečku či pásek.

Paradoxem je, že dvě třetiny těch, kteří volí fyzické tresty, jsou lidé s vysokoškolským vzděláním. Takže kdo by chtěl z podobného druhu výchovy obviňovat pouze ty méně vzdělané, byl by na omylu.

Doba se mění

O tom, že nová generace přichází s novými přístupy a pohledem na svět, je patrné už z průzkumu, kdy 58 procent lidí nad 55 let nepokládá pohlavek za fyzický trest, u lidí pod 24 let podobně odpovědělo jen 27 procent z dotázaných.

Ti, kteří se k tomuto přístupu uchylují, mají pocit, že se jedná o způsob, jak si zjednat respekt a autoritu. V pravidelném použití fyzických trestů však dítě necítí vůči rodičům respekt, ale spíše strach. Díky tomu je vztah rodičů a dětí postaven na disciplíně, nikoli pochopení. Nemluvě o tom, jaká traumata si s sebou dítě nese do dospělého života.

Poslední mohykáni v EU

Česká republika patří jen k několika posledním státům, které tělesné trestání nezakázaly dle zákona. Státům včetně České republiky je však od Rady Evropy či výboru OSN pro práva dítěte léta doporučováno, aby byl podobný zákon na našem území zaveden.

Jedna věc je zákon, ale hlavní je přistup samotných rodičů. Cesta k vztahu rodičů s dětmi bez fyzických trestů pravděpodobně vede až s novou generací, která má obecně citlivější a liberálnější přístup k životu. Bez dostatečné edukace je však pohlavek vnímán stále jako standardní způsob, jak vychovávat děti.

Umět dobře vysvětlit a stanovit hranice je totiž v mnohém pro rodiče velmi náročné. Fyzický trest a výchova strachu pro některé prostě přináší rychlejší výsledky. Jaké dopady to na dítě a vztah v rodině do budoucna má, si uvědomuje jen minimum rodičů, kteří tento způsob výchovy praktikují.

Klíčová slova: