Válčící tábor kuřáků a nekuřáků: Boj o svobodu a pocit ohrožení očima psychologa

Zákaz kouření vyvolává stále nové reakce, debaty a rozhořčení. Dokonce tento zákon "vyprodukoval" i nové ochránce noční Prahy v podobě antikonfliktního a občas tak trochu konfliktního týmu, a tak už se teď nikdo necítí na večírku tak sám. Co způsobila tato novela z hlediska psychologů? 

15.06.2017 - 07:30   |  
Zákaz kouření v restauracích podle psychologů nepoznamená nijak zásadně psychiku lidí
Zobrazit fotogalerii (1)

Současné debaty o zákazu kouření vyvolávají pocit jakéhosi prozření občanů nad fungováním vlády. Zatímco doteď se zdálo, že lidem vlastně naše politika, kauzy s ní spojené a vůbec bordel ve světě v mnoha případech vlastně moc nevadí, teď se stát dotkl jejich svobod. EET a kouření, omezování svobody při sezení na své zahrádce po desáté večer a vida - i ti hluší a slepí, kterým stačil k životu konzum, si začínají uvědomovat, že se "něco" děje...

"Češi jsou obecně velice vnímaví na jakékoli podobné zákazy nebo příkazy, které znamenají jakýsi pocit ohrožení a omezení vlastní svobody. Tato citlivost je dána vlastní historií, kdy jsme jako národ o svobodu museli často bojovat a dávat hlasitě najevo, co pro nás vlastní svoboda znamená," hodnotí situaci psycholog Josef Smrž. 

V Česku mírně klesá počet kuřáků. Nyní kouří 24 procent lidí, o něco více mužů než žen. Z asi dvou milionů kuřáků zhruba 70 procent říká, že by chtěli s kouřením skoncovat, a třetina kuřáků (kolem 640 tisíc lidí) se o to i každý rok znovu a znovu pokouší.

Dva nesmiřitelné tábory
Kuřáci nadávají na nekuřáky, nekuřáci kuřákům, všichni na vládu. Fanouškovské základny kohokoliv z nás jsou velmi vratké. Ve svém obýváku jsme všichni hrdinové, ale když dojde na lámání chleba, žijeme vlastně ve strachu a volíme ty, kteří nás následně omezují. Ted nám to ale vadí. Omezování svobody řeší v těchto dnech snad každý.

Odebrání práva dopřát si trochu nikotinu a nočního křiku národ rozhodil víc, než se zdálo. "Je dobré si uvědomit, že vidíme pouze extrémní polarity obou skupin (kuřáků a nekuřáků). Většina lidí přitom reprezentuje střed, který dokáže najít kompromis a nepřestane se bavit se svým kamarádem jen proto, že je ve skupině "nekuřáků", hodnotí situaci Smrž. Kde je ale onen střed?

"Zákaz kouření v restauracích je jeden z mála příkladů, kdy politici upřednostnili zájem veřejnosti před zájmem těch, kteří si je platí," poznamenal šéf České lékařské komory Milan Kubek.

Jak moc jsme poznamenaní?

"Zákaz kouření v restauracích určitě nepoznamená nijak zásadně psychiku lidí a nebude znamenat ohrožení psychického zdraví společnosti. Může jen vyvolat zbytečný pocit naštvanosti pramenící z pocitu omezení vlastní svobody. Otázkou pak je, zda taková naštvanost patří opravdu tomu konkrétnímu nekuřákovi či kuřákovi," uvedl Smrž.

Naštvanost vytváří i média

Každý z nás má tendenci zobecňovat ve chvílích, kdy je mu prezentován určitý pohled na situaci, která se nás dotýká. V tuto chvíli nám média ukazují válčící tábor kuřáků a nekuřáků. "Pokud by týden každý den média zobrazovala, že zloději kradou červená auta, budeme mít pocit a strach, že i naše červené auto musí být zákonitě ukradeno," říká Smrž. Psychologové se shodují, že právě takové zobecnění může v lidech vyvolat zbytečnou agresi a vztek.

Pocit kuřáků, že nekuřáci se jim nyní smějí a oslavují pocit výhry, a pocit nekuřáků, že se jim kuřáci snaží pomstít. "Každý zákaz znamená pro člověka jediné, musí se s ním naučit vyrovnat a je jen na něm, jak dlouho to bude trvat a jakým způsobem to bude. Neliší se to v ničem od situace, kdy rodič zakáže dítěti před obědem sladkost. Může počítat s tím, že se může dítě vztekat a opakovaně prosit. Je jen na rodiči, aby si na zákazu dokázal trvat, opakoval ho a nenechal se vyprovokovat k tomu, že ho zbytečně bude fyzicky trestat."