Vesnický verbíř - fotbalová povídka Jirky Štádlera

V dnešní době by podobný inzerát, jaký se objevil v novinách 19. listopadu 1870, hledal asi jen málokdo. Nicméně, Angličané i touto cestou tým sestavili a prestižní duel proti Skotsku nakonec odehráli.

Účel světí prostředky

S příhodou Angličanů by si patrně v ničem nezadal příběh, který se udál na středočeské vesnici o necelých devadesát let později...

„Kde je zbytek?,“ zeptal se sedmi fotbalistů na předzápasovém srazu trenér Matuška. „Koukají u Rákosů na hokej,“ dostalo se mu znepokojivé odpovědi. Matuška to tehdy nemohl pochopit a už vůbec ne tolerovat.  Proto vyndal ruce z kapes kabátu a svižným krokem, do velké míry poháněným svojí zlobou, se vydal za zbytkem týmu.

„Jsou tu chlapi?,“ zeptal se Rákosové, která seděla na zápraží. „Jo, jdeš taky?,“ odsekla mu jedovatě. „Mám tam manšaft a potřebuju, aby šli hrát,“ snažil si jí Matuška rychle udobřit. Na vesnici už se totiž stačilo rozkřiknout, že na rozdíl o pána domu ona nesdílí mužovo nadšení z vlastnictví jediného televizoru v obci.

„Máš od toho klíč?,“ Matuška ukázal bradou směrem ke skříňce s pojistkami. „Samozřejmě!,“ odvětila mu rozhodně Rákosová. „Já to vypnu jen na chvíli. Až kluky přesvědčím, aby šli hrát, zase to pust. Pak to klidně sveď na mě,“ vysvětloval jí Matuška, zatímco se napřahoval po nabízeném klíči.

„Táhněte hrát!, zahřměl trenér na svěřence. „Žádnej hokej dneska nebude! Shodil jsem elektriku!,“ pokračoval dále Matuška ke klubku chlapů, kteří se snažili právě příjít na kloub záhadě s náhlou ztrátou obrazu. Víc už trenér říkat nemusel. Chlapi se natáhli po kabátech, poníženě se rozloučili a vyrazili k domovům si zabalit sportovní vybavení.

Spokojení mohli být nakonec všichni. Rákosová, že jí z domu zmizela část nevítaných hostů, Matuška, že zachránil svojí čest a sestavil kompletní mužstvo i s dvěma náhradníky i „televizní“ fanoušci z řad fotbalistů, kteří toho dne vyhráli. Spokojený byl také Rákos a potažmo s ním celý národ, protože zvítězil i národní tým.