V Kytíně se těžilo zlato a navracel zrak slepým

Kytínská studánka
Zobrazit fotogalerii (6)
03.02.2016 - 08:00   |  

Mohlo by se zdát, že Kytín je místo nepříliš významné, ale to je omyl. V této obci v blízkosti Prahy žije sice jen kolem čtyř stovek obyvatel, ale v jeho historii se toho událo poměrně dost. Můžeme zde nalézt události spojené se zázrakem a pro hledače bohatství se tu otevírá „malý český Klondike“. 

První písemná zpráva o existenci Kytína pochází sice až z roku 1321, ale již od 10. století existovaly v jeho katastru osady. Okolí, v němž se obec nachází, prošlo mnohými změnami. Byly zde postaveny také vesnice Kdýčina, Studince a Korutany, Kytín dokonce zasahoval i do území obce Chouzavá. Z dávných dob je známa i obec Stříbrná Lhota. 

 

Obec střídala pány

Přísně historické doložení vesnice Kytín je spojené se jménem Štěpána z Tetína, pánem stejnojmenného hradu. Šlo o významnou osobu království, byl totiž nejvyšším písařem zemských desek, dnes bychom ho vnímali jako vysokého státního katastrálního úředníka. Kytín získal „německé právo zákupní“ a tehdejší král, Jan Lucemburský, udělil obci statut „trhová“, takže se stal „městečkem“, což dokumentovalo, že jde o malé město neobehnané opevněním či tvrzí.  Kytínský kostel, důležitá stavba, která obývanému místu v tehdejších dobách dodávala vážnost, byl postavený v rozmezí 13. a 14. století. V roce 1334 připojil Karel IV. obec ke královské držbě a tak tomu bylo  až do roku 1503.  Husitské války Kytínu, narozdíl od okolních obcí, které byly vypáleny a i přes přestavby nakonec zcela zanikly, neublížily. Nicméně třicetiletá válka se na němjiž značně „podepsala“.

Od první třetiny šestnáctého století přešlo vlastnictví obce z koruny na šlechtické rody ovládající Mníšek pod Brdy.

Tzv. „svobodnou obcí“ se Kytín stal v roce 1848. Ve 20. století byl připojen k Mníšku pod Brdy a v roce 1990 opět získal územně-správní samostatnost.

 

Kytín zázračný i zlatonosný

Obec Kytín je spojena s vyprávěním o „přísné paní Korutanské“, která jednoho krásného dne na rozhraní13.a 14. století použila vodu z místní studánky na omytí tváře a očí slepého dítěte, jež poté prozřelo. Tuto událost připomněla kaplička později přestavěná na kostel. Je třeba připomenout, že voda ze zázračné studánky, která stále existuje, byla i v pozdějších dobách používána na léčbu očních problémů. Nemáme informace, jakých výsledků tato terapie dosahovala, ale těm, kdo tento text nevidí příliš jasně, kytínskou vodu vřele doporučujeme!

 

Poslední informace o Kytínu je obzvláště důležitá. U roku 1543 historie obce je totiž poznámka, že zde existoval „Důl Fundgrub“, v němž jakýsi Václav Lizna, vrchní štajgr z Nového Knína, těžil zlato. Pokud by to někdo chtěl zkusit po něm, má tedy šanci vydat se na kytínskou stezku. Kdoví, třeba tam naši předkové něco zapomněli...  V zájmu životního prostředí ovšem žádáme případné prospektory, aby nepoužívali kyanidovou metodu! 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru