České nezapomenutelné příspěvky vodáckému světu

Vodácký sport v moderní podobě vznikl někdy v druhé polovině devatenáctého století
Zobrazit fotogalerii (4)
13.04.2016 - 17:00  

V Česku si vodáci užili sportovní zábavy nejen na Sázavě. Nejen, že u nás pamatujeme výkony staré jako Petr Vok z Rožmberka, navíc zjišťujeme, že naši atleti patřili k několika zakladatelům mezinárodního hnutí kanoistů a Praha dopomohla k tomu, aby se vodáci ze všech zemí spojili na olympijských hrách.     

Závody lodí se u nás objevily už někdy v 16. a 17. století, stejně jako v ojedinělých případech seveřanská plavidla - kajaky. Ze svých cest si jeden takový přivezl rytíř Jan Zachař z Pašiněvsi a dokonce si jej vetkl do erbu. Předskokanem moderních sportovních vodáků byl i slavný Petr Vok z Rožmberka, když kolem roku 1600 překonal v rámci vodních oslav na Vltavě ve svém člunu trasu Český Krumlov – Praha. Inu, zakládal rybníky, takže vodě rozuměl.     

Angličané a Kanaďané šíří osvětu

Vodácký sport v moderní podobě vznikl někdy v druhé polovině století devatenáctého. Prvním kanoistickým klubem byl londýnský Royal Canoe Club, založený roku 1866. O devět let později se u nás se svou kánoí objevili Angličané Stevens a Bradley. Podle některých zdrojů koupil plavidlo lékárník Ferdinand Zinke z Roudnice nad Labem pro Český Athletic Club. Roku 1893 začíná svoji existenci Český Yacht Club (ČYC), spoluzaložený Josefem Rösslerem – Ořovským. Právě on přivezl do Čech v roce 1910 z Kanady další kánoe a 29. 11. 1913 založil v kavárně u Karla IV. Svaz kanoistů Království Českého.    

Brzy se roztrhl pytel s českými kanoistickými závody. Mezi trasy patřily například Záhoří-Chuchle, České Budějovice – Praha nebo Cholín – Praha. Dnes jsou mnohá tato území zatopena později postavenými údolními přehradami. Likvidace přirozených vodáckých tras započala konstrukcí Vltavské kaskády.     

V roce 1925 se stal Československý svaz kanoistů pátým členem Mezinárodní kanoistické federace (po reprezentantech Švédska, Dánska, Německa a Rakouska) a první Kanoistické mistrovství Evropy se konalo právě v Praze. Svou rychlost srovnávalo 58 závodníků z deseti zemí. Účastníci závodili mimo jiné i na dálkové plavbě České Budějovice - Praha. Akce napomohla k tomu, aby se kanoistika stala jednou z disciplín olympijských her. Poprvé tomu tak bylo roku 1936. Ve stejném roce byla u nás vydána kilometráž českých řek. 

Dnešní vodáci také pomáhají čistit české řeky. Přečtěte si Ukliďme svět, ukliďme Česko. Sportovci se do akce zatím nehrnou.  

V minulosti u nás zájem o vodáctví neustále stoupal. V roce 1924 se mu věnovalo již 253 sportovců. Další rok se uskutečnilo první mistrovství republiky v rychlostní kanoistice. Roku 1926 byla postavena v Braníku loděnice se stovkou plavidel a později se odtud vypravilo první vodácké auto s vlekem. V roce 1929 se odehrál závod první vodácký závod Kamýk-Štěchovice. Později následovala mistrovství ve vodním slalomu (1939) a ve sjezdu (1957). Zároveň jsme hostili MS ve vodním slalomu na Lipně a ve sjezdu na Labi ve Špindlerově Mlýně (obojí 1967).

Němci kajak složili, Češi přišli s novým plavidlem

Čeští skauti a turistické oddíly se o propagaci vodáctví mimořádně zasloužili. Díky nim také vznikla celosvětová rarita – rybářská pramice upravená ke sportovním výkonům. Stačilo zvýšit boky, pokrýt příď vlnolamem a k zajištění pohybu nasadit pádla místo vesel. Podobně efektivnějším vynálezem byly již dříve skládací kajaky německého studenta architektury Alfréda Heuricha (1905), které bylo možno daleko efektivněji přepravovat. Dřevěná a laminátová plavidla v budoucnosti doprovázely i nafukovací čluny, známé jako „Matylda“.   

Vodáctví z pochopitelných důvodů patřilo k československým trampům, takže se široce pěstovalo v oblasti osad těchto výletníků. Během normalizace na sportovní scénu přibyl ČPV, tedy Český pohár vodáků. Disciplína přinesla tehdy, stejně jako již tolikrát v minulosti, osvěžení těla i ducha a bude jistě pokračovat i v budoucnu.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru