“Není zcela jasné, jestli se jedná o dílo Karla Janáka, ale podle různých archivních nákresů, které po něm zbyly, lze dedukovat, že to může být klidně i jeho práce,” zmiňuje architekt Tomáš Seitl. “Dnešní stav rondokubistické trafiky je opravdu tragický. Jsme svědky dalšího příkladu toho, jak v některých místech Praha totálně selhává.” dodává se skleslým hlasem.
U tramvajových zastávek na kraji Vrchlického sadů, které vedou k Hlavnímu nádraží, jsou občané svědky opravdu nevídaného úkazu. Stavba, která by v rozumném případě byla pod drobnohledem památkářů a měl by se tedy udržovat její unikátní vzhled, se proměnila ve směnárnu, kde okna slouží jako bankomaty a po celém obvodu je polepená lživou reklamou. O tom, jak je to možné, jsme už psali zde, ale co si myslí odborník a lidé, kteří trafiku každodenně míjí?
Praha Kubistická
Praha se ve svých průvodcích pyšní unikátní architektonickou stopou ve stylu kubismu. Populární činžovní dům U Černé Matky Boží od Josefa Gočára či několik dalších příkladů kubistických domů na Rašínově nábřeží jsou opravdovým lákadlem pro milovníky architektury. Ve světě totiž nic podobného nenajdete.
V posledních letech se však některé vzácné příklady tohoto stylu dostaly do složité situace. Libeňský most nakonec svoji existenci i díky zvýšené vlně nevole přežil, ale rondokubistická trafika u Hlavního nádraží nadále umírá pod tíhou špinavého businessu.
“Praha ve světovém měřítku opravdu unikátním příkladem kubistické a rondokubistické zástavby. Plány však byly ještě větší. Celý kopec k Vyšehradu měl být pouze v kubistickém stylu,” říká architekt Tomáš Seitl, který se specializuje na zmiňované období.
Tento styl oslovil kolem roku 1913 jen několik architektů. Z toho důvodu se jedná o tak unikátní stavby, které by si zasloužily větší ochranu. “To, co se stalo s kubistickým Kioskem ve Vrchlického sadech, je opravdou neuvěřitelné. Speciálně už kvůli tomu, že se jedná o jediný dochovaný příklad kiosku tohoto stylu.” Láteří architekt Seitl.
To jsem nevěděl
Když se s fotoaparátem v ruce chvilku pohybujete kolem této vzácné budovy, netrvá ani minutu a jste terčem nadávek cizince, který uvnitř mění peníze v nelichotivém kurzu. Z unikátní stavby se tak stala turistická past a nepřátelská zóna ve chvíli, kdy se chcete dopátrat nějakých informací. Pracovník uvnitř mě na dotaz vlastnické struktury posílá ke všem svatým. Vulgarity jako obrana a útok jednoduše vypovídají o úrovni zdejšího podnikání.
Když se zeptám kolemjdoucích na bezútěšný stav trafiky, většinou se s překvapením zastaví, prohlédnou si kubistický kiosek a se zděšením konstatují: “To jsem vůbec netušil. To snad nemůže být možný, že je v tom ta směnárna. To je normální zločin,“ říká muž ve středních letech, který se během rozhovoru omlouvá s tím, že musí nastoupit do tramvaje.
Překvapivě mnoho lidí vůbec netuší, s jak vzácnou památkou mají tu čest. “Je fakt, že ten baráček vypadá zvláštně, ale je na něm hnusná reklama. Já podobné směnárny prostě míjím a ani se na ně radši nedívám. Je to smutný, že to někdo nechá dojít až sem…”
“Já jsem to nikdy nepochopila. Vždyť tu trafiku nedávno rekonstruovali! Já jsem chodila pro noviny, ale ještě když to byla trafika, tak se kolem ní točili divní lidé,” vypráví starší žena s pejskem, která bydlí nedaleko. “Život tady už není moc pro místní. Je to tady plné turistů…”
Budoucnost?
Lidé se většinou shodují nad tím, že situace kolem kubistického Kiosku je opravdu tragická. Slova jako zločin, smutek či nepochopení říkájí vlastně všichni lidé, kteří byli ochotni se nad otázkou zamyslet.
Nájemci se městská část snaží vypovědět smlouvu, ale zatím je situace na mrtvém bodu. Nepříjemná obsluha, která své podnikání zakládá na extrémně nízkém kurzu a doufá, že se nějaký turista stane obětí své naivity, zatím stále trůní v dřevěné stavbě, která by měla být bezpochyby kulturní památkou.
