Téma výstavby komunikací, zejména pak dálnic, je před každými volbami jedním z hlavních témat. Tentokrát se sice možná dostalo poněkud do pozadí, to však neznamená, že by ho strany neměly ve svých programech. Více či méně se mu věnují všichni. A snad o to víc obyvatele celé republiky zajímá, kdo by jakým způsobem zajistil levnější a rychlejší výstavbu.
Je vůbec zajímavé zjišťovat, kdo podle jednotlivých politiků může za to, že nám v porovnání se Západem ujel vlak a co víc, stále se vzdaluje. Jako vždy jsme oslovili všechny zástupce všech stran a hnutí, které mají šanci dostat se do parlamentu. A jak se stalo tradicí, i tuto anketu provází ignorace od zástupců ANO a ČSSD. Škoda, že nemají co říct...
Anketní otázka: Proč Česká republika stále nemá kvalitní dálniční síť a jaké kroky je třeba udělat, aby se tak stalo?
JAN FARSKÝ (STAN)
Důvodů je více, nejpravděpodobnější asi ten, že předchozí vlády jednoduše zaspaly. Zároveň se veškeré dálniční stavby astronomicky prodražují. To Starostové a nezávislí odmítají. Budeme preferovat inteligentní dálnice a inteligentní dopravní systémy řízení. Zajistíme přípravu infrastruktury na autonomní systémy dopravy (jak nákladní, tak osobní).
TOMIO OKAMURA (SPD)
Chceme pro dálkovou nákladní dopravu zpoplatnit všechny silnice pomocí satelitního mýta. Co půjde, přesunout na železnici - tím získat více peněz z mýta, uspořit náklady na opravy, které způsobuje těžká doprava na silnicích. Chceme vybudovat síť rychlostních komunikací, která bude objíždět všechny města a obce. Chceme začít projekt vysokorychlostní železnice spojující Prahu, Brno, Bratislavu, Vídeň a Ostravu.
IVAN GABAL (KDU-ČSL)
V demokratických právních státech prostě peníze a rozhodnutí vrchnosti nestačí. Platí to u dálnic, železnic, i v modernizaci armády. Jde o složité a dlouhodobé úlohy a plánování, které neřeší trh. Léta jsme prospali reformami, rozdělením Československa, katastrofální privatizací stavebnictví, finanční krizí koncem milenia. Odpovědnost mají i zoufalci v čele resortu, jako byl Řebíček, Bárta, Žák nebo Prachař. Učíme se, jak postavit dálnici, kterou nikdo z nás nechce ve svém sousedství, každý ale chce svůj přivaděč. Máme složitou legislativu, kterou úředníci i stavbaři raději ohnou než naplní. Proto jsou úspěšná občanská sdružení u soudů. Stačí připomenout, jak varovali ekologové před sesuvem půdy na ústeckou dálnici. Marně. Podvádí se i při samotné stavbě jako na Sicílii, viz skandál na D47. Potřebujeme zákon o liniových stavbách, odvážné a poctivé odborníky v přípravě, větší dlouhodobou synergii mezi státem, samosprávami, stavbaři a veřejností. Pak se pohneme.
MICHAL KUČERA (TOP 09)
TOP 09 prosadí, aby byly při výstavbě a rekonstrukcích dopravní infrastruktury používány nejmodernější technologie a nejlepší bezpečnostní řešení. U zvláště potřebných konkrétních dálnic prosadíme speciální zákon, který umožní urychlené veřejnoprávní projednání a majetkoprávní vypořádání, aby mohla co nejrychleji probíhat nutná výstavba.
STANISLAV GROSPIČ (KSČM)
Z mého pohledu jde o tři zásadní problémy. Za prvé neochota vlády výrazně preferovat dostavbu dálniční sítě. Za druhé nedostatečné financování výstavby sítě dálnic a rychlostních komunikací. Za třetí chybějící legislativa v oblasti definování veřejného zájmu, který by umožnil rychleji vyřešit vlastnické spory, na něž výstavba dálnic velice často naráží.
TOMÁŠ VANĚK (ODS)
Stavební řízení bylo zdlouhavé a komplikované a poskytovalo nadměrné možnosti “aktivistům” k blokování, oddalování a zdražování stavby. Pomoci by měla novela stavebního zákona, která zavádí integrací procesu posuzování vlivů na životní prostředí do územního a společného řízení, stanovuje lhůty pro vydání konkrétních rozhodnutí a povolení i lhůty pro vyjadřování se k záměru v jednotlivých fázích řízení.
PETR ŠTĚPÁNEK (Zelení)
Jedná se o opakované selhání ŘSD a politická odpovědnost celé plejády ministrů dopravy. Česká republika se v současné době ale musí zaměřit také na rozvoj vysokorychlostní železnice, především spojení Plzeň – Praha – Brno - Ostrava s návazností na sousední hlavní města, a to Berlín, Mnichov, Vídeň a Bratislavu.
IVAN BARTOŠ (Piráti)
Důvodů je hned několik. Za prvé, protože se peníze na dálnice používají nesystémově. To znamená, že se staví všechno a nic. Za druhé, protože chybí legislativa k prosazení prioritních staveb, tedy zákon o liniových stavbách. A za třetí, protože chybí kontrolní mechanismy při stavbě dálnic, kontrolu a dozor dělají spřátelené firmy, nikoliv odborníci z řad státních zaměstnanců.
JIŘÍ KOBZA (SPD)
Mne by spíše zajímalo, jak je možné, že nová silnice je už za rok opravována. Pracoval jsem v Íránu, kde je podnebí drsnější než naše, ale kvalitu silnic jim můžeme závidět. Problém vidím v zadání standardů stavby, kontroly kvality a v možnosti nekontrolovaného přeprodávání subdodávek. Jako řešení bych použil finanční nástroje, jak je to běžné ve světě. Stavba stojí příliš zemědělské půdy, preferujeme umísťování do podzemí. V dlouhodobém horizontu se to vyplatí. Nebránili bychom se ani stavbám, financovaným systémem PPP (Public Private Partnership).
Co na to voliči?
Karel Havránek (automechanik, Benešov): Je to snadné. Každý politik, který s tím měl co dočinění, si chtěl hlavně nakrást. Výsledek vidíme všichni.
Daniel Novák (finanční poradce, Praha): Je to neprůhledné a drtivá většina ministrů dopravy byla neznalá věci. Šli tam jen proto, aby si vydělali peníze a brali úplatky.
Petra Nývltová (personalistka, Beroun): Kdyby alespoň jedno období dělali práci, za kterou jsou placeni, bylo by to fajn. Od prvního ministra dopravy až po Ťoka, všichni do jednoho lajdáci.
Ivo Král (právník, Nymburk): Všichni vládní činitelé by si měli sáhnout do svědomí a říct, jestli udělali pro republiku dost. Výsledek vidíme na dálnicích, resp. nevidíme.
Helena Dostálová (švadlena, Kutná Hora): Kdybych mohla, všem ministrům dopravy bych nafackovala. Jenže nemohu. Takže budu jen nadávat.
Klára Topolová (prodavačka, Mělník): A co byste po nich chtěli? Práci? Ale no tak! Hlavní je co nejvíce peněz do vlastních kapes. Co na tom, že tím trpí obyčejný člověk. Oni si jezdí v limuzínách a ty díry v silnicích ani necítí.
