Situace v Česku se zatím nemůže měřit s projevy neonacionalismu, které jsou dnes běžné ve skandinávských zemích nebo v Německu. Ovšem i naši slovenští sousedé si přes pozitivní postavu v podobě prezidentky Zuzany Čaputové volí do parlamentních lavic extrémisticky laděnou politickou stranu sdruženou kolem Mariána Kotleby. Jak je to u nás? A proč se v některých evropských zemích znovu mobilizuje krajní pravice?
S písničkou na rtech
Nejde sice o přiznaný projev politického neonacismu, ale paradoxně největší koncentraci krajně pravicových extrémistů najdeme ve fanouškovské základě hudební skupiny Ortel. Ta se ve svých textech nezdráhá podkuřovat strachu z migrace, a to ve formě dosti explicitní. Objektivně řečeno se jedná mnohdy o velmi otevřené projevy rasismu.
Hudba se tak pro protagonisty stává vítanou obživou, která generuje zisk z politicky laděného repertoáru. Ale není to nic novátorského. Stačí si vzpomenout na skupinu Orlík a další.
Na politické scéně je v této chvíli nejvíce slyšet podobně vyostřená rétorika parlamentním hnutím SPD, které vede Tomio Okamura. V danou chvíli však přes všechny extrémní názory, které slyšíme z úst jejich představitelů, nemůžeme hovořit o neonacionalismu. V tuzemském právu jsou totiž případné takto vyostřené projevy na hraně zákona, často i za jeho hranou. Na což doplatila v minulosti i Dělnická strana, která byla oficiálně zákonem zakázána.
Ta sice v čele s Tomášem Vandasem jenom převlékla kabát do nové Dělnické strany sociální spravedlnosti, ale veřejné projevy xenofobie se umírnily. To ale zdaleka neznamená, že by na našem území přestaly existovat. Nejotevřenější veřejně vystupující osobou je v tomto ohledu stále Adam. B. Bartoš, který je předsedou nacionalisitické strany Národní demokracie.
Muž, jenž je veřejně známý svými antisemitskými a extrémistickými názory, se také dostal za svoje chování před soud. Aktuálně je odsouzen k dvouleté podmínce za podněcování nenávisti vůči židům a zpochybňování holokaustu.
Dalším dílkem do české extrémistické skládačky je postava Martina Konvičky. Ten svoji politickou kariéru postavil na aktivismu proti islámu. Jeho rasistické projevy na veřejnosti byly často velmi nevybíravé. Zároveň právě díky němu se téma migrace a islámu stalo v Česku velké politické téma, čehož nejlépe využil už zmiňovaný Tomio Okamura.
Ticho před bouří?
Extrémistické názory se v České republice ještě stále nemilitarizují. Fakticky existuje několik skupinek, které stále odkazují na nacionalismus a nebojí se projevovat nacistická gesta či glorifikovat jeden z nejzločinnějších politických proudů moderních dějin.
Zatím jsou však nejhlasitější výkřiky na sociálních sítích, kde se rasismem nešetří. Ani nenávistí vůči jinému náboženství a etniku. Až budoucnost ukáže, kam až vybublají tyto individuální krajně extrémní názory. Zatím naše společnost nestála před situací, jakou dnes řeší sousední Německo či země ve Skandinávii. Německé krajně pravicové milice se zcela otevřeně prochází po Berlíně a už z jejich zevnějšku je patrné, že nejde o umírněné ochránce pořádku.
Jejich argumenty pro pochůzky ulicemi města jsou založené na motivaci chránit obyvatele před kriminalitou. Místo pořádku však spíše vyvolávají strach. Iniciativa, která se v německém originále jmenuje Schafft Schutzzone (Stanovit ochranné zóny), už jen ve zkratce názvu evokuje nacistickou minulost v podobě SS.
Odnož Krajně pravicové Národní demokratické strany tak jenom potvrzuje, že neonacistické tendence v Německu čím dál více prorůstají do běžného chodu života. Jejich argumentem je však touha zajišťovat bezpečí v turistických oblastech a čtvrtí s vyšší mírou přistěhovalců. Zní to nějak povědomě, že? Něco podobného už tu bylo a vedlo to ke druhé světové válce.
Útoky proti židům
O něco radikálnější projevy neonacionalismu v nedávných dnech prožili ve Skandinávii. U příležitosti výročí Křišťálové noci se totiž odehrálo několik útoků namířených přímo proti židům. Na ulici tak bylo k vidění několik hákových křížů a žluté Davidovy hvězdy. Děsivou akci, která měla připomenout 81 let starou zkušenost s protižidovským pogromem v Německu, údajně organizovala krajně pravicová skupina Nordfront.
Útoky se odehrály ve Švédsku, Norsku a Dánsku. Konkrétně se jednalo o polepování schránek židovského obyvatelstva Davidovou hvězdou a ničení náhrobků na židovském hřbitově, včetně poničení několika památníků holokaustu.
Podobné projevy jsou v Česku ojedinělé, což nijak neospravedlňuje jejich zločinný charakter. Lze tak očekávat, že pokud se Evropa nevypořádá se vzestupem neonacionalismu, může legitimizované zlo nadále růst i v jiných zemích než v těch, kde už dnes roste do děsivých rozměrů.
