„Dokázal to, co se vykládá jako přetělesnění a předuševnění, a přitom to byl stále Vladimír Dlouhý. Myslím, že to byl jeden z nejúžasnějších herců, které vůbec v českém filmu znám,“ vzpomínal v dokumentu České televize na spolupráci s legendou našeho herectví režisér Jiří Svoboda, jehož jméno stojí v titulcích snímku Domina, filmu, který Vladimír Dlouhý již jako nemocný ke konci života natočil, a na obrazovkách a na plátně se tehdy objevil dokonce po boku svého o deset let mladšího bratra Michala Dlouhého.
Práci bral opravdu vážně
„Ať to byla jakákoliv práce, pohádka, nebo drama, jemu záleželo na tom, aby to bylo co nejlepší, a proto se samozřejmě dokázal i pohádat. To nebylo nic výjimečného. On chtěl vědět, proč to tak je, anebo se mu zdálo, že by to mělo být jinak, a snažil se prosadit si to někdy i poměrně razantně. Lidé, kteří s ním pracovali, už ho ale znali a nebrali to za nic špatného nebo že by to dělal proto, aby se ukázal a aby byl zajímavý. To rozhodně nebyl jeho případ,“ vyprávěla Dlouhého herecká kolegyně Ivana Andrlová pro Český rozhlas.
V životě tak ukázněný nebyl
I když byl Vladimír Dlouhý jako herec vždy dobře připravený a svým rolím podle kolegů dával opravdu všechno, v osobním životě, a zvláště v jeho poslední fázi, byl ale hodně neukázněným pacientem. Lékaři věděli, že z nemocnice v době, kdy se mohl na pár hodin vzdálit, mířil místo domů rovnou do hospody.
Po operaci, při níž mu odstranili část rakovinou postiženého žaludku, to samozřejmě nebyla životospráva, která by mohla mít ambice prodloužit mu život alespoň o pár dní. Jeho závislost ale nedala jinak, a tak se loučil se životem po svém. Nejvíce tak trpěla jeho rodina, která mohla jen přihlížet rychlé devastaci těla svého milovaného muže a tatínka. Vždyť hercovým synům – dvojčatům – byly tehdy pouhé čtyři roky.
Náhodná setkání a dětská fantazie
„Vladimíra Dlouhého si pamatuji ze svého dětství a dodnes se musím smát, když si vybavím, jak jsme číhali u domu jeho babičky, jestli se náhodou neobjeví. Bydleli jsme tehdy na Smíchově, byli jsme s partou kamarádů věkově sice blíže k Michalovi, ale o Vladimírovi se už tehdy, na začátku osmdesátých let, vědělo, že je to velký herec,“ vzpomněla pro Čtidoma dnes třiapadesátiletá paní Hana na své dětství, kdy už Vladimír několik let zářil na plátně.
Prvně se ve filmu Už zase skáču přes kaluže objevil již ve svých dvanácti letech, tedy v roce 1970. O deset let později už z něj byl mladý Petr Majer, který kromě mnoha dívek okouzlil i samotnou princeznu Arabelu. V té době už ale měl první dvojčata, která zůstala před světem – a nejen tím pohádkovým – prakticky utajena.
Pohádkový idol dívčích srdcí
„Vůbec jsme netušili, že má Vladimír už někde svoje vlastní děti, a tak jsme se chodili dívat, jestli náhodou ‚kluci‘ nejsou někde vidět. Poštěstilo se nám to sice málokdy, ale měli jsme tehdy pocit, jako bychom byli vlastně nejlepší kamarádi. Stačilo nám ho zahlédnout. Hlavně jako holky jsme to samozřejmě prožívaly a také jsme si hodně vymýšlely, která ho kdy viděla,“ usmívá se dnes paní Hana ze Švandovy ulice na Smíchově. „I když hodně z našich tehdejších zážitků byla spíš bujná fantazie, Vladimír mi zůstal v paměti a vlastně tak trochu i v srdci dodnes. Jeho konec jsem tehdy prožívala hodně intenzivně a pořád jsem si jen říkala: proč se, prosím tě, nesnažíš alespoň kvůli těm malým dětem?“ dodává bývalá sousedka.
Žil i zemřel po svém
Vladimír Dlouhý se ale rozhodl a svůj život si dožil tak, jak chtěl sám a jak mu dovolily jeho závislosti na alkoholu a nikotinu. Jeho herecká i životní hvězda zhasla 20. června roku 2010. Tehdy na premiéru čekal ještě jeho poslední film Expozitura.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Legendární Laďka Kozderková otěhotněla se slavným alkoholikem. Před smrtí si uklidila vlastní hrob.
