Al Capone zemřel jako bezmocný dementní syfilitik. Nedůstojný konec krutého mafiánského bosse

Takto zachytili podobu Ala Caponeho zaměstnanci amerického ministerstva spravedlnosti po jeho zatčení
Zobrazit fotogalerii (4)
24.02.2020 - 15:00  

Když se řekne mafián, vybaví se většině lidí jedno jméno, které zůstane nesmazatelně zapsáno do kriminalistických příruček. Je jím Al Capone, italsko-americký gangster, kterého na vrchol “úspěchu” vynesla prohibice v letech 1920 - 1933. Měl na svědomí nespočet vražd, žádná mu ale nebyla dokázána. Jeho život přesto skončil neslavně. Jako syfilitik byl postižen demencí a na tomto světě mu muselo stačit pouhých 48 let.

Kdo byl vlastně Alfonso Gabriel Capone? Původně docela obyčejný syn neméně obyčejných italských přistěhovalců, kteří se usadili v New Yorku. Narodil se v lednu posledního roku devatenáctého století. Rodiče se o něho a jeho osm sourozenců starali, jak nejlépe uměli, matka získávala peníze prací švadleny, otec jako holič. Jejich starost ale mladý Al oplácel velmi svérázně.

Žádný vzorný student

Trochu “jiná povaha” se u Ala projevila už ve škole, kterou jednoduše odmítal. Na výuku nechodil, propadal a ještě před svým patnáctým rokem se rozhodl, že bude lepší tam nechodit vůbec. Po incidentu s učitelkou, s níž si své spory vyřídil po svém - tedy násilím - byl ze školy vyloučen, a tím jeho vzdělávání skončilo. Zato se ale zapojil do několika pouličních gangů. Ke gangsterské kariéře měl tedy našlápnuto velmi brzy.

New York ho tlačil

New York začal být již v roce 1919, tedy v jeho dvaceti letech, pro Ala Caponeho příliš horkým územím. Boje se znepřáteleným gangem nabíraly na intenzitě a to pro něj nebylo bezpečné. Jeho tehdejší šéfové Johnny Torrio a Frankie Yale mu proto doporučili přesun do Chicaga, kde Toriio v té době již také žil a navíc potřeboval pomoc při likvidaci konkurenčního gangu. Jak se ukázalo později, stalo se pro Caponeho Chicago na několik let doslova zlatým dolem.

Něco za něco

Torrio, který se o přesun Ala Caponeho zasloužil, nebyl žádný nezištný dobroděj. Za svoji pomoc samozřejmě vyžadoval něco na oplátku a Capone také jeho žádosti vyhověl. V květnu roku 1920 tak pomohl zavraždit Torriova strýce, do té doby šéfa organizace, pro kterou oba pracovali. Torrio tak povýšil a vládl přibližně osmi stům jejím členů. V té době už ale Amerikou otřásala prohibice, vyhlášená v lednu toho roku. Původně zamýšlená akce k potlační alkoholismu, ke zvýšení produktivity práce a snížení kriminality měla ale na společnost úplně jiné dopady. Začala zlatá éra Caponeho jako organizátora obchodu s alkoholem v Chicagu. Nestačil mu ale jen nelegální nákup a prodej, zřídil si dokonce vlastní továrnu na výrobu alkoholu a domácí produkcí tohoto dobře prodejného zboží pověřil i další italské přistěhovalce. Ti potom pálili alkohol dokonce ve svých bytech. Kromě toho měl Al Capone na starosti také organizaci prostituce, takže pole jeho působnosti bylo opravdu velmi rozsálhé. Ostatně jak se později ukázalo, právě tato část jeho “podnikání” se mu stala osudnou. Toho by ale nemohl dosáhnout bez známostí a vypočítavosti, která mu na rozdíl od vzdělání nechyběla.

Torriův důchod

Torrio vedl chicagskou mafii přibližně tři roky, když se rozhodl stáhnout se do ústranní - odejít do důchodu. Svoje místo přenechal tomu, kdo stál po celou dobu po jeho boku, na koho se mohl spolehnout a u nějž si byl jist, že organizaci povede “správným směrem”. Chicagským mafiánským bossem se stal právě Al Capone.

Dva z Caponeho bratrů se přidali na stranu zločinu a "pracovali" po boku Alfonza. Ostatní členové rodiny se ale od krutého bratra distancovali a dokonce i přejmenovali. Jeden z jeho bratrů se dokonce stal policistou.

Hodný strýček Al

Na veřejnosti Al Capone vystupoval jako milý, přívětivý a dobrosrdečný vetešník, který mohl a také pomáhal těm méně úspěšným. Dokonce rozdával jídlo chudým lidem - a nejen jídlo. Svoji oblibu si utvrzoval také dodávkami alkoholu, který byl v té době vzácností. Zasvěcení ale dobře věděli o jeho pravé kruté a nelítostné povaze, která stála za mnoha vraždami, příkazy k popravám, bolestí a ztrátě majetku. Nic z toho se ale Caponemu nedařilo prokázat. Možná proto, že byl skutečně tak obratný ve svém počínání, možná i z důvodu jeho provázanosti se všemi vrstvami policejního sboru i s úředníky. S financemi na úplatky problémy neměl, a tak mohl nerušeně “podnikat”. A tak se mohly jeho příjmy v době jeho největší slávy pohybovat v řádech desítek milionů dolarů ročně. Žádnou z vražd, kterou vykonal nebo k nim Al příkaz, se Caponemu nedařilo prokázat

Lex Capone

Dnes bychom zákonu, který byl nakonec v roce 1927 vydán, možná v nadsázce říkali Lex Capone. Nové pravidlo přikazovalo zdanění nelegálních příjmů a bylo skutečně vynalézavě sepsané. Buď takový člověk svoje příjmy přiznal a chtěl je zdanit (pak byli stíháni za nelegální obchodování), nebo zákon ignoroval (a v případě prokázání takových příjmů byli trestáni za daňový únik). I když zákon nebyl vydán přímo kvůli Caponemu, mohl se hodit… Capone se rozhodl - jak také jinak - pro druhou variantu a tvářil se, jako by ani žádné příjmy neměl. Policie mu ale nic neprokázala.

Nechal se zatknout

Al Capone se nakonec ale přece jen do vězení na pár měsíců dostal - abychom tak řekli - na vlastní žádost. Po sněmu Mafie v Atlantic City, kde mimo jiné vznikly její oficiální orgány včetně popravčí čety, soudu a výboru pro podplácení, se začal Capone bát o svůj život. Informátor mu sdělil, že jej na cestě domů čeká větší nebezpečí než jindy. A tak nesmlouvavý zabiják spolu se svým dalším kumpánem zamířil na policejní stanici, kde oznámili, že jsou proti pravidlům ozbrojeni samopaly. Jen těžko by si asi někdo mohl představit údiv policistů, kteří měli toho dne službu. Od května roku 1929 do března roku následujícího si pobyl ve vězení (původně nařízený roční trest mu byl zkrácen z důvodu dobrého chování). Podle dochovaných informací pobýval Capone v upravené cele, kde měl dosatek soukromí na příjímání návštěv i na agendu šéfa svého byznysu.

Cesta z kopce

Po jeho návratu z vězení se ale už pomalu začala nad Alfonsem stahovat pověstná mračna. Ostražitost členů organizace nestačila na odhalení nastrčeného agenta, jehož činnost vedla nakonec k usvědčení Caponeho z krácení daní. I když se ještě snažil podplatit porotce, byl uznán vinným a kromě pokuty odsouzen k jedenáctiletému vězení. Zdrcený Al Capone se ještě po vynesení rozsudku snažil soudce i porotu přesvědčit ke změně názoru. Když nepomohly předchozí pokusy o podplacení, nyní nabízel spolupráci s vyhledáním unesených osob a nakonec, jak bylo jeho zvykem, zkrátka začal vyhrožovat likvidací přítomných. Soudce ale pouze vydal příkaz k jeho odvedení do vězení.

Na Alcatraz a zpět

Také nyní ve vězení nejprve dál řídil svoje obchody, ale po ukončení prohibice a jeho přesunu na Alcatraz (na přímý příkaz prezidenta Hoovera), tedy do vězení, kde se ocitl v izolaci od okolního světa, jeho vliv rychle opadl. Zpočátku poměrně velmi dobré podmínky v ostrovním vězení se záhy změnily a vězni se z původních společných cel stěhovali do izolací. Stejně tak rychle se ale začaly dostavovat důsledky Caponeho nemoci - již před lety se nakazil od jedné ze svých prostitutek syfilidou, tedy pohlavní chorobou, která má mimo jiné na svědomí také rozvoj demence. A právě to Caponeho postihlo.

Smutný konec gangstera

Z vězení byl nakonec Al Capone propuštěn tři roky před uplynutím stanovené délky jeho trestu. Jednak opět pro dobré chování, ale pak také s ohledem na jeho zdravotní stav. Tehdy mu bylo 40 let a do konce života, který již prožil stranou od světa, kterého byl v minulosti středem, mu znezbývalo ani celých osm let. Ty prožil na Floridě v péči své rodiny. Pro tak věhlasného šéfa a obávaného člena mafie to byl opravdu velmi neslavný konec. Nicméně jako jeden z mála lidí v jeho okolí skonal smrtí, kterou nařídila příroda. Život většiny ostatních lidí v organizaci přitom ukončila kulka - často ta, kterou pro ně určil sám Al Capone.