Vendula Pizingerová: Nejlepší by bylo, kdyby nadace nemusely existovat

Vendula Pizingerová vede Kapku Naděje již 17 let
Zobrazit fotogalerii (3)
20.02.2017 - 16:35   |  

S Vendulou Pizingerovou, zakladatelkou Kapky naděje, cestovatelkou a dobrodružkou, jsme si povídali nejen o projektech Kapky naděje. Ale například i o tom, že sehnat dárce může být tak trochu adrenalinová aktivita.

Vedete Kapku naděje již 17 let, co považujete za svoje největší úspěchy?
Vidíte, ono už je to vážně 17 let! Za ta léta jsme zakoupili přístroje v hodnotě přes sto padesát miliónů korun a podpořili jsme chod dětského hematoonkologického oddělení a jeho transplantační jednotky ve Fakultní nemocnici v Motole. Projekty ale máme i mimo Prahu v regionech a na Slovensku, kde jsme postavili novou transplantační jednotku. Spolupracujeme se všemi dětskými hematoonkologickými odděleními a celkově obhospodařujeme více než 40 nemocnic v celé České republice.

Jaké jsou vaše přání v rámci chodu nadačního fondu?
Nejlepší by bylo, kdyby nadace a nadační fondy nemusely existovat. Reálně bych si ale přála, abychom do budoucna měli takový finanční objem, abychom mohli uspokojit všechny své programy, na kterých pracujeme. Kapka se věnuje nejen poskytování přístrojů nemocnic, ale máme i programy zaměřené na oblast psychosociální péče a podporu vědeckých aktivit. Zajišťujeme například mzdy psychologům a psychoterapeutům nebo se podílíme na financování výzkumných aktivit.

Jaké projekty plánujete?
Těch je hodně. 21. a 22. dubna budeme například organizovat Cocktail Weekend pro Kapku naděje ve vybraných barech po České republice. Funguje to tak, že z prodeje alkoholických i nealkoholických koktejlů jde 20 korun na podporu nadace. Minulý rok jsme z vybrané částky nakoupili resuscitátor pro novorozence nebo dětské postýlky.

Je těžké sehnat dárce?
Naši dárci jsou z 80 % firmy a z 20 % to jsou běžní lidé. Jako idealista naše dárce motivuju pozitivní zpětnou vazbou. Nezištná pomoc někomu v nelehké situaci dárcům jednoduše udělá radost. Navíc naše nadace dostává tomu, co slíbila. Když jsme zakládali Kapku naděje, tak existovalo pouze 60 000 takových organizací. Dnes jich je 120 000. Proto je celkově těžší sehnat dárce.

Vendula Pizingerová je prezidentka nadačního fondu Kapka naděje. Za svou činnost byla několikrát oceněna titulem Žena roku, v roce 2014 získala ocenění Řád Vavřínů. Byla manželkou hudebního skladatele Karla Svobody.

Jste známá tím, že milujete adrenalin. Pomáhá vám i v práci?
Adrenalin je velkou součástí mého života. Dokonce uvažuji, že různé adrenalinové aktivity začlením i do eventů Kapky naděje.

Jak to myslíte?
Připravujeme nový projekt, ale to je zatím tajemství. Věřím, že firmy takové akce zajímají. Je to vlastně něco jako prezentace hrdinství a důkaz, že si manažeři mohou sáhnout na dno a překonat se. Adrenalin je o pevné vůli, kterou dobří lidé mají. Proto si myslím, že spojení dobročinné akce a adrenalinových aktivit je smysluplné a zajímavé. Lidé jsou v srdci dobrodruzi a jsou vděční za vybočení z každodenní rutiny.

Co se vám vlastně na adrenalinu líbí?
Například teď jsme byli v Jizerkách spát pod širákem. Sněžilo a bylo dvacet stupňů pod nulou, ale byl to zážitek. Dělali jsme si oheň a vařili ve sněhu. Mám spacák až do minus čtyřiceti, takže jsem to přežila.

Také se o vás ví, že ráda cestujete...
Rádi cestujeme společně s manželem. Teď nás čeká třeba Kanada, ale ráda bych brzy vyjela do nějaké teplé destinace. Myslím si, že by člověk měl cestovat, protože si potom věcí více vážíte.

Co se vám líbí na životě ve středních Čechách?
V Praze bych bydlet asi nechtěla, protože velká města lidi trochu užírají. Mám ráda přírodu a v Říčanech je krásně. Kousek od domu máme les, kam chodíme se psem a pro děti je tam lepší vyžití.

Co by se dalo zlepšit?
Samozřejmě ta logistika, která trochu kolabuje. Občas jedu z Říčan do práce přes hodinu a půl. Také mi tam chybí restaurace, kde se dá najíst podle zásad zdravé výživy.

Máte docela přísnou životosprávu. Co byste doporučila?
To, co cvičím, není úplně pro všechny, protože je to docela o síle. Ženy většinou raději upřednostňují aerobně zaměřené cvičení. Teď jsem se naučila, že si nosím do posilovny sluchátka se svou oblíbenou hudbou. Pomáhá mi to lépe se soustředit. Učím se například vzpírat a pracuji s váhami, abych měla pevný střed těla. Od toho se odvíjí stavba postavy.

Dodržujete také nějakou zvláštní dietu?
Ta představa, že si pocvičíte hodinku a pak si můžete dovolit svíčkovou se šesti, úplně nefunguje. Nicméně platí, že se snažím vyhnout třeba mouce a mléku. Zase ale nejsem striktní blázen do zdravé výživy. Vše by mělo být vyvážené.