Kdo byl v Římě, určitě navštívil Koloseum a možná také zavítal k ruinám Ludus Magnus, největší a nejslavnější ze čtyř gladiátorských škol. Zde žilo a trénovalo až dva tisíce gladiátorů před svým prvním vystoupením. Měli jediný úkol – naučit se bojovat a umírat tak, aby potěšili oči chudiny i pánů.
Některé historické prameny sice naznačují, že gladiátoři byli převážně vegetariáni, to je ale spíš mýtus. Naopak je dokázáno, že jejich strava byla poměrně pestrá, a pokud jde o maso, k dispozici bylo převážně hovězí a vepřové. Kolují také historky o speciálním nápoji, do kterého se přimíchával popel pro zlepšení hustoty kostí.
Zahájení velkolepé podívané
Zápasy v Koloseu začaly v 6 hodin ráno, takže zatímco gladiátoři stále jedli ječnou kaši, 85 000 lidí se připravovalo na zahajovací přehlídku hudebníků a exotických zvířat, která vyvrcholila vstupem vestálských panen, senátu a nakonec císaře.
Nejprve se pořádal hon na zvířata, kterého se většinou účastnil i císař vypalováním šípů z bezpečí královské lóže, přičemž maso bylo distribuováno mezi ječící dav. Další na programu byly popravy, při nichž byli neozbrojení zločinci postaveni proti zvířatům, jako jsou vlci a tygři. Samozřejmě bez šance na přežití.
Kolem poledne vyšli lehce obrnění gladiátoři, aby se utkali mezi sebou. Následovaly koňské dostihy a dosti morbidní podívaná, při které měli zločinci za úkol poslepu sekat kolem sebe v helmách bez otvorů na oči.
Zákulisí monstrózního Kolosea
Gladiátoři sestoupili po úzkých kamenných schodech z budovy Ludus Magnus, aby vstoupili do Kolosea přes Stern (gladiátorskou bránu) do labyrintu arény. Pod podlahou arény byla skryta dvě patra, každé s 15 chodbami, kde byla držena zvířata, bojovníci a vězni čekající na zavolání. I dnes, kdy chybí horní patro a většina podlahy arény, je to dost klaustrofobické. A představte si, že do útrob arény nešlo světlo, byla plná těl a pachu hrůz, které všechny ty lidi čekaly. Děsivý, tísnivý pocit se přímo nabízí.
Zatímco velká zvířata, včetně slonů, vcházela východní bránou, případně pomocí rampy, bojovníci a menší zvířata, jako byli tygři, se původně vezli na jednom z 28 kladkostrojů na obvodu arény. Po požáru v roce 217 bylo nainstalováno 60 nových výtahů.
Jak vypadal hlavní program?
Před horkým sluncem davy chránil obrovský pohyblivý baldachýn namontovaný na 240 dřevěných stožárech. Díky tomu slunce nesvítilo na diváky, ale naopak dokonale osvětlovalo arénu. Gladiátorské zápasení bylo zahájeno bojem s biči a kyji. Pokud elita chtěla vidět divadlo, rozdělili se gladiátoři do dvou nebo více skupin. Často byl líčen postup Římanů napříč Evropou.
To znamená, že kromě známých bojů probíhaly i bitvy mezi válečnými vozy a jízdními lukostřelci. Jednou ročně byla aréna dokonce zaplavena, aby umožnila námořní rekonstrukce. Vše obvykle pečlivě sledoval a posuzoval vysloužilý gladiátor, přičemž bylo zajištěno dodržování přísných protokolů. Když boj skončil, šampion odešel na východ „bránou života“, poražený odkráčel západní bránou.
Život, nebo smrt
Gladiátoři byli investicí a platba za všechny zabité během her byla vyjednána školou Ludus předtím, než vstoupili do arény. Z tohoto důvodu, a protože tyto události byly politickou propagandou, sponzoři se jen zřídka rozhodli zabít poraženého gladiátora. Proto často dramatické odšourání „bránou smrti“ znamenalo rychle do nejbližší nemocnice.
Když už jsme u tohoto tématu, palec nahoru ve skutečnosti znamenal pro poraženou stranu smrt, zatímco sevřená pěst s pevně „zastrčeným“ palcem znamenala, že se dožil dalšího dne. Sponzor akce také mohl po jakémkoli boji gladiátorovi darovat dřevěný meč a tím ho osvobodit. Pokud by ovšem byl ochoten za něj zaplatit v Ludusu.
„Klidný“ život gladiátora
Většina gladiátorů bojovala jen párkrát za rok, přičemž přibližně 50 % přežilo svůj první rok. Vysoce trénovaní bojovníci zkrátka nebyli zbožím, jak vídáme v hollywoodských filmech, jako byl například slavný Gladiátor s Russellem Crowem v hlavní roli. Upřímně řečeno, tento snímek ukázal jen velmi málo ze života opravdového gladiátora. Bojovník měl dovednosti pečlivě vypiplané, navíc tito lidé sloužili nejen v „divadelních“ rolích v Koloseu, ale také jako osobní ochranka, vymahači dluhů či osobní trenéři.
A navzdory obdivu, který se jim dostával za jejich dovednosti v aréně, byli gladiátoři mimo Koloseum vyděděnci, kteří měli podobné společenské postavení jako prostitutky. Proto nesměli volit, zastávat úřad nebo být pohřbeni na většině hřbitovů.
Zdroje: history.co.uk, history.com, nationalgeographic.com
KAM DÁL: Mají vegani větší šanci, že se vyhnou covidu? Je to logické, říká lékařka a přidává důvody.
