Původně se měl stát kovářem, pak řezníkem, ale vyklubal se z něj nelítostný vrah. Viktor Prévost ale mezitím ještě stihl žít životem odvážného vojáka, a dokonce člena prestižní ochranky císaře Napoleona III. Co ho vlastně přimělo k takové strašlivé změně?
Těžký život malého Viktora
Viktor Joseph Prévost se narodil v roce 1836 ve Francii a vyrůstal v chudé rodině pošťáka spolu se dvěma staršími bratry. Tehdy nebylo nic zvláštního, že se takové děti brzy vydávaly do učení A stejně to bylo i s Viktorem, kterého rodiče poslali k uměleckému kováři, aby se co nejdřív mohl starat a pomáhat rodině s výdělkem.
Místo to ale bylo kruté. Chlapec se musel v práci vyrovnat dospělým, ale jídla měl málo. Problémem bylo, že od dětství trpěl bulimií, a když jeho mistr zjistil, kolik toho sní, přišly tvrdé tresty, včetně znásilnění. Jindy dostal tolik ran bičem, že se z toho jen těžko vzpamatovával, a když si při práci ošklivě pořezal celé tělo od skleněné střechy, kterou propadl, když nahoře instaloval zábradlí, bylo toho na čtrnáctiletého kluka už moc.
Hodný a ochotný chlapec
Přesto v té době ještě nic nenaznačovalo budoucí tragédii, která se odehraje pod jeho režií. Naopak – Viktora všichni v okolí znali jako ohromného mladíka s neuvěřitelnou silou, kterou ale neváhal využít na pomoc komukoliv, kdo ji právě potřeboval, ať už to bylo dítě, jemuž někdo ubližoval, nebo řidič, jenž potřeboval roztlačit automobil. Přesto se mělo později všechno obrátit ke špatnému scénáři, k němuž ale paradoxně vedl další z Viktorových dobrých skutků. Jednoho dne doručil do nedalekého řeznictví zboží místo chlapce, kterého na cestě srazilo auto a který nebyl schopen svůj úkol splnit. Uprostřed masa, mezi noži a kalužemi krve, se v dospívajícím chlapci náhle objevila touha pracovat právě tady. Požádal řeznického mistra, aby se za něj přimluvil, a příští den už byl z budoucího kováře příští řezník.
Zvířata zabíjel jako zkušený řezník
Brzy se ukázalo, že se v tomto oboru mladý Prévost doslova našel. Nic mu nedělalo problémy. S těžkou prací si poradil, zvířata porážel jako jeho zkušenější kolegové. Z obtloustlého dítěte se stal statný mladík a ženy se div nepraly, aby získaly jeho přízeň. Bohužel mezi nimi byla i mistrova žena, a tak musel Viktor hodně rychle pryč. Nevěra byla něco, co by jeho pán doma samozřejmě nemohl snášet.
Prestižní postavení
Prévost se stal na dalších šest let vojákem, se svým plukem kyrysníků se dokonce vydal na tažení do Itálie, kde si za statečnost vysloužil medaili. V roce 1861 byl ze služby propuštěn, ale o pár měsíců později se k armádě dobrovolně vrátil a dostal se dokonce do ochranky Napoleona III. Prestižnější místo si ani nemohl přát. Zůstal v něm celých sedm let a pak putoval do civilu – vlastně ne tak docela.
Četník, jakého nechcete potkat
Od vojska vedla Viktorova cesta k policii, stal se z dnešního pohledu městským policistou. Tady už ale jeho dobrá pověst pomalu brala za své, ve službě míval problémy a v září roku 1879 všechno změnil čin, který se neměl stát. Prévost byl náhodou spatřen, jak ukládal do kanálu část lidského těla. I když jej předtím důkladně zbavil kůže ve víře, že se nepozná, z jakého tvora maso pochází, nebylo mu to nic platné.
Navíc jeho hřmotná postava byla okamžitě identifikována, a tak na něj hned ráno velitel udeřil. Lži a výkruty nebyly nic platné, stejně jako nepomohl ani nápad rozřezat tělo na desítky částí, které strážník rozmístil po celém městě. Vraždil – jak jinak – v touze po zisku. Jeho obětí se stal klenotník, který mu v dobré víře přinesl zboží až domů. Vrah putoval do vězení, kde měl vyčkat na rozsudek.
Zavraždil i milenku
Při vyšetřování se ale objevila další nesrovnalost. Prévostova sousedka si vzpomněla, že kdysi viděla jít k Viktorovi jeho milenku, což bylo také naposledy, co ji kdo spatřil. Jaký byl její další osud, nikdo neví. Četník a bývalý řezník tvrdil, že se zkrátka rozešli. Její šperky, které později prodával, označoval za dar. Policie jej proto převezla do jeho dřívějšího bytu, kde mohlo podle všeho dojít k vraždě jeho milenky, a tam se Prévost také přiznal. I její tělo zohavil, rozřezal a vyhodil do kanálu. Hlavu pak zakopal nedaleko městských hradeb. Proč to udělal?
Prý ho moc otravovala. Přišla i další podezření na trestné činy, které by mohl spáchat ještě v době své vojenské služby, ale k žádnému se nepřiznal a také mu nebyly věrohodně prokázány. Soud tedy řešil „jen“ dvě vraždy. O těch ale vyprávěl s velkým zaujetím, až hrdostí. Jeho mysl byla zkrátka někde jinde než v normálních kolejích.
Dopadl stejně jako jeho oběti
Jaký mohl být rozsudek? Nikdo se tehdy nedivil, že byl usvědčený dvojnásobný vrah poslán pod gilotinu. A nejen to. Po jeho smrti nebylo tělo pochováno, ale věnováno na studijní účely studentů medicíny, kteří se o něj „postarali“ během jediného dne. Skončil tak vlastně stejně jako jeho oběti – rozřezán na malé kousky.
Zdroj: en.wikipedia, epocha.plus, HaOui.com
KAM DÁL: Muž streamoval vraždu své manželky. Dostal 300 lajků, policie sledující potrestá.
