Kariéra Ludmily Brožové-Polednové čítá stovky zinscenovaných a účelových procesů, na kterých měla nepopiratelný podíl. Tehdejší režim se ve své nejkrutější etapě rozhodl najít nevinné viníky, které poslal často až na smrt. Jen málo z těch, kteří byli realizátory těchto zločinů, však doběhla spravedlnost. Dělnická prokurátorka na svůj trest čekala až do roku 2007.
Fanatismus a stranické přesvědčení
Nejikoničtější proces padesátých let byl vykonán s Miladou Horákovou. Tehdy 29letá písařka Ludmila Brožová v profesním žebříčku vyšplhala na svou pozici neobvykle rychle, v té době byla čerstvou absolventkou Právnické školy pracujících. Nebylo totiž zvykem, že u hrdelních zločinů zasedala prokurátorka tak nízkého věku. Za jejím kariérním „úspěchem“ stál její stranický fanatismus.
V závěrečné řeči, při vynesení čtyř trestů smrti a stejného počtu doživotních trestů, prohlásila: „My si dáváme pozor před takovýmito nepřáteli lidu. Dovedeme je najít, a tak jsme našli i tyto zde a posadili je na lavici obžalovaných.“ Vražda Horákové byla podle ní v podstatě správná. „Vůbec jsem neměla pochybnosti,“ odpověděla podle iRozhlasu Brožová Polednová v rozhovoru v roce 2007 na otázku, zda věřila údajné velezradě Milady Horákové.
Zdroj: Novinky
Bylo jí zle
Ludmila Brožová-Polednová byla navíc přítomna při samotném aktu popravy. Později se však přiznala, že jí během vykonávání trestu smrti bylo zle. Nutno dodat, že ten den se jako řečník účastnila na manifestaci na náměstí Prokopa Holého na Žižkově, kde hrdě hlásala úspěch soudního procesu. Když následně bývalá prokurátorka stanula sama před soudem, hájila se tím, že byla mladá a nezkušená. Problém však tkví v tom, že nikdy svého činu nelitovala a o vině odsouzených nezapochybovala.
O jejím přesvědčeném fanatismu vypovídá i fakt, že se již v minulosti podílela na několika dalších šílených procesech, kde neváhala navrhnout trest smrti i pro těhotnou ženu a matku dvou dětí Melanii Klouparovou.
Jediná potrestaná
Podíl na několika nespravedlivých procesech ji nakonec dohnal před soud až ve velmi pokročilém věku. Po sametové revoluci neproběhla žádná důsledná reflexe komunistických zločinů.
Obvinění, které přišlo z iniciativy tehdejšího majora policie Ilji Pravdy, se tak stalo podivným zjevením teprve až v roce 2006. V roce 2007 byla, jako poslední žijící účastník procesu s Miladou Horákovou, odsouzena k trestu odnětí svobody ve výši osmi let. O rok později však Vrchní soud v Praze rozhodl, že je její podíl na vraždách promlčen. 11. září 2008 nakonec přišel definitivní rozsudek Vrchního soudu, který Ludmilu Brožovou-Polednovou poslal do vězení na šest let.
Poněkud absurdní a nedůstojné drama ukončila amnestie prezidenta Václava Klause v roce 2010. Tehdejší prokurátorka si tedy jako nejstarší vězeňkyně ve svých 88 letech celkem odseděla rok a osm měsíců.
Když došlo k jejímu propuštění, prohlásila: „Souhlasím s panem prezidentem, že mi udělil milost. Neměla jsem ve vězení vůbec být. U procesů jsem tenkrát byla novicka z příkazu. Mluvit by se mělo o tehdejších ústavních soudcích, ne o mně.“ Jediný reálný pokus o vypořádání se se zločiny padesátých let se tak proměnil ve frašku, která nakonec nepodala ani zprávu o nespravedlnosti doby minulé, ani o spravedlnosti aktuální.
Příběh Brožové-Polednové je ukázkou zvrácenosti temné etapy našich dějin, která dodnes šokuje tím, jak těžké je se důstojně zbavit stínu nelichotivé minulosti. Fanatičku tak dostihl až osud – zemřela 15. ledna 2015 a mnoho lidí věřilo, že byla alespoň „tam“ spravedlivě souzena.
Zdroje: redakce, irozhlas.cz, blesk.cz, lidovky.cz, Paměť národa
KAM DÁL: StB špiclovala Jiřinu Jiráskovou, viděli jí do bytu. Někdy prý cudně odvraceli zrak.
