Dopravní kamery
Celkově nejvyšší počet kamer ze všech měst v České republice má Městský kamerový systém hlavního města Prahy, a to přes 4 500. Toto číslo zahrnuje kamery hlavního města i všech městských částí, kamery Dopravního podniku hl. m. Prahy a několika dalších městských organizací.
Přestupky jednotlivých účastníků silničního provozu sice tyto kamery často zaznamenají, většina z nich ale projde bez trestu - kamerový záznam jen zůstane jistou dobu uložen v datovém úložišti. A tak čím dál tím více řidičů jezdí agresivně a nebezpečně, podle pravidla silnějšího a drzejšího, a dlouhodobě jim to prochází.
Agresoři za volantem
Na dálnici jedou 180 km/h (a více) trvale v levém pruhu, v ulicích měst si dovolí jakýkoli přestupek, omezují a ohrožují ostatní. Skutečných pirátů za volantem přibývá geometrickou řadou a tento trend je krajně nebezpečný - tito lidé se totiž především v hustším provozu v centru velkých měst mění - s narůstajícím adrenalinem - v psychopaty, kteří neberou ohled naprosto na žádné povinnosti, jež jako řidiči mají.
Jejich motto: „Já spěchám, já pojedu první.“ Jsou běžně schopni předjíždět řady stojících vozidel nepovolenou rychlostí vyhrazenými pruhy pro tramvaje a autobusy, projíždět zákazy vjezdu a jednosměrné ulice v protisměru, nedávat přednost chodcům ani žádným jiným vozidlům - naopak blokovat i ta, která mají přednost, a samozřejmě projíždět křižovatky na červenou. Vytvářejí tak ze silnic jakýsi alternativní prostor, kde přednost má ten agresivnější a kde jsou všem ostatním vnucována pravidla džungle.
Nepozornost, alkohol, drogy
Více než 4 600 řidičů způsobilo minulý rok nehodu pod vlivem alkoholu, a tento počet neklesá. Navíc se zvyšuje i počet řidičů, jezdících pod vlivem pervitinu a dalších drog. O takových případech, končících vážnými nehodami s čelními nárazy do stromů a zdí, převrácenými vozidly a smrtelnými zraněními lidí, píší média denně.
Absolutní nesoustředěnost, přenášení svých osobních nálad do chování za volantem, pocit nadřazenosti v autech dražších značek - to jsou věci, které lze v ulicích vidět velmi často. Ještě horší je zábava z rychlé jízdy a všemožného riskování, jejímž účelem je stresovat ostatní účastníky provozu či je ponižovat, například formou ataků silnějším vozidlem, jež jsou často na hraně vzájemné kolize, a následnými vulgárními nadávkami a gesty, případně opakovaným vybržďováním či bráněním v předjetí nebo odbočení.
To platí i pro blokování autobusů a tramvají ve vyhrazených pásech, jež jsou pro řidičské piráty pouze nepodstatnou a nerespektovanou přítěží. Mnoho řidičů taxi v hlavním městě zásadně nerespektuje přednost vozidel MHD a vjíždí jim do cesty, i za cenu hrozící nehody. Prudké brzdění autobusu či tramvaje je dnes o to nebezpečnější, že mnoho cestujících se nedrží záchytných tyčí, ale zabývá se svým mobilním telefonem. Náhlý brzdný manévr je pak může značně překvapit a rozkolísat jejich rovnováhu.
Řidiči - neználci
Jakou autoškolu absolvovali, to vědí jen oni sami. V současnosti dosáhl nového maxima v České republice počet řidičů a řidiček, kteří netuší, jak řešit průjezd křižovatkami, kdy mají a kdy nemají přednost před ostatními vozidly, případně jak odbočovat do vedlejších ulic, zejména přes tramvajové koleje. Naskočí-li na světelné signalizaci zelená, rozjedou se a s klidem odbočí do cesty rozjeté tramvaji či autobusu.
Neberou na zřetel značky zakazující vjezd, a dostanou-li se tak do pasti, snaží se vymanévrovat vůz i po chodníku či jiných cestách. A tak by se dalo pokračovat hodně dlouho. Jak ale tristní situaci v silničním provozu u nás řešit, když policii stále chybějí obrovská kvanta lidí do naplnění tabulkových stavů, zůstává otázkou. Jisté je, že jde o výmluvný obraz celkově nedobrého společenského klimatu.
