Útěk z koncentračního tábora Treblinka: Chaos, požár a falešný signál k útoku

V roce 1942 bylo v koncentračním táboře Treblinka za pouhé tři měsíce zabito asi 265 000 židů z varšavského ghetta. To se později stalo jedním z hlavních důvodů tamějšího povstání
 

Koncentrační tábor Treblinka byl jedním z nejhorších. Nesloužil k nucené práci, ale jako tábor smrti. Když se do něj dostaly zprávy o povstání z varšavského ghetta, vzplála tam naděje. Vězni neměli co ztratit a zosnovali povstání, které bylo jejich jedinou nadějí na přežití. Podařilo se jim uprchnout?

Zprávy o povstání varšavského ghetta v dubnu 1943 se brzy roznesly po celé Evropě. Jednalo se o vzpouru polských židů proti transportu do koncentračních táborů. Když se o ní dozvěděli vězni v Treblince, cítili to jako jistou šanci na záchranu.

Ačkoliv tato dvě povstání neplánovala stejná skupina vězňů, byla určitým způsobem spojena. Obě totiž představují vlnu naděje a odporu, která se šířila okupovaným Polskem.

Hrůzná čísla z Treblinky

Koncentrační tábor Treblinka se nacházel nedaleko od Varšavy. Založen byl roku 1941 a nejprve byl táborem nucených prací, později ale sloužil už jen jako tábor smrti.

V roce 1942 bylo v tomto táboře za pouhé tři měsíce v plynových komorách zabito asi 265 000 židů z varšavského ghetta. Povstání zde tak bylo částečně plánováno jako reakce na tuto vlnu transportů a vražd.

Treblinka byla jiná než většina ostatních nacistických táborů. Jejím cílem nebylo zotročit židy a donutit je k práci, jejím cílem bylo pouze zabíjet. Naživu tu bylo udržováno jen zhruba 1 000 vězňů, aby se starali o chod zařízení.

Ústup nacistů

V době, kdy 19. dubna 1943 začalo povstání ve varšavském ghettu, byli Němci už na ústupu. Přinutila je k tomu dlouhá řada porážek, zejména prohraná bitva u Stalingradu. Tato porážka armádu Třetí říše značně oslabila a dávala tušit, že nacisté budou brzy nuceni z Polska uprchnout.

Vězni z Treblinky se obávali, že budou při německém úprku povražděni, nacisté se totiž při ústupu snažili zakrýt všechny stopy zločinů.

Odboj uvnitř tábora

Malá skupina vězňů, kteří si říkali Organizační výbor, plánovala vzpouru něco málo přes rok. První pokus byl ale zmařen.

Židovský lékař Julian Chorazycki, který pomáhal vést ošetřovnu pro důstojníky SS v Treblince, byl totiž přistižen s velkou částkou peněz, za kterou plánoval nakoupit zbraně pro vzpouru. Místo toho, aby vyzradil jména svých spoluspiklenců, spolkl jed a zemřel.

Stačilo tedy málo a spiklenci by bývali byli odhaleni, rozhodli se tedy na nějakou dobu vzpouru pozastavit. Mezitím bylo v Treblince zavražděno kolem 7 000 židů, kteří byli zajati nacisty během povstání v hlavním polském městě.

Vzbouřenci si poté, povzbuzeni zprávami o odporu, našli nového vůdce: Bereka Lajhera. Byl to židovský lékař a důstojník polské armády v důchodu, který byl po Chorazyckiho smrti pověřen treblinskou ošetřovnou.

Nyní to ale vypadalo, jako by bylo nemožné pro vzpouru získat zbraně. Vězni byli izolovaní a po předešlém incidentu byli také pod pečlivým dohledem nacistických strážců. Také byli zcela odříznuti od okolního světa. Organizační výbor měl ale jedno eso v rukávu: tajnou kopii klíče od treblinské zbrojnice.

„Jejich posláním bylo alespoň do určité míry pomstít miliony popravených nevinných lidí,“ prozradil po válce Samuel Rajzman, jeden z mála přeživších. „Snili o zapálení celého tábora a zavraždění alespoň těch nejkrutějších nacistů i za cenu vlastního života.“

Dne 2. srpna roku 1943 povstání konečně vypuklo. Spiklenci využili stavebních prací poblíž zbrojnice, aby se vplížili dovnitř a ukradli 20 granátů, 20 pušek a několik ručních zbraní. Poté už jen čekali na smluvený signál: výstřel.

Signál k chaosu

Jejich plán opět téměř selhal, když německá stráž přistihla dva z nich s financemi, které plánovali použít, jakmile by unikli z tábora. Na místě jim svlékli oblečení a začali je bít. Kamarád jim sice přispěchal na pomoc a strážné zastřelil ukradenými zbraněmi, tím však rozpoutal peklo. Ostatní si logicky mysleli, že jde o smluvený signál.

Zaútočili tak na důstojníky SS vším, co sehnali. Jeden z vězňů, který byl pověřený dezinfekcí tábora, použil hadici na to, aby velkou část tábora polil benzínem a Treblinku zapálil.

Peklo bylo spáleno!

Předpokládá se, že ve zmatku, který následoval, uniklo z koncentračního tábora zhruba 300 lidí. Požár, který tábor zachvátil, vyhodil do vzduchu tamější zbrojnici a srovnal se zemí téměř vše kromě plynových komor. 

Většina členů Organizačního výboru toho dne zemřela, ale podařilo se jim zabít asi 40 strážců. Zajatce, kteří uprchli, pronásledovali nacisté v autech a na koních. Jedním ze šťastných byl Samuel Willenberg, který v nedalekém lese po útěku zakřičel „Peklo bylo spáleno!“ 

Willenberg zemřel v roce 2016. Byl posledním žijícím přeživší z Treblinky.

Zdroj: History

KAM DÁL: Jen pro silné povahy: Veterinář odhalil hrůzy, které vytrpělo štěně z útulku.