Otevřením psího salonu si splnila dětský sen. 1. část

Věra Vitnerová se úpravě psů věnuje již téměř 40 let. Nápad, že by se její koníček mohl stát zároveň profesí, se přitom zrodil „teprve“ před devíti lety.

 

19.11.2015 - 10:07   |  
Věra Vitnerová je rovněž vášnivou chovatelkou. Na snímku se svými královskými pudly Tondou a Otou na výstavě v německém Merseburgu.
Zobrazit fotogalerii (3)

„Kdysi ještě jako dítě jsem zhlédla francouzský film s Annie Girardotovou v hlavní roli. Byla majitelkou pařížského dobře vybaveného salonu pro psy a mně tento film dlouho zůstal v hlavě. Už tehdy jsem si řekla, že by se mi taková činnost velice líbila,“ popisuje Věra Vitnerová svůj dávný dětský sen, který se po desetiletích stal konečně realitou. „Psy jsem milovala od nejútlejšího dětství, rodiče byli tak skvělí, že mi v mých 16 letech psa skutečně pořídili a já se mohla kynologii začít věnovat naplno. To ovlivnilo i volbu mého studijního oboru, ale jelikož se v životě nebráním žádným výzvám, zavedl mě osud nakonec ke splnění dětského snu v podobě vlastního salonu pro psy,“ dodává. Příběh o tom, jak zkušená střihačka a milovnice psů k vlastnímu salonu přišla, je však mnohem spletitější. Podíváme se na něj proto blíže.

MVDr. Věra Vitnerová se stříhání a úpravě psů věnuje téměř 40 let. Od roku 1991 se začala věnovat především úpravě pudlů. Psí salon Bonny v Kladně - Kročehlavech je nejen místem, kde paníčci připravují své mazlíčky na výstavy, salon je rovněž veterinární a homeopatická poradna. Vedle salonu si založila již v polovině osmdesátých let chovatelskou stanici Envy, v níž byly odchovány dva vrhy erdelteriérů a osm vrhů trpasličích pudlů.

Ke střihu a úpravě psů jste se prý dostala tím, že jste potřebovala upravit na výstavu svého erdelteriéra v roce 1976. Dá se tedy říct, že jste v tomto směru samouk? Jak Vaše první výstava a přípravy na ni probíhaly?

Mého prvního erdelteriéra mi v roce 1976 upravovala dlouholetá a zkušená chovatelka. Pravda musela jsem za ní dojíždět tehdy 30 kilometrů, ale pro dobře upravené zvíře za kvalitním střihačem se dnes dojíždí mnohem dál. Přípravy na výstavu spočívaly nejen v kvalitní úpravě a přípravě skvělé kondice zvířete, ale také tzv. ringdrezuře, to je přípravě psa pro prezentaci v kruhu. Pes se předvádí nejen v pohybu, který by měl být sice ukázněný, ale neměl by postrádat pro plemeno typický temperament, a to vyžaduje skutečně důkladnou přípravu a motivaci zvířete.

První výstava pro nás sice nebyla nějak zvlášť úspěšná, ale rozhodně mě nasměrovala, na čem musím zapracovat, co vede k úspěšné účasti a také kam vyrazit na další akci. Každá výstava znamená nové kontakty, zkušenosti, možnosti, přátelství a to je na celém konání také velmi důležité. Další znalosti v úpravě psů jsem získala nejen od své první střihačky, ale od mnoha dalších zkušených chovatelů, vystavovatelů, handlerů a lektorů českých i zahraničních a také na střihačských soutěžích.

Studovala jste veterinární lékařství - obor hygiena potravin. Dále máte vystudovanou germanistiku a dlouhá léta se živila jako učitelka němčiny na střední škole. Jak na tyto léta, kdy jste pracovala v úplně odlišném oboru, vzpomínáte?

Díky tomu, že se mi v roce 1988 narodila dcera a věnovat se mému oboru bylo s malým dítětem prakticky nemožné, zavedl mě osud k dalšímu krásnému oboru a tím je pedagogika. Během mateřské dovolené jsem složila státní zkoušku z němčiny a vzhledem ke svému dosavadnímu vzdělání mi bylo umožněno na základní škole vyučovat německý jazyk a biologii. Znamenalo to sice další studium pedagogických disciplín a po čase i germanistiky, ale brala jsem to jako další životní výzvu.

Zjistila jsem díky práci s dětmi na ZŠ a později i se studenty na středních školách, že kantořina je nádherné řemeslo, které sice člověka spolkne celého, ale také jej mnohým obohatí. Věnovala jsem se tomuto oboru celkem 15 let a velice ráda na tato léta strávená s mladými lidmi vzpomínám.

Práci se psy se věnujete prakticky celý život. Dokážete přesto odhadnout, kdy se zrodil nápad, že byste si založila vlastní psí salón?

Nápad začít se věnovat jako profesi svému vlastně do té doby "jen koníčku", tedy úpravě psů, se zrodil zhruba před devíti lety. Do té doby jsem ve volném čase, jak mi rodinný a profesní život umožnil, upravovala psy svým přátelům, rodině, pár klientům a především sobě. Myslím, že mi v tomto směru hodně pomohl jeden dobrý kamarád. V podvědomí jsem si uvědomovala, že tento stav mi ne zcela vyhovuje, a že bych s tím měla něco dělat. Kamarádovi se jen povedlo mě šikovně popostrčit památnou větou, proč se vlastně tak ničím a proč se nevěnuji pořádně jen jedné věci. A to byl ten správný okamžik. Uvědomila jsem si, že má naprostou pravdu. A tak se i stalo.

V pokračování se dozvíte více o tom, proč se psí salon stal nakonec úspěšným. Je láska ke psům dědičná? A na závěr Věra Vitnerová prozradí i něco více o svých domácích mazlíčcích. Více ve článku Otevřením psího salonu si splnila dětský sen. 2. část.
Klíčová slova:
psi