Rasismus odsouzením domněnek nevymýtíme. UEFA trestem pro Kúdelu nahrála extrémistům

Fotbalový trávník jako místo nevratných společenských změn
 

/KOMENTÁŘ/ Řekl Slávista Ondřej Kúdela protihráči Glenu Kamarovi na konci utkání v osmifinále Evropské fotbalové ligy v Glasgowě něco o opicích, nebo neřekl? To ví jen on sám, a on sám to v zachování vlastní tváře, kariéry a svého bezpečí nikdy nepřizná. Ano, mohl by se vydat za Kamarou, chlapsky mu podat ruku a říct: „Promiň, já to tak nemyslel. Ale chovali jste se v zápase jako řezníci a mně ujely nervy!” Jenomže někomu, jako je Glen Kamara, omluva asi nikdy stačit nebude. 

Fotbalista Glasgow Rangers se totiž projevil jako hysterický muž, který může mít problémy se sebepřijetím a neumí zvládat emoce. Po Kúdelově šeptnutí se choval jako nevinná oběť brutálního napadení, která má - zcela oprávněně - právo na doživotní soustrast a projevení účasti. Kamarovi se nic tak fatálního nestalo. Možná mu někdo v zápalu boje a vzteku řekl něco nepěkného. To se mezi lidmi děje, sportovce nevyjímaje. I rozhádaní manželé se ve vyhrocené situaci častují hodně peprnými nadávkami, a většinou se z nich s pláčem sbírají ponížené ženy. 

Zdravá hrdost je správná

Ano, je skvělé být hrdým příslušníkem lidské rasy. Být hrdý na barvu své kůže, přijetí své sexuální orientace nebo na náboženský postoj. Je fajn být hrdý na vlastní dosažené cíle nebo výkony, které přesahují běžný průměr. Tato hrdost je přirozená a každý jedinec na ni má svaté právo. 

Ale povyšovat vlastní hrdost nad běžné nastavení společnosti je prostě chyba. Právě tento postoj barevných vyvolává a umocňuje světový rasismus, přehnaná hrdost homosexuálů eskaluje vyhrocené reakce od těch, kteří jen vidí svět jinýma očima. Přitom by stačilo být prostě normální. Nechtít být něco víc, necítit se být něco míň. 

A to nezvládl ani právem vytočený Kúdela - pokud tedy řekl to, z čeho jej viní UEFA, a nezvládl to ani Kamara, který se složil jak malý ufňukánek z obyčejné chlapské potyčky a vyvolal skandál světových rozměrů. A nezvládli to ani arbitři UEFA, kteří potrestali tvrdě něco, na což neexistuje jasný důkaz. Zvlášť ve světle dalších trestů za zápas, v němž byli těmi zlými prokazatelně hráči Glasgow Rangers. To jasně a správně uznali dalšími vyřčenými tresty. 

Být ... jako privilegium

Jenomže ten Kúdelův - stop na 10 zápasů - dvojnásobně převyšuje prokopnutou Kolářovu lebku, Kamarův osobní pozápasový výpad dokonce trojnásobně. Co tím chce UEFA vzkázat světu? Určitě ne to, že rasismus je špatný. Spíše nešťastně zvýrazňuje, že stačí “nebýt bílý“, ztropit hysterickou scénu a obvinit pod vlivem vlastní frustrace ze špatně odvedeného výkonu na hřišti toho "jiného" z rasismu a požadovat pro něj trest. Úředníci se sesypou a v rámci korektního chování jednají. A jednají tak, že vyvolají další vlnu nenávisti, která nasměruje hněv opět vůči tomu, kdo se cítil být poškozen. 

Potlesk si úředníci UEFA ale přeci jen zaslouží - podařilo se jim svým rozhodnutím propojit naši politickou garnituru napříč stranami v jeden hlas, a to snad ještě nikdy nikdo nedokázal. Ale jen jediná politická frakce dokáže z takové aféry vytěžit i významnou podoru. Vyhrocené výroky s podtextem rasismu totiž podněcují ve společnosti zlobu a vhání voliče do náruče politických extrémistů. Těm jen stačí, aby se k věci vyjádřili v duchu své - ovšem reálně míněné - rasistické rétoriky. Obratem se s nimi ztotožní i jinak relativně soudní lidé, kterým se jen nelíbí, že někdo trestá fotbalovou hvězdu za něco, co jí nelze jasně prokázat.

KAM DÁL: Nechte si zaplatit za dovolenou. Léto na Maltě s kapesným zdarma.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru