Jak jste se dostala mezi osmičku finalistů?
Kryštof Šámal z komise pro výběr do národního kola Eurovize mě kontaktoval na základě mého videa na Instagramu, kde tuhle svoji píseň zpívám doma s klavírem. Líbila se mu natolik, že mi řekl, abych ji zkusila zprodukovat a poslat k nim na poslech. A vyšlo to!
Jako jediná jdete do finále s česky zpívanou písní (s názvem Poslední slova tobě). Nemůže být čeština nevýhodou?
Podle mě je to padesát na padesát. Někdo to může brát jako nevýhodu v tom, že písničce rozumí pouze lidé, co mluví česky. Ale na druhou stranu jde o reprezentaci České republiky a v tom případě je čeština na místě. V minulých letech se také stalo, že vyhrála píseň, která byla v jazyce země, ze které umělec pocházel. Takže ano, může to být překážkou, ale podle mě je ta písnička natolik emocionálně silná, že slova jsou pouze doplňkem toho, co vyjadřuje.
Co myslíte, že je vaší hlavní předností? Čím se mezi osmičkou finalistů vymykáte?
Je to již zmíněný český jazyk písně, je však těžké říct, čím se dále vymykám. Každý je něčím specifický. A osobně kladu velký důraz na autentičnost všeho, co kolem hudby dělám. To znamená, že si skládám sama melodickou linku zpěvu i píši texty a čerpám přímo ze svých životních situací a momentů. Beru to jako uzavření celku mé osobnosti. Je to součást mě a všeho, co dělám. Tak jak si hraji s hudbou a zpívám – taková jsem. A tak je to i v případě téhle skladby.
Kde jsou vaše hudební kořeny? Co ráda posloucháte?
Jako malá jsem poslouchala rock, metal a docela dost mě vzala skupina Nirvana nebo System of a Down. Bylo to tím, že můj vlastní otec i nevlastní otec jsou milovníci těchto žánrů, a tak jsem tím byla docela dlouho dobu vydatně "krmena". Já však nejsem úplně zarytý fanoušek jednoho žánru, poslouchám vše, co se mi líbí. Jsou tu však žánry, ke kterým mám blíž než k ostatním. Hodně poslouchám pop a aktuální hudbu, která je právě v kurzu, například Beyonce, Dua Lipu – tu miluju –, Miley Cyrus, Rihannu. Ale jsou i chvíle, kdy si prostě a jednoduše pustím starou dobrou klasiku.
Jak a kdy jste s vlastní tvorbou začínala?
Už od 4 let jsem chodila na zpěv a flétnu do ZUŠ, později jsem začal docházet i na hodiny klavíru, což trvalo až do osmnácti let. Když mi bylo sedmnáct, začala jsem skládat na piano svoje vlastní písničky. Vím, že mi vždycky strašně vadilo, když jsem musela hrát skladbu podle někoho a dodržovat předepsanou dynamiku. Proto jsem začala skládat sama. Později jsem k produkci používala také různé softwary na pc.
Ale odmala vím, že jsem měla hlavu v oblacích, když ostatní přednášeli básničky, já kolem roztržitě tancovala a zpívala.
Kdybyste nepostoupila vy, máte mezi finalisty někoho, komu byste postup přála?
Ano, ale neprozradím!
Mikolas Josef se vloni umístil na šestém místě, čímž nasadil docela vysokou laťku. Nebude to pro dalšího českého reprezentanta trochu svazující?
Podle mě už i to, že se do mezinárodního kola dostanete a máte možnost vystoupit před tak velkým publikem a reprezentovat svoji zemi, je velká čest a příležitost, tak se asi zaměříte na to, abyste podali co nejlepší výkon. Proto si myslím, že tahle myšlenka možná ve vás někde je, ale více se soustředíte na tu danou přítomnost. Být co nejlepší.
Nehledě na vaši případnou účast v Eurovizi, co chystáte na příští měsíce? Na co se vaši fanoušci mohou těšit?
Jsem teď velice nadšená, protože pracuji na desce, která je téměř hotová, a pokud bude vše, jak má, můžete se na ni těšit již tento rok na jaře. Ale přesné datum neprozradím, protože ani já sama jej nevím. Chci si na tom nechat záležet. Bude to velice osobitá deska, tak doufám, že ji lidé ocení a podpoří.
