Kdy nám společné prožitky spíš škodí

Sdílený zážitek pro nás znamená víc než kvalitní zážitek
Zobrazit fotogalerii (4)
  |   zajímavost

Většina z nás touží své zážitky a zkušenosti sdílet. Sdílením se stávají hlubší a intenzivnější. Blízkost přátel nám dokonce přináší větší uspokojení než samotný prožitek. Přesto jsou v životě situace, kdy nám společné prožívání spíše škodí.

Určitě to znáte: Kamarádka se začne smát tak nakažlivě, až vás to taky rozesměje. Nebo kolega mluví o novém projektu tak nadšeně, že i vás náhle popadne pracovní zápal. Vědec by řekl, že náš mozek je nastaven tak, aby vytvářel sociální spojení a empaticky spolucítil s jinými lidmi.

Sdílení prohlubuje zážitky

Sdílíme-li s přáteli své běžné aktivity, ať již se jedná o jídlo, nakupování, sledování filmů, nebo náboženský obřad, začneme jim přikládat hlubší význam. V britské studii zjistili, že verbalizované pocity štěstí zvyšují a udržují pohodu účastníků daleko nad rámec pouhého zážitku. Sdílené zkušenosti nás povzbuzují k tomu, abychom si více uvědomovali sami sebe a své pocity. A díky tomu, že své emoce rozpoznáváme a mluvíme o nich, se stávají intenzivnějšími a to náš zážitek umocňuje a pevněji vtiskuje do paměti. Pozitivní sdílené zážitky posilují naše pocity sounáležitosti, smyslu a štěstí. Zvyšují naše sebevědomí a snižují pocity deprese, úzkosti a izolace. Lidé mohou vyhledávat sdílené zkušenosti i proto, že jim poskytují příležitosti ke srovnání svých pohledů na realitu s ostatními. To jim umožňuje vytvořit si společensky uznávané přesvědčení a světonázor.

Proč nás lákají velké skupiny

Značná část akcí je na společné prožívání přímo zaměřena. Schválně, šli jste někdy do kina sami? Spousta lidí přímo vyhledává velké skupinové akce. Hudební koncerty, sportovní utkání nebo náboženské obřady nabízejí synchronizaci pohybů, hlasových projevů, pocitů a myšlenek, které posilují skupinovou soudržnost. Lidé se chtějí setkávat s těmi, kdo s nimi sdílejí podobné zázemí, podobně myslí a jednají. 

Sice to stálo za houby, ale byli tam kámoši

Sdílené prožívání je hodnota, která se dá ekonomicky změřit. Výzkum publikovaný v Journal of Consumer Psychology ukázal, že zákazníci si často vybírají služby nižší kvality, aby byli během aktivity fyzicky blízko svému společníkovi. Dokonce si zvolí i méně kvalitní nabídku v situacích, které nabízejí jen málo příležitostí k interakci, pokud vědí, že později budou mít spoustu příležitostí trávit čas společně (například při dlouhé společné dovolené). Lidé chtějí vzpomínat na svůj zážitek tak, že ho sdíleli s osobami, které znají, a věří, že jejich fyzická blízkost napomůže vytváření jedinečných vzpomínek. Mnoho lidí dokonce předem ví, že vybraný zážitek nebude až tak příjemný, i když ho budou sdílet s někým jiným – a přesto si ho zvolí. Proč? Chtějí si ho pamatovat jako sdílený.

Hořká čokoláda vám ještě víc zhořkne

Vše ale má i odvrácenou stranu. Sdílíme-li nepříjemnou zkušenost, například se společně díváme na špatný film, budeme svůj zážitek vnímat ještě negativněji. Platí to v případě, že s druhou osobou nekomunikujeme. Ve studii provedené na Yaleově univerzitě z roku 2014 účastníci ochutnávali nepříjemně hořkou čokoládu a zdála se jim nechutnější, než když ji jedli sami. Z výzkumů také vyplynulo, že zároveň více přemýšleli o osobě, která s nimi zkušenost sdílí. Zní to trochu překvapivě, protože k vyšší intenzitě prožívání zde dochází navzdory rozdělení pozornosti. Možná je to tím, že ten, kdo s námi sdílí zážitek, se stává jeho součástí. Oba máme pocit, že ten druhý uvažuje stejně jako my. Každý den lidé tráví čas společně, aniž by u toho rozmlouvali. I v této tichosti sdílejí své zkušenosti – tím se pro ně ty dobré zlepšují a špatné zhoršují.

Podobná zkušenost zhoršuje porozumění

Z výzkumu, který prováděla Annenberg School for Communication, vyplývá, že sdílíme-li s někým podobné životní zkušenosti, může to vést k tomu, že hůře porozumíme jeho pocitům i tomu, co skutečně prožil. Jak je to možné? Místo toho, abychom vnímali nezaujatě, co zrovna prožívá, nám naše minulá zkušenost může vytvořit jisté předsudky a na druhého se začneme dívat zkreslenou optikou. A to právě tehdy, když u nás hledá podporu a chce, abychom mu skutečně naslouchali a pochopili jeho pocity i detaily událostí.

Tak tedy, kromě konzumace nechutné čokolády a dalších nepříjemných činností dělejte věci společně. Blízkosti druhých lidí si užívejte třeba i v tichosti. A když u vás někdo bude hledat podporu, buďte vnímaví k jeho pocitům a uvědomte si, že jeho životní zkušenosti jsou jedinečné a můžou se od těch vašich značně lišit.

Zdroje: autorský text