Barva auta je pro mnohé podružná. Hlavně někteří muži zastávají názor, že “barva nejezdí”, tedy že na barvě nezáleží. To hlavně v případě, že se na ně obrátíte o radu, jaké auto koupit. Když se ale podíváte na jejich automobil a ohlédnete se do minulosti, možná zjistíte, že právě tenhle rádce nikdy nejezdil jiným než třeba černým autem. Právě tak to totiž “náhodou” vyšlo. A nebo také ne…
Vezměme to od začátku - bílá barva
Představte si, že si můžete vybrat auto v jakékoliv barvě. Jistě, že mnozí z nás kupují auta v bazaru a vezmou zavděk tím, které je za slušnou cenu a snad bude ještě pár let jezdit. Tam je skutečně jedno, jestli je zelené nebo stříbrné (i když…). O tom ale nemluvíme. Jde o auto, které si koupíme, protože chceme. Bude bílé? Pak jste patrně osobnost, která miluje čistotu, jednoduchost a dokonalost, která nepotřebuje krášlit žádnou další zbytečností. Jednoduché linie jsou vaším světem, stejně jako energie, která z nich přímo sálá. Na své okolí pravděpodobně působíte důvěryhodně, což vyplývá i z vaší sebejistoty. V bílém autě často vidíme ty, kteří pracují na vyšších managerských pozicích nebo se zabývají designem či podobnými obory. Čistá bílá plocha a minimalismus jsou totiž jejich revírem. Navíc, pokud je auto bílé, mohou se uplatnit vaše puntíčkářské sklony. Bílé auto bez jediného smítka dokazuje, jak jste pečliví a důslední.
Stříbrné auto - auto bez barvy?
Stříbrné auto si pořídí člověk, který díky svému zdravému sebevědomí nepotřebuje nic dokazovat sobě ani okolí. V takovém automobilu potkáme často lidi lidi, kteří mají vkus, nebojí se nadstandartu, ale nemají potřebu vytrubovat do světa: Já si to můžu dovolit. Žijí v současnosti, využívají moderní svět, jak jen to jde, zároveň jsou ale klidní a vyrovnaní. Co víc od řidiče za volantem chtít?
Černé auto generálního ředitele
Ne nadarmo mají vládní vozidla černou barvu. Viděli jste někdy jasně žluté prezidentské auto? Černá barva karoserie jasně ukazuje, že uvnitř sedí dominantní osobnost, člověk, který ví, že ví, zná, co zná, a dá to světu najevo. Majitelé černých aut bývají často autoritativní, ať již z pozice svého povolání, nebo zkrátka z povahy. Černým autem si zajistí pozornost a vyvolají zdání určité tajemnosti, které na váze přidají i tmavá okna. Podle očekávání v černém autě potkáme často právníky, lékaře, vojáky nebo právě politiky.
Červená stojí za pozornost
Existují totiž auta v “základní” červené barvě, kterou volí často lidé, jimž na barvě jejich automobilu záleží méně než na ceně. A je to pochopitelné. To se ale bavíme o nejlevnějších modelech, které vyjíždějí z továren. U luxusnějších aut je to už jiné.
Jak se dá čekat, červená barva zaujme. Proto si taková auta pořizují lidé, kterým pozornost okolí rozhodně nevadí, naopak ji vyhledávají. Červená je barva agresivní - a to i v pozitivním smyslu. Proto je mnoho z nejrychlejších aut právě červených, tedy jasně a sytě červených. Mezi odstíny této barvy si můžeme dosytosti vybrat a i to je možnost k zamyšlení. Například tmavší červená barva už značí jistotu ve svém postavení, dostatek životní energie a silné sebevědomí. V takovém autě můžeme potkat lidi, kteří potřebují získat pozornost okolí - obchodníky, ale i již zmiňované designery a další tvůrčí profese a další.
Vínová vyspělost
Je to červená a není to červená… Tmavě červená a vínová barva se odráží od červené, taková auta si pořizují lidé, jimž nechybí energie a sebevědomí, na druhou stranu již překročili hranici, kdy si potřebují dokazovat, že jsou za každou cenu středem pozornosti. Jejich energie se proměnila na silnou důstojnost, která ukazuje, že výsledek dlouhodobé snahy se již dostavil a oni mohou využívat výhod a klidu, které z toho plynou.
Spolehlivá modrá
Má váš soused modré auto? Pak se na něj neváhejte obrátit v případě nouze. Modrá auta si totiž často pořizují lidé spolehliví, pracovití a ohleduplní. Bude to zřejmě člověk přátelský, který vás ale na druhou stranu nazahltí svojí neustálou přítomností. A navíc - jasně modrou barvu volí optimisté a to je také příjemná vlastnost. Tmavě modré auto potom ukazuje na touhu po klidu, sebejistotu a harmonii, kterou přenášejí na své okolí nejen při řízení. Ve světle modrém autě můžeme potkat lidi s touhou po větší volnosti, v tmavě modrém oproti tomu ty, kteří musí být za každých okolností na svém místě, jako jsou například lékaři.
Zelená nejen do přírody
Ani zelená není tak jednoznačná. Světlé veselé odstíny volí spontánní lidé, kteří stejně za rok mohou jezdit v autě žlutém a za tři roky v blankytně modrém. Možná je to touha po změně, vnitřní nepokoj nebo hledání sebe sama. Stejně tak se ale k jarně zelené barvě auta přirozeně kloní lidé zaměření na přírodu, volnost a přirozenost. To tmavě zelené auto vám o jeho majiteli napoví, podobně jako u vínové nebo temně modré, že jde o člověka vyrovnaného, který má své hodnoty pevně seřazeny. Tedy v podstatě pravý opak řidiče auta jasně zeleného. S temně zelenou barvou svého automobilu se jeho majitel asi hned tak nerozloučí.
Žlutý optimismus
Podíváte se na žluté auto a hned máte lepší náladu? No jistě, proto si je také kupují právě lidé optimističtí s přímým pohledem na svět, kteří rádi odloží starosti a věnují se radostem života. A to nemusí být vůbec špatné. Žluté auto si sice pořizují hlavně mladí lidé, ale za volantem můžeme vidět i starší řidiče. Pokud si takové auto pořídili z vlastní vůle, můžeme tušit, že se ve starším těle ukrývá mladá duše s touhou po nových zážitcích.
Poznali jste se? Pravděpodobně ano, protože pohled na svět, povaha člověka a vnímání barev je provázáno pevněji, než by se zdálo. Tak teď už budete vědět, jaké auto stopovat, když se vám třeba na cestě porouchá to vaše. Za pokus by stálo třeba modré…. Ale pozor - nic není nepřekročitelné, i v tmavě vínovém autě může sedět - s odpuštěním - šílenec.
