Historikové potvrzují: Některé vánoční zvyky znali již dávní Keltové

Křesťanské Vánoce se v mnohých zvycích podobají starým pohanským svátkům
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Vánoce jsou křesťanské svátky. O tom není pochyb. Proč je tedy slaví i lidé, kteří se označují za ateisty? Proč oslavují narození Ježíše Krista, v jehož existenci podle vlastních slov nevěří? Snad proto, že se to zkrátka dělá, ale možná také proto, že jde o kouzelné okamžiky společného prožívání radosti a ze zvyku, který je nám předáván odpradávna. Déle, než si myslíme.

Je samozřejmé, že Vánoce ve smyslu oslavy narození Ježíše Krista jsou ryze křesťanskou záležitostí. Je ale zajímavé, že právě na období našich Vánoc připadaly už v minulosti svátky dávných kmenů, které obývaly nejen naše území v dobách o tisíce roků předcházejících našemu letopočtu, roku nula, kdy se v jesličkách objevilo nemluvně. Proč?

Světlo se vrací!

Podle archeologických nálezů a dokladů, které mají nyní vědci k dispozici, bychom se za magickými rituály, spojenými s obdobím našich Vánoc, měli ohlížet opravdu hodně hluboko do historie, dokonce do období lovců mamutů. Nebyli to lidé, kteří by jen vydávali prapodivné skřeky jako ve filmech a knihách, které o této civilizaci vyprávějí.

Šlo o poměrně civilizovanou společnost, o lidi, kteří mysleli a komunikovali podobně jako my - samozřejmě s ohledem na tehdejší podmínky. Právě tyto dávné civilizace byly mnohem více než my dnes závislé na přírodě a jejích cyklech, a proto bylo období, kdy se začínala své vlády vzdávat tma a den se pomalu, ale jistě prodlužoval, jistě samo o sobě důvodem k svébytným oslavám. A to se na časové ose pohybujeme někde kolem dvaceti tisíc let před Kristem!

Keltský slunovrat

Přešlo opravdu mnoho let a kdyby naši předkové tušili, jak budeme počítat roky, věděli by, že žijí v době kolem čtyř set let před začátkem našeho letopočtu. V té době se na území našeho současného státu usídlili Keltové, kteří uctívali slunce jako životodárnou sílu a jeho návrat na oblohu, tedy slunovrat také náležitě slavili svátkem Alban arthuan.

Jak? Staří Keltové si o slunovratu zdobili svoje obydlí chvojím, tedy větvičkami jedlí, smrku nebo borovice, i dalšími stálezelenými rostlinami, jako jsou cesmína nebo jmelí. Stejně jako svoje domovy zdobili také stromy v jejich okolí, pod něž ukládali dary pro své bohy. Obydlí vykuřovali vonnými bylinami, zapalovali svaté ohně, dávali i drobné pozornosti sobě navzájem. Co nám to jen připomíná?

Saturnálie

Ani Římané nezůstávali v zimních oslavách pozadu, i když ti se věnovali kultu Saturnovu jako bohu zemědělství, sklizně a času. A oslavy to byly opravdu veselé - šlo o tak zvané saturnálie, podobné snad vzdáleně dnešním karnevalům. I tentokrát si ale dělali radost dárky, byli k sobě štědřejší než jindy a své místo v tomto období měly také zdobené zelené větvičky.

Křesťanství

S příchodem křesťanství, které římský císař Konstantin uznal za oficiální náboženství v roce 313, bylo na prvním nicejském koncilu rozhodnuto o změně a dávné svátky měly dostat dostat novou podobu. Mělo jít o oslavu Kristova narození 25. prosince.

Jenomže tradice, udržované tisíce let, nevymizí ze dne na den a už vůbec ne nařízením. A tak se nový svátek a podoba jeho oslav ještě mnohé roky, desetiletí i století prolínaly s těmi dávnými a když se dobře podíváme do hluboké minulosti, prolínají se v určitém smyslu dodnes.

Spojení s předky

Možná, že i ti z nás, kteří nepřipisují tomuto období význam oslav narození Spasitele, vnímají čas kolem slunovratu jako magickou dobu, kdy se příroda nadechuje a obrací do dalšího cyklu. Možná, že v nás dodnes návrat delších dnů a očekávání ústupu noci - stejně jako v lovcích mamutů - budí pocit naděje.

Možná jsme s našimi předky dodnes spojeni víc, než si můžeme myslet. Vždyť si stejně jako naši keltští prapředci zdobíme obydlí chvojím, pod stromeček dáváme dárky a slavíme, i když máme jiný důvod.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru