„Srdce Evropy jistě tlouklo i pro gaye, ale častěji je tlouklo,“ říká Jiří Fanel ve své knize Gay historie. Máme jen málo záznamů o tom, kolik homosexuálů u nás dřív žilo. Nelze se domnívat, že jich bylo méně než teď – ačkoliv coming out byl mnohdy pod tíhou doby nereálný, takže lidé svou orientaci museli skrývat. Už jen fakt, že chybí historické podklady, dostatečně vypovídají o tom, jak se historie k právům gayů stavěla.
Marie Terezie těla homosexuálů pálila
Už Karel V. v trestním zákoníku z roku 1532 trestal homosexualitu upálením za živa. Jinak tomu nebylo ani u Marie Terezie, která trestala prozrazeného homosexuála smrtí a spálením jeho těla. Její syn Josef II. trest zmírnil a homosexuály zavíral do žaláře. Rakouský trestní zákoník z roku 1803 označoval homosexualitu za smilstvo proti přírodě a stanovoval trest odnětí svobody od šesti měsíců po jeden rok.
I u nás platil až do roku 1950 paragraf, který označoval homosexualitu za smilstvo. Trestem byl žalář od jednoho roku až na pět let. Přesto před rokem 1918, a často i po něm, bylo spíše výjimečné, že by někdo pronásledoval osoby kvůli podezření z homosexuálních styků. Když už někdo takový vztah oznámil, následovalo soudní řízení. Pokud chyběly důkazy, vina nebyla prokázána a řízení bylo skončeno. Nutno také říct, že KSČ se už za dob první republiky vyjadřovala ke zrušení trestů příznivě. Pomohli tomu také lékaři, kteří začali homosexualitu vnímat spíše jako medicínské téma než jako církevní záležitost.
Osudný podpis prezidenta Antonína Novotného
Už během rakousko-uherské monarchie docházelo k homosexuální emancipaci. Vůbec nejstarší snahou o zrušení trestů za homosexuální styky byl dopis, který obdržel Jan Evangelista Purkyně od autora označovaného jako Podřipský anonym. Purkyně vzal dopis na schůzi Spolku českých lékařů, ale dál se mu nijak nevěnoval.
Významným posunem byl rok 1962, kdy tehdejší prezident Antonín Novotný podepsal nový trestní zákoník. Ten stanovoval, že trestným činem je styk mezi dvěma osobami stejného pohlaví, pokud jedna z nich nedovršila osmnáctý rok věku. Přirozenou dedukcí tak vyplývalo, že pokud jsou osoby zletilé, styk mezi homosexuály zakázaný není. Jenže je nutno říct, že ve společnosti panovala povětšinou zcela odlišná nálada.
Anonymní ghetta i veřejné záchodky
Málokdo si tehdy troufl ohrozit svou rodinnou pověst tím, že by se veřejně přihlásil k homosexualitě. Byla to společenská past. I proto se tehdy homosexuálové shromažďovali hlavně v anonymních ghettech, kde hledali spřízněnou duši. Gayové byli tehdy považováni „už jen za nemocné“.
Ještě před sametovou revolucí navazovali homosexuálové anonymní kontakty v parcích, na veřejných záchodcích, v kavárnách, barech apod. O lesbických praktikách toho moc nevíme. Téma HIV a AIDS se zapříčinilo o to, že homosexualita začala ve druhé polovině minulého století postupně pronikat do veřejných médií. Psychologové i sexuologové se snažili cíleně, aby se o stejnopohlavních párech psalo. A jejich prosby začínaly být konečně slyšet.
Dnes homosexualita v Česku trestná není. Není tomu tak ale například v Íránu, Saúdské Arábii, Jemenu, Mauritánii a v části Nigérie. Brunej homosexuály kamenuje. V Latinské Americe je homosexualita legální s výjimkou Guyany. V Asii je stále ilegální zhruba v polovině státu. Afrika teprve k respektu dozrává a zlegalizovala homosexualitu jen v několika státech. I proto se například doporučuje, že při cestách do Maroka si mají gayové nápadné projevy lásky na veřejnosti odpustit.
Potěšující je, že alespoň WHO už ji mezi nemoci dávno neřadí (konkrétně od roku 1992).
Zdroj: Jiří Fanel, Prague Pride, Český rozhlas, Jan Seidl
KAM DÁL: Franz Kafka: Podivín, jehož život vyvolával spoustu otázek. Byl homosexuál, nebo se jen bál žen?
