V českých podmínkách známe hlavně lámání v kole, natahování na skřipec nebo pálení vyslýchaného rozžhaveným železem. Nástroje na takové trýznění obviněných najdeme v každé expozici mučírny na většině hradů. Jenomže svět znal a zná i další způsoby, z nichž naskakuje husí kůže jen při samotné představě. Slyšeli jste třeba o smrti tisíci řezy?
Dlouho a krutě, to byl cíl
V případě trestu smrti nešlo často jen o samotné sprovození odsouzeného ze světa, ale také o to, způsobit mu v jeho posledních chvílích co největší a také nejdelší utrpení. Jako třeba v případě tak zvaného lingchi, které západní civilizace zná pod pojmem „smrt tisíci řezy“. Ta měla potkat strůjce zvlášť odporných činů, ale jak dobře víme, kde je možnost mučit, důvod se najde, i kdyby měl být vylhaný. Nebudeme si proto říkat, že všichni odsouzenci byli mučeni po právu, v některých případech se mohlo jednat o docela obyčejnou lidskou pomstu vykonávanou z pozice moci. Lze tomu vůbec v lidské společnosti zabránit?
Neuvěřitelný sadismus
Lingchi nebo také ling-čch’ bylo spíše rituálem než „obyčejným“ trestem smrti. Měli se mu podrobit například ti, kteří se provinili vraždou člena vlastní rodiny, a odplata to byla skutečně víc než krutá. Odsouzence jeho popravčí přivázali k dřevěnému kůlu a pomalu, kousek po kousku, s různě dlouhými přestávkami, mu z těla vyřezávali další a další větší či menší kusy masa. To vše pod dohledem veřejnosti, která si také ráda přisadila.
V mučení byli Číňané mistři
Je zřejmé, že muselo jít o neuvěřitelnou bolest, přecházející dříve či později v agónii a v tom lepším případě také v úlevné mdloby. To vše do té doby, než takto mučený člověk vydechl naposledy. Číňané však dosáhli v mučení lingchi takového mistrovství, že popravčí velmi dobře věděli, kde začít a kterými místy pokračovat, aby odsouzenec co nejvíce trpěl, ale aby jej udrželi co nejdelší dobu nejen na živu, ale také při vědomí.
Tři dny agónie
Obzvláště oblíbená byla tato metoda na přelomu 13. a 14. století, v době vlády dynastie Yuan, kdy se ale většinou dodržovala tradice stovky řezů a poté bylo mučení ukončeno ranou do srdce. To v dalším období, za vlády dynastie Ming, podle dochovaných zpráv v některých případech vytrpěli odsouzenci až tři tisíce řezů provedených v průběhu tří dnů.
Poměrně nedávná praxe
Můžeme si říkat, že jde o trest, který byl jistě zrušen již v dávné minulosti. Chyba lávky! Z průběhu tohoto nelidského mučení jsou dokonce pořízeny celkem kvalitní fotografie. Čínský trestní zákoník ze seznamu oprávněných rozsudků lingchi vyřadil až při revizi v roce 1905. Ještě téhož roku ale byl zmiňovaný trest prováděn.
„Obyčejné“ kapky vody
Číňané se ostatně ve svých formách trýznění neobyčejně vyžívali. Třeba takové mučení vodou se na první pohled jeví velmi nenápadně a snad i neškodně. Neteče při něm krev, nikdo nikoho nemlátí, nepálí, nenatahuje na skřipec. Trestaný člověk je „jen“ připevněn k podložce tak, aby se nemohl hýbat, a to ani hlavou. Nad ní je pak umístěna nádoba s vodou, z níž v pravidelných intervalech odkapávají zdánlivě neškodné kapičky.
Psychický teror vede k šílenství
Dvě, tři, padesát nebo sto se jich ještě dá snést, ale tisíce a tisíce působí na psychiku takovým způsobem, že u mučeného člověka vyvolávají doslova šílenství. Jde o psychický nátlak, který se přenáší i do fyzických pocitů. Po určité době prý má takový odsouzenec pocit, že každá z dalších kapek způsobuje bolest podobnou úderu kladivem a jemný zvuk dopadající vody se mění v burácení vodopádu. I když tedy mučení vodou nevede přímo ke smrti, může nenávratně poškodit psychiku takto trýzněného člověka. Co všechno jsme schopni si ještě jeden na druhého vymyslet?
Zdroj: bestdiplomats, en.wikipedia, historyskills
KAM DÁL: Falešný policista unesl, mučil a zabil desítky žen. Předem jim vyprávěl, jak a co bude dělat.
