Výborný herec Ladislav Županič zemřel v osmdesáti letech. A i když to byla pro jeho fanoušky, ale i širokou veřejnost šokující informace, on sám s tím možná tak trochu počítal. O smrti totiž mluvil už několik měsíců. „Před každou premiérou v divadle jsem se bál, že umřu na infarkt. Nejvíc jsem si to říkal u zkoušek na představení Producenti,“ tvrdil pro Blesk v jednom z posledních rozhovorů. „‚Pokud mě neskolí infarkt, tak to přežiju,‘ dodával jsem si kuráž.“
Právě jeden z projevů ischemické choroby srdeční se mu nakonec stal osudným. Jen tři měsíce poté, co o infarktu mluvil. Letos v létě oslavil osmdesáté narozeniny, a i když tvrdil, že ta osmička na začátku věku se mu příliš nelíbí, do budoucnosti hleděl s elánem sobě vlastním. Jediným jeho přáním bylo, aby ho nezradilo zdraví. Jeho blízké může utěšovat alespoň fakt, že po sobě zanechal nesmazatelný odkaz plný úžasných rolí.
Vinnetou mu „zařídil“ vojnu
Županič byl známý svůdník a milovník, ženy v jeho životě hrály zásadní roli. Vlastně i jeho první angažmá v divadle Semafor bylo díky ženě, se kterou tehdy chodil. Chtěl s ní být co nejvíc, proto toužil po práci v Praze přesto, že měl řadu nabídek z různých koutů republiky. Na konkurzu uspěl, přijali ho, což ho ale zároveň nasměrovalo k průšvihu u tehdejšího komunistického režimu.
V roce 1965 totiž v Semaforu nazkoušeli parodii Vinnetou Rudý gentleman, kde se Old Shatterhand potuluje po Divokém západě a hlásá tam socialistická moudra. Soudruzi z toho ale samozřejmě nadšení nebyli, hra se nakonec ani nedočkala premiéry. A Županič musel „mazat“ na vojnu, kde narukoval do Armádního uměleckého souboru. Příliš ho to tam nebavilo, komunisty prý vinil z toho, že mu zabrzdili kariéru. Ovšem nikdy si s nimi účty nesrovnal, na to byl až příliš nekonfliktní.
Osudový zásah Slováčka
Po vojně sice chtěl do Realistického divadla, ale naštěstí potkal dlouholetého kamaráda Felixe Slováčka, který ho v podstatě poslal do Karlína. To byla voda na Županičův mlýn, zůstal tam třicet let, z toho deset soubor dokonce vedl. Možná by tam zůstal ještě déle, nebýt zásahu pražského magistrátu, který měl o scéně jiné představy.
Zanechal tu za sebou osm cen Thálií, což už v budoucnu nikdo nedokázal zopakovat. Na jednom místě se sešel s legendami, jako byl Vladimír Brabec, se kterým nazkoušel například hru My Fair Lady. Ta měla takový úspěch, že jí dokonce tleskali i Japonci, přestože dialogy byly v češtině. Tedy kromě závěru, na což Županič vždy rád vzpomínal. Tvrdil, že japonským větám absolutně nerozuměl, ale pamatoval si je přesto až do konce života.
Zkrotila ho až třetí žena
Jeho vášeň k opačnému pohlaví ho nejednou přivedla do problémů, ne náhodou se dvakrát rozvedl. Až jeho třetí žena Hana Nováková, se kterou žil od roku 1975, mu dokázala dát vše, co potřeboval. Kromě lásky i velkou míru pochopení a tolerance. Přesto, že byl vlastně až do konce svých dní velkým bouřlivákem, byli spolu velmi šťastní.
A ještě jednu velkou lásku měl – amerického herce Clinta Eastwooda, kterému u nás propůjčil hlas. Kdykoli se někdo trefoval do toho, že hollywoodská superstar neumí pořádně hrát a že má jen jednu tvář a pózu, Županič ho bránil téměř až do roztrhání těla. Takový on prostě byl – vášnivý muž, který neměl rád příkoří.
Zdroje: redakce, blesk.cz, novinky.cz, Česká televize
KAM DÁL: Kam zmizela Zlatovláska Jorga Kotrbová? V lásce jí osud nepřál, přišla ale k obrovskému bohatství.
