Kalifornský malíř domů Albert Stevens se v květnu roku 1945 dozvěděl, že má rakovinu žaludku a do půl roku zemře. Samo o sobě to bylo strašné, to nejhorší ho ale teprve čekalo. Odborníci se totiž v té době hojně zabývali myšlenkou, že by plutonium mohlo pomáhat zdraví člověka. Naneštěstí pro Stevense se lidé z tohoto projektu dozvěděli o něm a jeho (domnělé) rakovině v posledním stádiu.
Dostal nejvíc ze všech lidí
Nebohý muž se tak stal prvním člověkem, na kterém se dělaly pokusy, a získal označení „pacient CAL-1“. Dostal obrovskou dávku záření, směs plutonia-239 (0,75 mikrogramu) a plutonia-238 (0,2 mikrogramu). Plutonium-238 bylo vybráno proto, že se dalo dobře sledovat a analyzovat. Stevens v sobě měl nejvyšší dávku akumulovaného záření, jaké kdy člověk dostal (mnohem víc, než se tehdy pokládalo za smrtelnou dávku).
Stevens přitom nebyl řádně informován o tom, do jakých pokusů se vrhá. Pokud mu bylo řečeno, že mu má být aplikována radiace, neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že k tomu dal svůj souhlas.
Lékař dostal leukémii z ozáření
Nedostatek informací poskytnutých Stevensovi byl samozřejmě etický problém, ale jak se později ukázalo, lékaři měli ještě jeden, a to daleko větší. Když se chtěl Albert odstěhovat, byl samozřejmě radioaktivní. Navíc by zmizel z dohledu. Takže aby mohli vědci pokračovat v monitorování úrovně radiace v jeho těle, rozhodli se, že mu budou platit 50 dolarů měsíčně za to, že zůstane v dosahu a bude nadále poskytovat vzorky své stolice.
Je pozoruhodné, že navzdory tomu, že byl Stevens vystaven 446násobku průměrné celoživotní expozice plutoniu, přežil dalších 21 let a zemřel na srdeční chorobu ve věku 79 let. Není bez zajímavosti, že doktor Joseph Hamilton, který pokusy na něm vedl, zemřel v devětačtyřiceti letech na leukémii, kterou pravděpodobně způsobilo ozáření z jeho práce.
Zdroje: iflscience.com, 99science.org, ehss.energy.gov
KAM DÁL: Odborníci našli neznámý svět kilometry pod řekou Amazonkou. Rozbory je zcela uzemnily.
