S fotoaparátem místo zbraně. Válečný fotograf James Nachtwey obětoval svůj život světovým tragédiím

Jít si pevně za svým cílem. Cítit potřebu se vyjadřovat obrazem. Pomocí fotografií změnit svět. To a mnohem víc je většinou pro fotografa, jakým je James Nachtwey, hlavní motivace pro práci, kde se dobrovolně ocitáte v neznámém a nebezpečném prostředí, kde za cenu pořízení jednoho osudového snímku můžete klidně přijít o život. 

Fotografů, kteří místo klidné krajinky reprodukují světové problémy, ať už jde o hladomor, revoluce, či ozbrojené konflikty, je jako šafránu. Vystavují se riziku smrti, aby poslali obrázek pravdy plný emocí. Nezkreslený, syrový obrázek reality. Některá média zjednodušují, dokonce i lžou. O to více je nutné vzpomenout na lidi, jako je James Nachtwey. Muž, jenž život obětoval fotožurnalismu jako málokdo.

Válka v Iráku postavená na lži. Tisíce mrtvých a nestabilní země urychlila nástup Islámského státu

Jasná cesta

Osobnost Jamese Nachtweye poodhalil dokumentární film War photographer, který amerického fotografa sleduje jak v prostředí bezpečného New Yorku, tak na Balkáně, v Indonésii a na jiných místech, kterým se normální člověk většinou vyhýbá. Někteří však nemají na výběr a chod dějin je uvrhne do situace, kdy se vaším domem prožene třeba i ničivá válka. Osudy těchto lidí nejsou díky lidem jako James Nachtwey neznámé. 

Snímek Christiana Freie ukazuje díky micro kameře umístěné přímo na fotoaparátu unikátní záběry toho, jak James Nachtwey tvoří v přímém přenosu bez cenzury. Přibližujeme se tak jeho očím a dostáváme se jako diváci zprostředkovaně do nelehkých situací před objektivem. Matka hystericky oplakávající smrt svého syna, rodina žijící mezi kolejemi v Indonésii a fotografická spoušť, která až agresivně zaznamenává každičký moment. 

Hyenismus. Napadne každého jako první, ale když postupně poznáváte příběh Jamese Nachtweye a vidíte, jakým způsobem s místními lidmi komunikuje a hlavně jaká je jeho hlavní motivace podobně nebezpečného povolání. Rychle vás tento dojem přejde. Od začátku totiž moc dobře věděl, že práce fotožurnalisty z vyhrocených oblastí je mu souzená. 

Být nejblíže

James Nachtwey do dějin fotografie přinesl kromě geniálních kompozice jeho snímků se silným obsahem i zcela ojedinělý přístup. Šel vždy těm nejnebezpečnějších, ale zároveň také nejtragičtějším událostem tzv. po krku. Byl vždy nejblíž. Nespokojil se s fotografováním boje na dohled, ale musel být součástí někdy velmi tragické situace. 

Jen tak mohl vytvořit snímek, který má potenciál změnit svět a otevřít milionům lidí oči. Krutá realita v unikátním intimním pohledu muže, který se této práci naplno obětoval. James Nachtwey byl vždy samotářem, pro kterého neexistovalo nic jiného než jeho práce. 

Ať už šlo o válečné konflikty v Afgánistánu, Kosovu, Bosně, jižní Africe, Severním Irsku, Nikaragui, Rwandě, Izraeli a na mnoha dalších místech, vždy byl James Nachtwey v první linii. To je jeden z důvodů, proč jeho fotografie mají takový přesah. 

Nejedná se o odvážný snímek fotožurnalisty jedné z velkých agentur. James Nachtway pracuje s příběhem, jednotlivci a jeho fotografie často mapují nejenom války, ale také situaci ve věznicích, sirotčincích. Velmi slavné jsou jeho fotografie ze záchranné akce po teroristcké útoku 11. září 2001 v New Yorku. 

James Nachtwey už nějaký ten rok nefotografuje. V roce 2003 byl v Bagdádu zraněn granátem při útoku na konvoj. Dnes je mu 71 let a může se pochlubit obrovským počtem cen, které za své snímky dostal, včetně Zlaté medaile Roberta Capy. Je tedy dobré znát tohoto muže, který se rozhodl svými fotografiemi měnit svět v lepší místo. Riskoval kvůli tomu nesčetněkrát svůj život.

Irák vystavil ukradenou kořist. Chlubí se uměleckými díly, která se jim navrátila