Mánie šlechtičny Marie Justiny. Byla to chorá vězeňkyně ve vlastním paláci. Dnes by stačila ambulantní léčba
Stála na vrcholu společenského žebříčku a měla svět u nohou. Stačilo však několik let osudové posedlosti a Marie Justina se stala otrokem vlastních tužeb. Poznejte příběh kněžny ze 17. století, jejíž mánie byla únikem z reality. Kdyby se toto tajemství prozradilo, byl by z toho skandál. A proto skončila, jak skončila!
I člověka s modrou krví může postihnout duševní nemoc. Důkazem byla nepochybně Marie Justina ze Schwarzenbergu. Svůj podíl na tom neslo i domácí vězení v dětství a brzkém mládí, které mladá dívka těžce nesla.
Psychicky nemocná milostpaní
Ve věku šestadvaceti let ji provdali za Jana Adolfa ze Schwarzenbergu a zpočátku vše vypadalo na celoživotní pohádku. Naneštěstí se časem objevily příznaky maniodepresivní psychózy, jejíž projevy a ataky se neustále prohlubovaly. Měnily se u ní nálady. Veselost a velkorysost střídaly agresivita a panovačnost. Libovala si v hazardních hrách, rozmařile nakupovala luxusní zboží a nerozumně obdarovávala služebnictvo drahými šperky a oděvy. Její chování někdy až hraničilo. Při výbuších vzteku fyzicky napadala své sloužící a ničila vše kolem. V některých chvílích neměla zájem o okolí a celé dny proležela na lůžku. Byla apatická, nechutnalo jí a mlčela. Schwarzenbergové si nechtěli udělat ostudu, a tak zvolili radikální řešení!
Diagnóza – posedlost ďáblem
Aby se zabránilo skandálu, přestěhovali ji z Vídně do jižních Čech. Pobývala střídavě v Třeboni a Hluboké nad Vltavou, kde byla v péči lékařů. V 17. století byla lékařská věda založena na poměru čtyř tělesných tekutin na základě Hippokratovy typologie temperamentu – krve, žluči, hlenu a černé žluči. Pokud některá z těchto tekutin přebývala nebo chyběla, byla pravou příčinou nemoci. Psychicky nemocní nechodili k psychoterapeutovi jako dnes. Takoví lidé se zavírali do domácích vězení a léčilo se tělo, a ne duše. Terapie probíhala pomocí projímadel, dávidel nebo pouštění žilou. Někdy se doporučovaly lázeňské procedury, minerální vody, chladivé byliny nebo kyselé ovoce. A co víc, zdraví lidé považovali duševně choré za posedlé ďáblem.
Osamění a hostie
Odloučení od rodiny a společnosti nesla velmi těžce. Několikrát se ze své izolace pokusila utéct za svým manželem do Vídně. Avšak bezvýsledně! Ke konci života ji museli důsledně hlídat, aby něco nevyvedla. Její manžel ji stále miloval a snažil se jí všemožně pomáhat. Jednoho dne už ale nic nepomohlo. Marie onemocněla, měla návaly horka, zimnici, bolesti kloubů a plicní katar. Srdíčko to nevydrželo a prodělala vážnou mrtvici. Ani kněz jí nemohl dopřát svaté přijímání, protože hrozilo, že znesvětí hostii a vyplivne ji.
Neštěstí zaviněné nechtěnou nemocí se rozplynulo, když naposledy vydechla. Je pochována v třeboňském farním kostele svatého Jiljí. Zůstává tak i po smrti odtržena od své rodiny. Trochu se zde potvrzuje pravda, kterou Marie Justina často slýchávala – „vanitas vanitatum“ neboli marnost nad marnost.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Love story Kleopatry a Marca Antonia. Příběh o tom, kam vede zbabělost a zrada.
