Alain Delon. Donchuan a dandy, který na to měl. Byl to prostě gentleman
Byl to nejkrásnější muž světa, ačkoliv nevelkého vzrůstu. Zkrátka malý velký muž! Dandy k pohledání – do sebe zahleděný a poživačný gentleman, který dost dbal na to, jak vypadá, a liboval si v luxusu. Pro své milostné hrátky si vybíral krásné ženy, které mu mohly poskytnout různé výhody. Hereckou doménou pro něj byly detektivky, v nichž často ztvárňoval zločince a policajty.
Fešák a filmový darebák z nesmrtelných filmů 60. a 70. let. Tak by se dal nazvat pan herec, který mohl sbalit každou. Herecká kariéra, která trvala skoro šedesát let, byla přetržena v požehnaném věku a nám nezbývá než vzpomínat při sledování snímků, ve kterých hrál.
Donchuan věčně cool
Alain Delon byl cool, charismatický, krásný a neodolatelný muž. To se o některých mužích dnes říct nedá, protože dnes jsou chlapi všelijací. Byl to sice gauner a ženy po něm prahly, není však dokázáno, že by kdy nějakou udeřil nebo ponížil. Zkrátka byl to světa znalý bohém a gentleman zaměřený na krásky. Svádění a milování žen bral jako své poslání a dalo by se říct, že láska pro něj byla pouhá hra. On tomu však pokaždé, když měl nějakou ženu, věřil. Zkrátka jej časem Schneiderová, Nico a jim podobné omrzely a hledal vášeň a erotiku v další náruči. Dokonce ani obě paní Delonové do smrti snubní prstýnek nenosily. Byl to velký muž a jedinečný herec, jenž v každém filmu dokazoval, že na to má. Snad každý film s Delonem je odrazem hercovy osobnosti. „V jednom filmu Delon sedí hodinu před zrcadlem a opravuje polohu klobouku. A právě v tom spočívá postava a postoj, který ovlivnil desítky dalších filmů o cool nájemném vrahovi,“ vyjádřil se režisér Bertrand Blier.
Nájemný vrah, který se bál
Vyznamenal se ve stovce filmových snímků, v nichž vynikal trhák jménem Le Samourai. Hlavní hrdina Jef Costell se živil jako nájemný vrah. Tak dlouho zabíjel, až na něj přece jenom došlo i přes neprůstřelné alibi, které mu vždy ochotně zaručila manželka Jane. Jednou totiž obdržel zakázku s cílem zavraždit majitele nočního klubu Marteye. Policii unikl prozatím jen o vlásek a byla tu ještě jedna věc. Když si vyzvedával honorář za vraždu, trklo jej, že vlastně on měl být ta oběť. Ve filmu zazářila i paní Delonová a bylo dost vidět, jak to mezi nimi jiskří. „Jejich pohledy, plné významu, jsou dostatečné, aby se kamera zachvěla,“ dovtípil se francouzský kritik Bertrand Guyard. Delon v tomto snímku dovedl obraz nájemného vraha k dokonalému mistrovství. Překonal vše, co dosud dokázal, když v ikonickém béžovém trenčkotu a šedém klobouku herecky světu předložil kamenný stoicismus vraha se studenýma modrýma očima za ledovou fasádou.
Delonovo soukromí
Celé jeho vlastní jméno bylo dost krkolomné – Alain Fabien Maurice Marcel Delon. Narodil se v Paříži ještě před 2. světovou válkou v roce 1935. Jelikož se rodiče rozvedli a nebyli schopní se o něj starat, převzali jej do péče pěstouni. Když oba zemřeli při dopravní havárii, putoval zpět k matce. Z každé školy vždy vyletěl, a tak mu nic jiného nezbylo než pracovat jako řeznický učedník u svého otčíma. Poté utekl k námořnictvu a zažil i vojenskou kariéru, kterou mu překazil vojenský kriminál za krádež džípu. Konečně na filmovém festivalu v Cannes koncem 50. let 20. století si jej všimli producenti a dávali mu prozatím malé a epizodní role. Kromě dlouholetého románku bez oltáře s Romy Schneiderovou se stala jeho osudovou ženou Natalie, s níž měl syna. Ani druhá manželka Rosalie van Breemen s ním nevydržela do konce, ačkoliv se na výsluní držela docela dlouho.
Alain Delon sice opustil scénu, ale jeho pohled – ten ledově modrý, pronikavý a nečitelný – zůstane v dějinách filmu navždy. Dokud se budou promítat snímky jako Samuraj nebo Borsalino, Delon nepřestane existovat. Zůstává ikonou, která nepotřebuje slova, aby vyprávěla příběh o osamělosti a cti.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Brigitte Bardotová se ve zralém věku dala na pokání. Předtím ale bylo spoustu těch, co prošli její postelí.
