Cromwell, vyvrhel a krvavý vrah, versus král Karel I., hrdý nekňuba, který chtěl příliš mnoho a nakonec neměl nic
Král Karel I., hrdý a nekompromisní monarcha, a Oliver Cromwell, zbožný a neúprosný parlamentarista – dva muži, jejichž osobní přesvědčení a ambice rozpoutaly v Anglii devastující občanskou válku. Jejich vzájemná zášť a odhodlání vedly k revolučnímu převratu, který otřásl celou Evropou.
V 17. století krátce po třicetileté válce vypukla v Anglii občanská válka. K tragédii nemuselo dojít, kdyby se král Karel I. vyvaroval osudných chyb. Když anglický panovník rozpustil parlament, přišel na scénu Cromwell. „Náboženství nebylo tím hlavním, zač jsem vytáhl do boje. Bůh ze mě nakonec udělal hlavní cíl,“ vyjádřil se.
Na stará kolena diktátorem
Oliver Cromwell, anglický zeman, byl členem parlamentu a měl čilý zájem o politické dění. Díky tomu se seznámil s řadou mocných a vlivných osobností. Anglický král v průběhu své vlády několikrát chybil. Jednak se oženil s katoličkou Henriettou Marií Bourbonskou, jednak usiloval o absolutní monarchii a aktuální sociální a politické poměry neuměl řešit. Poslední kapkou bylo, že rozpustil parlament, a tím začala občanská válka.
Po řadě revolučních událostí, kdy se Cromwell ukázal jako zdatný voják, se vrátil do Londýna. Tehdy parlament zastihl v nečinnosti a v rozkladu. Rozhodl se tento Augiášův chlév rozehnat. Na tehdejší dobu jej brali jako starce, ačkoliv mu nebylo ani padesát let. A jelikož prokázal vůdčí schopnosti a statečnost, nabídli mu doživotní úřad lorda protektora. Znamenalo to decentní jmenování diktátorem. Občanská válka skončila a začala Cromwellova vláda. Podařilo se mu sice stabilizovat rozháraný stav v zemi bez krále, obnovil svobodu vyznání, reformoval armádu a podpořil návrat Židů na Britské ostrovy, ale ne nadlouho.
Vraždění katolíků a poprava
Novověká revoluce v Anglii měla dvě fáze. Vše začalo Cromwellovou zradou krále, kdy si přivlastnil daně z Cambridge a okolí. Za nečestně osvojené peníze naverboval žoldáky, se kterými harcoval pod vedením hraběte z Manchesteru. Když pak Cromwell povýšil na vrchního velitele jezdectva parlamentní armády, zvítězil nad královými vojsky v roce 1645 u Naseby. Král Karel I. nebyl schopný se s povstalci dohodnout na smíru, a proto následovala druhá fáze revoluce. Cromwell opět zvítězil na plné čáře a král byl zatčen, obviněn z velezrady a popraven. Tím ale inspirátor všeho zla Cromwell neskončil. Vrátil se do Irska, kde dovršil dílo zkázy. Vyvraždil poslední zbylé královy katolické příznivce, a někteří z nich dokonce byli prodáni do otroctví.
Návrat králů
Vůdčí osobnost občanské války neměla v následujících staletích zrovna dobré renomé. Cromwella považovali za vyvrhele, zločince a krvavého kata. Po jeho smrti po něm nastoupil jeho syn Richard, který nebyl tak schopný a způsobilý vládnout, a ani ne po půl roce jej sesadili a došlo k restauraci Stuartovců. Na trůn se posadil Karel II. a potupně popraveného Karla I. kanonizovali jako mučedníka. Cromwellovu mrtvolu vyhrabali z londýnského hrobu a mrtvé tělo zneuctili oběšením.
Na krvavém jevišti anglické občanské války se střetly dvě gigantické postavy – jedna ztělesňující neúprosnou sílu změny, druhá představující zatvrzelou tradici. Jejich duel, plný krve a zrady, nebyl jen bojem o trůn, ale také bojem o duši národa, jehož jizvy jsou patrné dodnes a připomínají nám, že dějiny jsou psány krví a odvahou i zbabělostí a krutostí.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Bílá paní Perchta. Příběh první české spisovatelky, která podle legendy byla obětí domácího násilí.
