Moderní lokomotivy v Severočeských dolech. Dráhy je nikdy nekoupily

Od roku 1988 byly v lokomotivce Škoda v Plzni vyvíjeny nové stejnosměrné šestinápravové elektrické lokomotivy pro tehdejší ČSD, jež měly nahradit několik již zastarávajích typů. Z důvodu ekonomické údržby bylo mnoho jejich dílů odvozeno nebo beze změny převzato z již existujícího typu (řady 163, zvané někdy přezdívkou „peršing“). Velkým problémem u lokomotiv se dvěma třínápravovými podvozky, jako byly dříve vyráběné „šestikoláky“ (jež Škoda dlouhá léta v obrovském počtu exportovala do Sovětského svazu), ovšem bylo zvýšené opotřebovávání kolejnic v obloucích.

Na ty jsou naše železnice - vzhledem k hornatému terénu naší země - bohaté, a proto měly nové lokomotivy pojezd řešený se třemi dvounápravovými podvozky. Ty se mnohem lépe přizpůsobují obtížným směrovým poměrům, a přitom šest trakčních motorů namísto čtyř dává již slušný výkon. Obdobný problém se takto již před mnoha lety řešil třeba i u strojů pro italské železnice - některé tamější typy elektrických lokomotiv mají navíc rám rozdělený na dvě poloviny, aby se při kloubovém spojení obou částí stroj lépe přizpůsoboval ostrým obloukům.

Lokomotiva hospodářského zázraku: Když se v Německu po válce obnovovala železnice, strojírenský průmysl se překonával

Osobní a nákladní verze - zamítnuto

Plánovalo se, že se nové lokomotivy pro ČSD (později ČD) budou vyrábět ve dvou variantách: rychlíková verze měla mít nejvyšší rychlost 155 km/h, nákladní potom 120 km/h (resp. 95 km/h). Skutečný vývoj se ale ubíral jiným směrem. Po změně politických poměrů a nástupu nového vedení do čela Českých drah byl nový projekt zamítnut a k výrobě prototypu, který byl již zčásti rozpracovaný, došlo s několikaletým zpožděním až v roce 1994.

Ačkoli nová lokomotiva vykazovala výborné parametry, byla nakonec zcela odmítnuta a České dráhy nadále ještě několik let provozovaly původní staré typy lokomotiv pro nákladní dopravu. Nakonec čtyři stroje řady 184 o výkonu 5 220 kW a hmotnosti ve službě 123 tun zakoupily Doly Nástup Tušimice (DNT), dnešní Severočeské doly a.s. (SD). Trochu paradoxně tak disponuje právě podnik SD - Kolejová doprava a.s. nejmodernějšími a nejúspornějšími lokomotivami, které byly ve Škodě Plzeň v 90. letech vyrobeny, s trakčními měniči na bázi prvků GTO a používá je k vozbě vlaků s uhlím z úpravny v Tušimicích do Elektráren Prunéřov.

Uhlobaron s miliardami: Pavel Tykač se nechystá ustoupit životnímu prostředí

Denní provoz

V denním provozu lze na Kadaňsko-tušimické dráze spatřit vždy dva stroje řady 184 a dále dvě dvojice starších elektrických lokomotiv I. generace řady 130 s odporovou regulací. Lokomotivy řady 184 vykazují dlouhodobě přibližně poloviční spotřebu elektrické energie oproti odporovým lokomotivám, vysokou spolehlivost a tichý chod. Stanoviště strojvedoucího jsou klimatizovaná. Občas zajíždějí tyto stroje s vlaky do Března či do jiných destinací v okolí Severočeských dolů, na opravy potom jezdí do Přerova.

V průběhu doby se jejich vzhled změnil - starší zelený nátěr s krémovým pruhem kolem celé skříně byl při dílenských opravách nahrazen podnikovým nátěrem SD - Kolejová doprava v tmavě zeleném odstínu s černo-bílými pruhy; rovněž byly provedeny četné technické úpravy a modernizace. Jediným výkonnějším typem elektrických lokomotiv z produkce plzeňské Škody jsou stroje řady 380, vyrobené o mnoho let později (r. 2008 až 2011), jež České dráhy zakoupily v počtu 20 kusů.