Lokomotiva hospodářského zázraku: Když se v Německu po válce obnovovala železnice, strojírenský průmysl se překonával
Moderní, výkonné, úsporné - a přesto veškerá invence škodováckých konstruktérů do nich vložená vyšla téměř naprázdno. Elektrické lokomotivy řady 184 (Škoda typ 93E) jezdí pouze ve čtyřech exemplářích na Kadaňsko-tušimické dráze, kde převážejí vlaky s uhlím pro Elektrárny Prunéřov. Zamýšlená výroba velkého počtu kusů a jejich nasazení v širokém spektru výkonů v rámci Českých drah se neuskutečnily, jako mnoho dalších dobrých projektů.
Od roku 1988 byly v lokomotivce Škoda v Plzni vyvíjeny nové stejnosměrné šestinápravové elektrické lokomotivy pro tehdejší ČSD, jež měly nahradit několik již zastarávajích typů. Z důvodu ekonomické údržby bylo mnoho jejich dílů odvozeno nebo beze změny převzato z již existujícího typu (řady 163, zvané někdy přezdívkou „peršing“). Velkým problémem u lokomotiv se dvěma třínápravovými podvozky, jako byly dříve vyráběné „šestikoláky“ (jež Škoda dlouhá léta v obrovském počtu exportovala do Sovětského svazu), ovšem bylo zvýšené opotřebovávání kolejnic v obloucích.
Na ty jsou naše železnice - vzhledem k hornatému terénu naší země - bohaté, a proto měly nové lokomotivy pojezd řešený se třemi dvounápravovými podvozky. Ty se mnohem lépe přizpůsobují obtížným směrovým poměrům, a přitom šest trakčních motorů namísto čtyř dává již slušný výkon. Obdobný problém se takto již před mnoha lety řešil třeba i u strojů pro italské železnice - některé tamější typy elektrických lokomotiv mají navíc rám rozdělený na dvě poloviny, aby se při kloubovém spojení obou částí stroj lépe přizpůsoboval ostrým obloukům.
Plánovalo se, že se nové lokomotivy pro ČSD (později ČD) budou vyrábět ve dvou variantách: rychlíková verze měla mít nejvyšší rychlost 155 km/h, nákladní potom 120 km/h (resp. 95 km/h). Skutečný vývoj se ale ubíral jiným směrem. Po změně politických poměrů a nástupu nového vedení do čela Českých drah byl nový projekt zamítnut a k výrobě prototypu, který byl již zčásti rozpracovaný, došlo s několikaletým zpožděním až v roce 1994.
Ačkoli nová lokomotiva vykazovala výborné parametry, byla nakonec zcela odmítnuta a České dráhy nadále ještě několik let provozovaly původní staré typy lokomotiv pro nákladní dopravu. Nakonec čtyři stroje řady 184 o výkonu 5 220 kW a hmotnosti ve službě 123 tun zakoupily Doly Nástup Tušimice (DNT), dnešní Severočeské doly a.s. (SD). Trochu paradoxně tak disponuje právě podnik SD - Kolejová doprava a.s. nejmodernějšími a nejúspornějšími lokomotivami, které byly ve Škodě Plzeň v 90. letech vyrobeny, s trakčními měniči na bázi prvků GTO a používá je k vozbě vlaků s uhlím z úpravny v Tušimicích do Elektráren Prunéřov.
V denním provozu lze na Kadaňsko-tušimické dráze spatřit vždy dva stroje řady 184 a dále dvě dvojice starších elektrických lokomotiv I. generace řady 130 s odporovou regulací. Lokomotivy řady 184 vykazují dlouhodobě přibližně poloviční spotřebu elektrické energie oproti odporovým lokomotivám, vysokou spolehlivost a tichý chod. Stanoviště strojvedoucího jsou klimatizovaná. Občas zajíždějí tyto stroje s vlaky do Března či do jiných destinací v okolí Severočeských dolů, na opravy potom jezdí do Přerova.
V průběhu doby se jejich vzhled změnil - starší zelený nátěr s krémovým pruhem kolem celé skříně byl při dílenských opravách nahrazen podnikovým nátěrem SD - Kolejová doprava v tmavě zeleném odstínu s černo-bílými pruhy; rovněž byly provedeny četné technické úpravy a modernizace. Jediným výkonnějším typem elektrických lokomotiv z produkce plzeňské Škody jsou stroje řady 380, vyrobené o mnoho let později (r. 2008 až 2011), jež České dráhy zakoupily v počtu 20 kusů.