Ke kotrmelcům po nebi nedošlo
Když se v životě podaří, aby práce byla zároveň hobby, tak je to výhra. V případě rekonstruování historických letadel, která potom létají, je to ale zároveň obrovská zodpovědnost.
Při jedné z návštěv letiště, kde pracoval Jindřich Zimák, tam stálo hezké malé letadélko; z dálky vypadalo jako hračka, zblízka jako větší hračka. Jmenovalo se stamp nebo tak nějak. Mohla jsem si do něj sednout, mohla jsem se „svézt“ a byla bych prý jednou z mála žen, které v něm mohly, samozřejmě s přítomným úžasným zkušebním pilotem, být ve vzduchu. Protože jsem srab, tak jsem této skvělé možnosti nevyužila. Možná i proto, že onen zkušební pilot byl zároveň akrobatický pilot, a i když mi přísahal, že se bude „chovat normálně“, tak jsem to prostě nedala.
Lidský faktor
Dnes si letadla kupují převážně bohatí. „Část z nich neprojde všemi potřebnými zkouškami a nácvikem všech dovedností, které letec potřebuje znát a umět. Jsou i případy nezodpovědnosti, snahy obstarat si pilotní průkaz snadnější cestou,“ říká Jindřich. Dokážeme si představit, že případné následné vyšetřování nehody a dokazování „viny“ přináší těm, kteří se o letadla starají, složité pracovní situace i soukromé nervy.
Čeho letečtí nadšenci litují?
Jindřich Zimák (více si o něm přečtete i v článku Práce jako hobby, a naopak) spolu se svým týmem opravil mnoho historických letadel. Mnohé z nich létají, jiné jsou světovými exponáty: „Zrekonstruovali jsme celou leteckou sbírku, která je v Národním technickém muzeu,“ říká. „Některé z nich, třeba Anatra a Traktor, jsou jediné na světě.“
Jindřich Zimák před lety vytvořil pro jednu z konferencí přehled o situaci v oboru a uvádí v něm řadu z údajů, nad nimiž se technicky orientovaný čtenář možná zamyslí: „Od roku 1919 do roku 1983 se v 16 leteckých továrnách tehdejšího Československa vyvinulo a vyrobilo 324 typů letadel, 19 typů větroňů, 7 typů motorizovaných kluzáků a 8 typů vrtulníků… Ale už od roku 1945 se situace měnila k horšímu, pokles byl samozřejmě způsoben i vyššími požadavky na technologickou náročnost a konstrukci moderních letadel, mezinárodními předpisy a samozřejmě z důvodů tehdejších politických rozhodnutí. Je ale smutné, že náš obor zřejmě rozšíří seznam ,zapomenutých řemesel‘ a ztratí se všechno, co v tomto oboru naši předkové s velkým úsilím vytvořili a čím jsme se řadili k vyspělým státům světa.“
Jindřich si ovšem pokračovatele vychoval. Syn stejného jména jde takzvaně v jeho šlépějích a opravuje letadla také. Vnuk Adam, žák mateřské školy, letadla miluje, řekla bych, už téměř tak, jako jeho dědeček. Geny se zkrátka nezapřou.
