Muži 28. října: Který z politiků byl zastřelen a který zapomínal na vlastní výplatu?

V sobotu uplyne devadesát devět let od chvíle, kdy se osamostatnilo Československo. Vedle příštích prezidentů Masaryka a Beneše a generála Milana Rastislava Štefánika se o osamostatnění nejvíce zasloužila pětice mužů, kterým se dodnes říká Mužové 28. října. Pojďme si je při příležitosti blížícího se jubilea lépe představit. 

27.10.2017 - 10:42   |  
Alois Rašín. Prohlédněte si i další členy slavné pětice
Zobrazit fotogalerii (5)

Alois Rašín

Rašín je autorem prvního zákona Československa. Lépe je však znám jako první československý ministr financí. Zajímavé je, že původně se s ním počítalo jako s ministrem vnitra. Ministrem financí se stal i v první vládě Antonína Švehly.

Ke konci života se dostával do sporu s některými legionáři, především je dnes připomínán jeho výrok "práce pro národ se neplatí". 5. ledna 1923 byl devatenáctiletým vyznavačem komunismu Josefem Šoupalem střelen na ulici do zad. Jeho poslední starostí bylo, zda atentát nějak nesouvisel s jeho sporem s legionářskými představiteli. V takovém případě by se podle něj jednalo o krajní nedorozumění. 18. února Rašín zemřel.

Ke konci života se dostával do sporu s některými legionáři, především je dnes připomínán jeho výrok "práce pro národ se neplatí".

František Soukup

Novinář a publicista, vystudovaný právník a první československý ministr spravedlnosti pocházel z rodiny hostinského. V devadesátých letech devatenáctého století měl blízko k mladočeské straně. V nultých letech dvacátého století se pak hlasitě zasazoval o rovné volební právo.

Za první světové války byl členem domácího odboje. S koncem První republiky skončila i jeho politická kariéra. S německou okupací byl zatčen. Ačkoliv byl po krátké době propuštěn, v roce 1939 byl zatčen znovu a tentokrát už několik měsíců vězněn. Zemřel krátce po návratu z vězení.

Jiří Stříbrný

Jiří Stříbrný byl vedle politické dráhy majitelem bulvárních novin. Po 28. říjnu se stal jedním z nejčinorodějších osobností českého veřejného dění. Vydal pamfletickou brožuru Kdo je vinen, v níž zaútočil na politické fungování Edvarda Beneše. Svou kritiku ještě vyostřil během Mnichovské okupace. Vnesl do novinářského slovníku pojem odbenešit.

Během nacistické okupace se stáhl do ústraní. Nacističtí předáci se jej snažili přimět k veřejné kritice Beneše, ale Stříbrný se odmítl podrobit. Přesto byl po osvobození odsouzen k doživotnímu žaláři. Ve vězení sepsal své paměti, jež dosud nebyly publikovány a jež jsou prodchnuty jeho nadějí v amnestii. Tu mu údajně přislíbil komunistický prezident Antonín Zápotocký.

Vavro Šrobár

Jedna z nejvlivnějších postav meziválečné slovenské politiky, lékař a od roku 1935 též profesor Komenského univerzity v Bratislavě. Byl prvním československým ministrem pro správu Slovenska, třetím ministrem školství a národní osvěty a sedmnáctým ministrem financí. Po komunistickém převratu se stal též ministrem ve vládě Klementa Gottwalda.

Karel Pacner, spisovatel a publicista, tvrdí, že si Gottwald Šrobára vybral proto, že chtěl mít ve vládě člověka, jenž by byl spojený s Janem Masarykem. Jako ministr pro sjednocení zákonů zůstal Šrobár v Gottwaldově vládě až do roku 1950, kdy ve věku osmdesát tři let zemřel. Šrobárovy politické počátky byly silně ovlivněny jeho obdivem k T. G. Masarykovi.

Švehla totiž, finančně zajištěn prosperujícím statkem, údajně každou výplatu strčil do stolu a pak na ni zapomněl

Antonín Švehla
Jeden z nejvlivnějších československých meziválečných politiků se možná trochu překvapivě vyučil pekařem. Během první světové války byl Švehla čelním představitelem odbojové organizace Maffie, která je spojena především s Kramářem a Benešem. Po založení Československa byl nejprve ministrem vnitra, poté předsedou Agrární strany.

Sám velkostatkář, usiloval, aby politika Agrárníků byla uspokojivá jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Od října roku 1922 do února 1929 se v historii československého státu nachází tři Švehlovy vlády. Úsměvná je vzpomínka lékaře Josefa Charváta, jenž vyprávěl, jak se po Švehlově smrti našlo v politikově psacím stole nebývalé množství peněz. Švehla totiž, finančně zajištěn prosperujícím statkem, údajně každou výplatu strčil do stolu a pak na ni zapomněl.