Brutální výslechy StB: Jan Patočka ukázal statečnost, za kterou však zaplatil nejvyšší cenu

Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a středoškolského pedagoga Josefa Patočky a zpěvačky Františky, rozené Procházkové
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   osobnost

Nalomit komunistický režim se v minulosti pokusilo mnoho významných osobností. Jan Patočka je však unikátní příklad. Odvážně přijal zodpovědnost a stal se mluvčím Charty 77. To mu však bylo osudné. Jeho smrt je neodmyslitelně spojena s šikanou, kterou musel od StB zažívat. 

Dne 1. ledna 1977 byla Charta 77 veřejně známým dokumentem, který se mohl pyšnit hned několika podpisy významných osobností. Vzdor proti tehdejšímu režimu započal a v první linii stál Jan Patočka. Pomsta režimu na sebe nenechala dlouho čekat. Už 5. ledna byl vyslýchán StB, následně dokonce šestkrát mezi 10. a 17. lednem. Už tehdy byly výslechy velmi dlouhé a pro staršího muže, kterému bylo 69 let, se tehdy hazardovalo s jeho zdravím.

Mozková mrtvice a konec

To se potvrdilo i 3. března, kdy byl znovu vyslýchán nemilosrdně několik hodin. Stalo se tak po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Tento výslech mu byl osudným. Téhož dne v noci byl hospitalizován s podezřením na infarkt a jen o několik dní později – v noci z 10. na 11. března – zemřel na mozkovou mrtvici. 

Jeho pohřeb se stal velkou protikomunistickou manifestací, kterou se režim pokoušel co nejvíce upozadit. Během pohřbu záměrně vytvářela hluk policejní helikoptéra, aby nebyly slyšet proslovy přítomných. Jan Patočka se svou angažovaností pravděpodobně připravil o nějaký ten rok života navíc, ale díky své odvaze získal něco víc. Jeho význam pro československou společnost je a měl by být nesmrtelný.

Jan Patočka
- Jako filozof se zabýval fenomenologií, filozofií dějin, filozofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou.
- Podílel se na založení Cercle philosophique de Prague, stal se jeho českým sekretářem.
- Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty univerzity.
- V roce 1949 pak odmítl členství v KSČ a následně musel rezignovat i na pozici na Filozofické fakultě UK.

Hrozba pro normalizační režim

Významný český filozof byl za svůj život v kontaktu s důležitými osobnostmi intelektuálního světa. Ať už se jednalo o setkání s Edmundem Husserlem či později s Martinem Heideggerem. On sám později vychoval v rámci své pedagogické kariéry několik známých postav nastupující intelektuální generace. Osobnosti, jako jsou Václav Bělohradský, Tomáš Halík, Jiří Němec či Miroslav Petříček, byly vychovány na jeho myšlenkách. 

V sedmdesátých letech byly proslavené jeho bytové semináře, které pomohly formovat podhoubí tehdejší intelektuální scény. Patočkův význam v československé společnosti byl přirozeně hrozbou také pro normalizační režim. Dlouhodobě mu bylo zakazováno vycestovat a stával se častým terčem zvůle totalitní moci.

Plastic People

Jednou z nejdůležitějších událostí, která mobilizovala tehdejší skupinky disidentů v Československu, byl proces s undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe. Právě Jan Patočka s Jiřím Hájkem a Václavem Havlem vytvořili v roce 1976 petici za propuštění všech členů této kapely, čímž se začala formovat silnější opoziční iniciativa, která vyvrcholila vytvořením Charty 77. 

V této skupině odvážných Patočka zastával funkci jednoho z prvních mluvčí Charty 77. Pro mnohé to bylo překvapení. Nikdy se totiž hlasitě nehlásil k žádné politické aktivitě a jako filozof popisoval svět z většího nadhledu. Jan Patočka však svoji aktivitu nevnímal politickou optikou, ale jako nutnou snahu pečovat o vlastní duši, která se musí vychovávat ke svobodě. Chartě zároveň vtiskl vyšší mravní charakter, který je známý a patrný v jeho filozofické práci. 

Zdroje: redakce, Paměť národa, Česká televize

KAM DÁL: Emil Zátopek: Hrdina národa, nebo morální dno kvůli spolupráci s StB?