Za trochu lásky šel bych světa kraj: Vrchlického k napsání slavné básně inspirovala nevěra manželky

09.09.2020 - 07:00  

Slavný spisovatel a jeho spletitý milostný život. Miloval opravdu svou ženu Ludmilu, nebo mu v srdci zůstala její matka Sofie, která byla jeho múzou dlouhá léta? Jedno je jisté, zjištění, že dvě ze tří dětí nejsou jeho, ho zničilo. Zemřel sám, mrzutý a před šedesátkou.

„Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu, ale v srdci věčný máj, šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy, šel pouští a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.“

Kdo by neznal slavnou báseň ze sbírky Okna v bouři, kterou Jaroslav Vrchlický napsal roku 1894, málokdo ale ví, že ji napsal na popud neštěstí, které ho v té době potkalo. Byla mu nevěrná manželka. 

Nevěra manželky

Vše se dozvěděl od své sesty Emy, která Ludmile na nevěru přišla. Ta spisovatele podváděla dlouhou dobu, mluvilo se o osmi letech s hercem Jakubem Seifertem. Ten měl angažmá v Národním divadle a Vrchlický se s ním léta přátelil, o to větší to pro něj byl šok.

Hrůza ale ještě neskončila, Ludmila se mu v dopise svěřila, že dvě děti nejsou ve skutečnosti jeho. Jednalo se o syna Jaroslava a dceru Evu. To Vrchlickým otřáslo a začal trpět opakovanými záchvaty mdlob.

Lásky z mládí 

Ani s jinými ženami neměl štěstí. Na gymnáziu se zamiloval do dcery své bytné, které psal básně a zamilované dopisy, platonický vztah skončil poté, co Vrchlický odešel na filozofickou fakultu v Praze v roce 1873. 

Další láska přišla o prázdninách 1874 a šlo o jeho vzdálenou příbuznou Marii Potměšilovou. Soupeřil o ni se svým mladším bratrem, kterému dala nakonec Maruška přednost. Vrchlický se ze svého zklamání vypsal ve sbírce Sny o štěstí.

Nakonec raději odjel do Itálie, kde učil syny hraběte Montecuccoli-Laderchi. Tam se seznámil s guvernantkou Charlottou, se kterou trávil volný čas a mírnil tak stest po domově. Šlo ale především o vztah založený na sexuální přitažlivosti.

Osudová žena

Jiné to bylo se sestrou Karoliny Světlé, Sofií Podlipskou, do níž se bláznivě zamiloval. Znal její knihy, nevadily mu ani děti ani obrovský věkový rozdíl. Vrchlickému bylo tehdy necelých třiadvacet, Sofii dvaačtyřicet let. To ona ho vytáhla z depresí, když začal pochybovat o svém talentu. Byla vlídná, chytrá a vždy vyrovnaná. Pro Vrchlického byla balzámem na duši, jeho práci totiž velebila. Jaroslav totiž nesnesl kritiku a kvůli ní se přestal bavit i s několika svými přáteli. Nakonec ho Sofie seznámila se svými dětmi. 

Nabídnutí dcery

Synem i dcerou. Tou nebyl nikdo jiný než patnáctiletá Ludmila, kterou mu Sofie nabídla za nevěstu, aby zůstal v jejím životě. Vrchlický Ludmilu zbožňoval pro její mládí a viděl v ní matku v mladším vydání. Nutno podotknout, že i po svatbě si rozuměl spíše s matkou než s dcerou a Ludmila žárlila.

Zhoršení zdravotního stavu

Když zjistil, že ho Ludmila podvádí, neopustil rodinu kvůli matce, přísné katoličce. Dokonce obě děti přijal za své a zvlášť k Evě měl láskyplný, otcovský vztah. Ženě to však nikdy neodpustil.

Navíc začal trpět úpornými bolestmi hlavy, prodělal mrtvici a odstěhoval se od Ludmily do Domažlic. Po druhé mrtvici ochrnul na pravou polovinu těla a 9. září 1912 zemřel. Nebylo mu ani šedesát let.

KAM DÁL: Karolina Světlá: Neruda ji považoval za ideální ženu, jejich milenecký poměr vyvolal obrovský skandál


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru