Ivan (57) bojoval se smrtelnou nemocí. Začalo to obyčejným kašlem, diagnóza však byla nemilosrdná

Plicní fibróza je zákeřná nemoc
  |   zajímavost

Žil zdravě, sportoval, v rodině žádná plicní onemocnění. Přesto pro Ivana (57) z Benešova přišel před čtyřmi lety zlom v podobě vážné diagnózy. Lékaři mu diagnostikovali plicní fibrózu.

Plicní fibróza je nemoc, která postupně mění plicní tkáň na nefunkční vazivo a pacient ztrácí schopnost dýchat. „Delší dobu mě trápil kašel, zašel jsem proto za svým praktickým lékařem. Ten mě poslal do Centra nukleární medicíny ve Vysočanech, kde mi lékaři řekli, že mám plicní embolii,“ vzpomíná pro Čtidoma.cz Ivan. Odtud hned zamířil do nemocnice, kde byl týden hospitalizovaný a užíval léky.

Jedině nové plíce

Půl roku po návratu z nemocnice ale problémy s kašlem neustupovaly, naopak se zhoršily. Vyhledal proto opět lékařskou pomoc. „Při CT vyšetření lékaři objevili změny na plicích a hned mě poslali na plicní kliniku. Tam jsem se dozvěděl, že mám plicní fibrózu v pokročilém stadiu. Nasadili mi léky, které však nezabíraly, a po půl roce mi lékařka sdělila, že jediné, co pomůže, je transplantace plic,“ popisuje Ivan a pokračuje: „Nebylo co řešit, hned jsem souhlasil, že do toho půjdu.“

Musel absolvovat 14denní sérii vyšetření a pohovorů, při nichž lékaři zjišťovali jeho kompletní zdravotní a psychický stav. Následně zasedlo konzilium odborníků, kteří na základě těchto zjištění rozhodli o Ivanově zařazení do transplantačního programu. „Na plíce jsem čekal přibližně rok. Za tu dobu se můj stav postupně rychle zhoršoval, čím dál více jsem se zadýchával i při běžných denních činnostech. Posledního půl roku jsem už nebyl schopný fungovat bez kyslíkového přístroje,“ vysvětluje.

Nebylo jisté, zda se probudí

Při každém zazvonění telefonu s neznámým číslem byl Ivan v napětí, jestli volají z nemocnice. „Byl jsem připravený kdykoli vyrazit. Když mi zavolali, že pro mě mají plíce, šlo všechno velmi rychle. Musel jsem zařídit nejnutnější věci včetně toho, kdo se postará o dceru, protože manželka byla tou dobou zrovna na pohřbu člena rodiny na Moravě,“ popisuje Ivan. Sanitka přijela téměř okamžitě. Po příjezdu do nemocnice šel Ivan rovnou na sál.

První dny po operaci byly pro něj a jeho rodinu krušné. Zůstal v umělém spánku a nebylo jisté, zda se probudí. Trvalo týden, než jsem se probral, ale nakonec vše dobře dopadlo. Po probuzení jsem byl hodně oslabený, nemohl jsem mluvit. Jinak jsem se ale cítil dobře, nic mě nebolelo,“ popisuje Ivan. V nemocnici strávil čtyři měsíce a pomalu se dostával do kondice. „Nastartovat oslabené tělo bylo náročné, ale po propuštění domů to šlo lépe, hlavně po psychické stránce,“ říká.

Koronavirus se mu nevyhnul

Měsíc po návratu z nemocnice se Ivan vrátil do práce. Má vlastní stavební firmu a může pracovat z kanceláře nebo z domu, což považuje za velkou výhodu. Ivan užívá pravidelně léky, tzv. imunosupresiva, která tlumí imunitní systém, a zabraňují tak tělu, aby bojovalo proti cizímu orgánu. Zároveň pracuje na své fyzické kondici. Vrátil se k tenisu, cvičí na veslařském trenažéru a jezdí na kole. Zdravě se stravuje, nepije alkohol, snaží se vyvarovat situacím a místům, kde by se mohl nakazit nějakou infekční chorobou. Nicméně covid-19 se mu nevyhnul. „Koronavirem jsem se nakazil až po transplantaci plic, ale nemoc u mě proběhla bez jakýchkoli příznaků, jsem očkovaný čtyřmi dávkami. Na to, že jsem nemocný, jsem přišel při náhodném testu,“ popisuje Ivan.

Nyní každé tři měsíce dochází na kontrolu k lékaři. Podstoupí vždy jaterní a krevní testy, rentgen a spirometrii, která hodnotí stav plicních funkcí. Zatím se hodnoty funkce mých plic stále zlepšují, což je skvělé. Cítím se velmi dobře, nic mě už v životě neomezuje,“ uzavírá Ivan.

KAM DÁL: Smrtelná plicní hypertenze: Nemocí můžete trpět, aniž byste to věděli. Lékaři popisují příznaky.


Hobby