Komunisté plánovali s Josefem Toufarem monstrproces, který měl poškodit celou katolickou církev. Místo toho si vyšetřovatelé StB sami tento proces zkazili. Po mučení ve Valdicích byl Toufar odvezen do kostela v Číhošti, aby na filmovou kameru svůj „čin“ popsal. Odtud jej v kritickém stavu převezli zpět do Valdic a až následující den do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze. Ačkoli byl okamžitě operován kvůli zánětu pobřišnice v důsledku prasklého vředu, několik hodin po operaci zemřel.

Byla to vražda, řekl doktor

Na stránkách pametnaroda.cz si můžeme přečíst slova lékaře, který v Praze u operace Josefa Toufara asistoval. Vedoucí lékař sice musel do úmrtního listu na příkaz StB zapsat jako příčinu smrti pouze prasklý žaludeční vřed a nepopisovat zranění v důsledku mučení, MUDr. František Mauer, který u operace asistoval, ji ale popsal v roce 1968 takto: „Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“

Jeho cesta k pastorační službě nebyla přímá

Na stránkách joseftoufar.cz se dočítáme, že si mladý Josef již jako malý chlapec rád hrával na kněze. Často vylezl na sehnutou arnoleckou vrbu, pod kterou shromáždil děti ze vsi, a cosi jim kázal. V roce 1914 podal přihlášku do Borromea v Hradci Králové, což byla střední škola připravující možné budoucí kandidáty kněžství ke vstupu do semináře, jenže vypuknutí 1. světové války a následné válečné události Toufarovo přijetí znemožnily. Školní docházku tak dokončil na místní škole a zůstal pracovat v rodinném hostinci a přilehlém hospodářství. Až otcova smrt v roce 1927, finanční dědictví a bratrův příslib, že s manželkou převezmou hospodu a hospodářství, umožnily šestadvacetiletému Josefu Toufarovi jít konečně studovat střední školu – gymnázium – neboť to byla podmínka pro vstup do kněžského semináře.

Knězem se stal za okupace

Prvním Toufarovým kaplanským působištěm se stala v roce 1940 rozlehlá farnost městečka Zahrádka u Humpolce, ke které patřilo rozsáhlé území s dvanácti obcemi, třemi kostely a poutní kaplí. Výhodou Josefa Toufara bylo, že přišel na své první působiště již jako zralý, vyrovnaný a svěží muž. Není proto divu, že se rychle ve své farnosti stal velmi oblíbeným. Přispělo k tomu bezesporu i to, že pomáhal lidsky i duchovně formovat mládež, za války byl oporou svým farníkům a kryl řadu protinacistických aktivit, pomáhal místním židovským rodinám i sociálně slabým, nebojácně a vlastenecky kázal.

Farníci jej měli rádi, komunisté jej nenáviděli

Po komunistickém puči v únoru 1948 se nad církví začalo smrákat, pro komunisty malované světlé zítřky se církev nehodila. Komunističtí funkcionáři v Zahrádce začali požadovat, aby hradecký biskup Pícha Toufara přeložil do jiné farnosti. Důvodem bylo, že Toufar byl v Zahrádce vyhraněnou osobností a autoritou, která překračovala hranice církve. Na podporu svého duchovního, a tedy proti jeho přeložení do jiné farnosti tehdy vznikla petice, kterou podepsaly tři tisíce farníků, ale také lidé jiného vyznání i občané stojící mimo církev. Pod nepolevujícím politickým tlakem však nakonec sám Josef Toufar rezignoval.

Tlak na církev sílí

Mezi lety 1948 a 1949 zesiluje tlak československých komunistických orgánů na podřízení si katolické církve. První vlna, trvající od února 1948 zhruba do dubna 1949, byla časem, kdy se mocenský aparát snažil zlomit církevní odpor taktickou dohodou, což pro komunisty skončilo neúspěchem. Prezident Gottwald požadoval, aby byl rychle připraven kompromitující materiál proti církevním představitelům. Připravoval se útok proti klášterům a byly schváleny nové zákony a vládní nařízení, s jejichž pomocí měla být legislativně zakotvena podřízenost římskokatolické církve státu. I Josef Toufar tento tlak jistě cítil, ale pokoušel se obstát se ctí. Nevystupoval radikálně proti komunistickým funkcionářům, byl si vědom odpovědnosti za chod farnosti.

Číhošťský zázrak

Tajemný úkaz pohnutí křížku komunistům neunikl a brzy se o něj začali zajímat. A zneužít jej pro jejich snahu o kompromitaci církve. Státní bezpečnost faráře Toufara zatkla 28. ledna 1950 a převezla do vězení ve Valdicích. Nechvalně proslulý vyšetřovatel Ladislav Mácha faráře obvinil, že zázrak zinscenoval na pokyn Vatikánu. Křížem měl pohybovat pomocí technického zařízení. Následovalo kruté, téměř měsíční mučení, během něhož se ho členové speciální skupiny StB snažili donutit ke lživému doznání. V noci z 23. na 24. února vyšetřovatelé faráře ve velmi vážném stavu převezli z Valdic do Číhoště, kde měla být nafilmována rekonstrukce „podvodného zázraku“. Použit byl nakonec pouze krátký záběr, protože farář nebyl schopen v důsledku mučení zvládnout delší natáčení. Krátce nato Josef Toufar umírá v Praze.

Blahořečení kněze

Dle serveru cirkev.cz vyjádřila v dubnu 2013 Česká biskupská konference souhlas se zahájením beatifikačního procesu (blahořečení). Prvním cílem bylo nalezení a exhumace jeho těla, uloženého do hromadného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích. To se na svátek svaté Anežky 13. listopadu 2014 po dvoutýdenním úsilí skutečně podařilo. V prosinci 2015 přišel oficiální souhlas Vatikánu se zahájením diecézní fáze procesu. Samotný proces beatifikace, přípravná fáze diecézního procesu, se započal na konci listopadu 2018, kdy byli jmenováni postulátor procesu, biskupský delegát, promotor iustitiae, předseda a členové historické komise a obsazeny další nezbytné pozice. Samotný proces však bývá delší cestou.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Komunisté šestnáct let internovali biskupa. Potom mohl žít ve vyhnanství

komunistický režim

Z hostinského farářem, který zažil zázrak a byl umlčen komunisty

Zavlekl prezident Beneš svou vlast do sovětského područí? Nálepku zrádce si rozhodně nezaslouží

Železná opona byla na obyvatele Československa krátká. Přelstili ji mnoha zajímavými způsoby

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu