Vidiny zbožné Maxmiliány Zásmucké. Mistryně v odhalování záhad a adeptka na blahořečení
Vizionářka, řeholnice a šlechtična, která našla útočiště v klášteře, kde uplatnila své mystické schopnosti. Dnes by byl její doménou spiritualismus a vyvolávání duchů. Psychoterapeut by řekl, že má halucinace, a sociolog by ji odsoudil k zatracení. Tehdy bylo ovšem baroko, a proto jí popřávaly sluchu i významné osobnosti. Mohla být svatá, a nebyla!
V temné době plné zbožnosti a strachu hrála stěžejní roli církev a náboženství bylo prostoupeno celou společností. Kláštery a další církevní stavby rostly jako houby po dešti. Řeholnictví jeptišek a mnichů jenom kvetlo. Na světlo světa se čas od času vyšvihly zajímavé církevní osobnosti. Mezi nimi vizionářka Maxmiliána Zásmucká ze Zásmuk. Neměla to však lehké!
Několikero vidění jedné řeholnice
Ve věku patnácti let měla vizi v podobě Panny Marie a údajně s ní i hovořila. Ta ale nebyla poslední a následovali další svatí. Ačkoliv ji chtěli rodiče provdat, ona si našla útočiště v klášteře v Doksech, kde hledala cestu k Bohu a zažila další vidění. Svatí nebyli jediní, setkávala se i s osobnostmi ze světského světa. Dalo by se říct, že šlo o jakési vyvolávání duchů zemřelých, kteří ještě žijícím zanechávali přes Maxmiliánu cenné vzkazy. Ve spánku jí zesnulí, zejména z vyšší společnosti, sdělovali různá poselství, co se děje po smrti. „Řekni mému milovanému bratru, aby vedl správný život, k jakému jsem ho vedl, aby se nebál lidí více než Boha, nikdy nesešel z pravé cesty a nenechal se svést na špatnou,“ vzkázal litoměřickému biskupu Jaroslavu Ignáci ze Šternberka pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna, který tenkrát byl již na pravdě boží.
Znamení před smrtí
Předkové Lobkoviců se skrz ni dozvěděli, jak to vlastně je se záhadou lobkovického předsmrtného znamení. Kdysi se rozbušil roudnický zámecký zvon ještě chvilku před tím, než zemřel jeden z členů rodu. Zvonění měl nejspíš na svědomí neznámý člověk, který chtěl tento čin učinit z vděčnosti. Událost bývá spojována s vraždou záhadného muže, kterého jeden z Lobkoviců nechal pohřbít a zároveň za něj sloužil mši. Je tu ještě jeden fakt, který souvisí se smrtí třetí manželky jednoho ze šlechticů tohoto rodu, Marie Filipíny Althannové. Také u urozené Marie těsně před smrtí zněl umíráček, který slyšel její manžel kníže Lobkovic. Jde o jednu ze záhad lobkovického rodu, která nebyla prozatím odhalena, a Maxmiliána se dost činila, aby bylo ve věci jasno.
Nakonec nebyla svatá
Díky svým proroctvím a spojení se světci ze záhrobí se z ní stala známá autorita, protože u ní nacházely radu a pomoc významné osobnosti té doby. Jednou měla také vidění spojené s císařem Josefem I. Ten prý kvůli svým milostným avantýrám propadl peklu, kde jej hodili do jámy plné ohně a posadili na trůn z plamenů. Anděl strážný si v jejím snu na císaře postěžoval, protože panovník za svého života více naslouchal zlým lidem než dobře míněným radám.
Díky jejím dobrým skutkům se uvažovalo o tom, že se z ní stane blahoslavená. Nestalo se tomu však hlavně z důvodu kontroverznosti její osoby. Navzdory vší slávě a uznání za Maxmiliánina života se o ni po smrti nikdo nezajímal. Ve svých vizionářských předpovědích zapomínala na obyčejný lid, jako by snad ani neměl posmrtný život. Není jasné, zdali neodolala pokušení a nesešla ze správné cesty i ona za svého života a nenaslouchala ďáblu, ke kterému tíhne spiritualismus a mystika, jež pokoušela. Jisté je, že byla slavná v době baroka, ale nikdo neví, zdali šla do nebe, nebo do pekla.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Mánie šlechtičny Marie Justiny. Byla to chorá vězeňkyně ve vlastním paláci. Dnes by stačila ambulantní léčba.
