Kde se vlastně zrodila myšlenka vybudovat Národní notový archiv a internetový portál Supernoty.cz?
Byl jsem iniciátorem té myšlenky, protože jsem aktivním muzikantem, hráčem na kytaru, a pociťoval jsem, že takový archiv tu prostě není. Na každém kroku jsem také viděl, jak mí přátelé muzikanti jsou svědky zanikání hudební paměti.

Miroslav Jelínek: Poslední mohykán českého byznysu, který vytvořil národní klenot.

Co tím myslíte?
S odcházející generací mizely i jejich skladby, často unikátní a nenahraditelné. Potomci skvělého kapelníka bez vztahu k muzice, kterou jejich dědeček i desítky let provozoval, jeho rozsáhlý notový archiv někdy i vyhodili do popelnice, protože ho nikdo nechtěl.

Co všechno se podle vás mohlo takto ztratit?
Nejedná se jen o autorství, ale i o skvělé aranže, špičkové texty na zahraniční muziku, transkripce pro jiné nástroje a tak dále. Proto jsem se rozhodl s tím něco dělat a před rokem a půl sestavil tým, který měl tuhle neutěšenou situaci změnit.

Ladislav Špaček: Nejhorší složkou etikety je u nás stolování.

Jaké byly první kroky vašeho týmu?
Po analýzách internetové nabídky, názorů českých autorů hudby a interpretů, ale například i základních uměleckých škol a vůbec situace na poli notových záznamů jsme zjistili, že jde o stav vážný, spíš alarmující. České notové weby nabízely v drtivé většině jen texty s akordy, a pokud i noty, tak nelegálně, bez autorských práv nebo jen v absolutně neinteraktivní podobě, tedy maximálně jako scan často notně opotřebovaných tištěných not. Nebo se jednalo o klasické internetové obchody, které zasílaly zpěvníky a noty na dobírku. Přitom již nejméně dvě desítky let existují ve světě prodejní on-line shopy se stovkami tisíců notových záznamů v nabídce. A s prodejním servisem a především interaktivitou.

Michal Viewegh: Svou občanskou povinnost mám splněnou.

Co jste udělali dál?
Pustili jsme se do práce, především programování, ale spousty běhání dalo i řešení otázek právních (především autorskoprávních), obchodních, platebních, marketingových, účetních a dalších. A dnes mají čeští a slovenští návštěvníci notového portálu www.supernoty.cz k dispozici přes 120 000 notových záznamů tvůrců z celého světa, všech žánrů, nástrojového obsazení, sólového i sborového zpěvu, rozsahu i stupně obtížnosti. Od jednoduchých záznamů v podobě melodické linky s akordy až po složité partitury, od zjednodušených not pro děti v podobě takzvaných „big notes“ až po náročné skladby pro koncertní mistry, od lidových písní přes jazzové a rockové bandy až po smyčcové kvintety.

Zibura: Zabít bíleho člověka? To je problém všude na světě.

Je něco takového i ve světě, nebo jste výjimkou?
Existují podobné projekty. Ale už dnes jsme nabídkou bezkonkurenční na poli českém internetu a ani ve srovnání se světem si nevedeme vůbec špatně. Ušli jsme ale jen kus cesty a o procházku růžovým sadem se rozhodně nejednalo.

Co bylo nejtěžší?
Na rozdíl od prodeje žehliček nebo oblečení po internetu (a ani to není jistě legrace) nás čekal kromě budování klasického on-line shopu s platebními kanály a redakčním systémem navíc celý balík otázek ohledně ošetření autorskoprávních věcí včetně výkaznictví vůči autorským organizacím, nakladatelům či autorům. Byl to trochu právně-administrativní mlýn na jakýkoli elán. Ale semlít jsme se nenechali, otázka ošetření autorských práv pro nás byla klíčová. Cestou pirátských serverů jsme se vydat nechtěli. Jak by řekl Dante Alighieri: Zanechte všech nadějí, kdož vstupujete.

Vendula Pizingerová: Nejlepší by bylo, kdyby nadace nemusely existovat.

Podle Danta je to napsáno na bráně pekla...
Ano, ale měl by to být podtitul každého autorského zákona nebo autorskoprávní příručky. Setkali jsme se s názory velmi volnými, ale i rigidními, jakoby zavanutými z devatenáctého století. Balíky smluv, mnohaměsíční jednání s institucemi, přesvědčování autorů…

Zmiňujete především interaktivitu. Co to znamená v případě notových záznamů?
V posledních letech se i v České republice nemálo investovalo do digitalizace knihovních fondů – dokonce v řádu stamilionů. Je to záslužné, protože třeba povodně v roce 2002 vyplavily i některé archivy. Vzpomeňte jen, jak byly tehdy knihy nasáklé vodou narychlo převáženy do mrazírenských boxů, aby nepodlehly zkáze. Ale pod pojmem digitalizace si v Národním notovém archivu představujeme něco řádově jiného než pouhé scanování podkladů a jejich katalogizace, byť s použitím výkonných scannerů. Navíc knihovny, archivy a muzea nabízejí ohledně not pouze velmi omezené služby. Kvůli autorským právům řadu notových zápisů ani nelze půjčovat domů nebo kopírovat.

Michal Viewegh: Svou občanskou povinnost mám splněnou.

Co je pro vás hudební umění?
To živé. Prostě skladby, které se veřejně provozují, z nichž se hraje na uměleckých školách, u táborových ohňů, na večírcích nebo třeba v tanečních barech a kavárnách.

Jaké technologie jste při práci používali?
Prudký rozvoj technologií přinesl na poli notových záznamů doslova zázraky. V našem digitálním archivu jsme použili ty nejmodernější, navázali jsme spolupráci se špičkovými zahraničními firmami, jako je Avid, nebo obřími nakladatelstvími typu Hal Leonard nebo Music Sales Group. Proto naše digitální notové záznamy nabízejí možnosti zvukového přehrávání not s pomocí rozsáhlé hudební banky, transpozice do jiných tónin (vhodnějších například pro děti), transkripce do jiných nástrojů, scelování hudebních partů do partitur a naopak, zobrazování a tištění not v požadovaném layoutu – na výšku, šířku, v řidším či zahuštěnějším rozpalu not na stránkách, v takzvané šále, přidávání a ubírání textů, akordových značek, generování do souborů jako pdf nebo midi… a doslova tisíce dalších funkcí.

Co si pod tím má představit laik, jako jsem já, co je tedy výsledkem?
Přinášíme ty samé skladby v rozmanitých aranžích, na různém stupni hráčské vyspělosti, aby je zvládli naprostí začátečníci i koncertní mistři. A to vše on-line, bleskově a dostupně na území celého světa, kde funguje internetové připojení. A to je samozřejmě obrovský technologický skok oproti klasickým archivům.

To není málo...ale předpokládám, že to ještě není všechno?
Zdaleka ne! Nabízíme uživatelům rozsáhlá metadata, čili „data o datech“. Nejen interaktivní noty, ale i informace o autorech hudby, textu či aranže, žánru, tónině, nástrojích, obtížnosti provedení skladby, tempu, metronomu, vhodnosti pro určité příležitosti, datu vzniku, případně albu, z něhož skladba pochází, zajímavosti a, protože jsme na internetu, i encyklopedické odkazy na další bohaté zdroje. A také vizuály a videa s provedením konkrétní skladby, což mimo jiné u českých skladeb pomáhá propagovat i některá historická, ale i zcela současná pěvecká a muzikantská uskupení, od amatérských souborů po špičková tělesa.

To jste mě zahltil informacemi, zkuste nějaký konkrétní příklad...
Řekněme, že jste amatérský hudebník-začátečník, hrajete na kytaru, máte rád folk a konkrétně třeba Jarka Nohavicu. Zadáte tyhle požadavky do vyhledávání na našem webu www.supernoty.cz a systém vám nabídne všechny písně „vašeho srdce a umu“. Tedy začátečnické noty s jednoduchou melodickou linkou a akordy, ve folkovém stylu, od Nohavici. Můžete si je přehrát, transponovat do přijatelnější tóniny (noty se na stisk tlačítka bleskově „přesypou“), poslechnout, jak písně na videu zpívá v originále Jarek Nohavica, dozvědět se všechno o autorovi i písničce samotné a samozřejmě noty ihned vytisknout a hrát z nich.

Co když neznám název konkrétní písně?
Nevadí. Jestli jste například v rádiu zaslechl, že začíná slovy: Až budu starým mužem, budu staré knihy číst…- a líbila se vám, i tady vám pomůžeme. Vyhledávač ji podle začátku textu v databázi obratem „vyčmuchá“. A to samé může provést i milovník klasické hudby a skvělý hráč-absolvent konzervatoře, jen s Beethovenem, Dvořákem či Čajkovským, a naopak v nejvyšší obtížnosti provedení.

Proč touto cestou digitalizace nepostupují i ostatní a zůstávají u klasického scanu?
Odpověď je jednoduchá: je to nesmírně pracné – a nákladné. Jen pro ilustraci: pro převody notových záznamů do vyspělého digitálního notačního programu Sibelius to jen v našem případě znamenalo sešikovat armádu 150 notografů z celé republiky, čili lidí, kteří noty přepisují do digitální podoby. Jak to bylo a je náročné organizačně a smluvně, si asi dovedete představit. O financích ani nemluvě.

A to všechno jste platil sám?
Věnoval jsem tomuto projektu značné prostředky ze svého, naštěstí jsem podnikatel a vlastním desítky úspěšných firem, protože svaté nadšení by zde určitě nestačilo. Tento projekt je a zřejmě navždy bude ztrátový, protože i když noty nabízíme na internetu za úplatu, stržené peníze jdou především autorům za práva nebo na další přepisy not a provoz serveru. Cenovou politiku však řídíme zákonem dostupnosti všem potenciálním klientům, i zahraniční noty nabízíme cenově hluboko pod úrovní světových serverů. Nešel jsem do tohoto projektu s vidinou pohádkových zisků, ale s plánem služby české hudbě a muzikantům, zvýšení hudební gramotnosti dětí a mládeže, uchování národní hudební paměti.

Nedají se peníze sehnat i z jiných zdrojů?
Pokoušíme se o to od soukromých sponzorů až po granty a sbírky. Chtěl bych poděkovat třeba Nadaci ČEZ, která nás podpořila, nebo Asociaci krajů ČR, která nám udělila záštitu na rok 2017. Hřeje mě, že komukoli projekt představíme, je nadšený a oceňuje naši práci. Zdaleka ne jen muzikanti, i když ti nejvíce. U hudebních autorů náš projekt přivítalo v průzkumu organizace OSA 92 % autorů a textařů, v jiném výzkumu považuje projekt za potřebný a bude ho využívat 98 % základních uměleckých škol. To o něčem svědčí. Jsem přesvědčen, že projekt Národního notového archivu má hluboký smysl a je prospěšný této republice. A také transparentní, náklady provozu našeho spolku Národní notový archiv jsou mizivé, v podstatě jsme měli jen náklady na úvodní právní služby a poplatky při zakládání spolku.

Předpokládám, že si žádnou výplatu nedáváte...?
Všichni pracujeme zdarma a všechny obdržené peníze jsou do poslední koruny investovány do tvorby archivu. Spolek podléhá auditu s velmi přísnými pravidly. I tím se velmi lišíme od některých neziskových organizací, které, jak jsem četl, i sedmdesát a více procent přijatých peněz spotřebovávají na svůj provoz. Jsou však i jiné, které jako my skutečně pomáhají a plní účel, kvůli němuž byly založeny. A to účel nesporný a chvályhodný, nikdy jsem neházel neziskovky do jednoho pytle.

Pokud by někdo chtěl myšlenku Národního notového archivu podpořit finančně nebo třeba osobní pomocí, kam se má obrátit?
Stačí, když zašle mail na info@supernoty.cz nebo navštíví naše stránky www.narodninotovyarchiv.cz, kde jsou i další kontakty. Budeme vděčni za jakýkoli příspěvek nebo pomocnou ruku, protože naším cílem je archivovat a následně nabídnout veřejnosti k širokému užití nejméně 35 000 notových záznamů českých a slovenských autorů. Kdo o tom něco ví, tuší, kolik „cihel do batohu“ jsme si přibalili.

supernoty

Pavel Sehnal: Chci zabránit zanikání hudební paměti

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu