Pór zahradní: Součást dietního jídelníčku, která navíc zlepší vaši pleť i vlasy

Pórek by se u nás mohl využívat i více
Zobrazit fotogalerii (3)
16.07.2017 - 11:46   |  

Známe ho spíše jako pórek, ovšem v naší kuchyni ho hodně využíváme. I tak ale není od věci si připomenout, jak se vlastně pěstuje a hlavně fakt, že našemu tělu dokáže být hodně nápomocen.

Pór zahradní je dvouletá až vytrvalá rostlina, na bázi s válcovitou, vejčitou až kulovitou cibulí, velmi často navíc s vedlejšími cibulkami. Stonek je dost robustní, do třetiny až poloviny krytý pochvami listů. Lity jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami.

Čepele jsou celokrajné, ploché, mírně žlábkovité a mají souběžnou žilnatinu. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholném květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, přičemž ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství, kterému se říká šroubel.

Samotné květenství je podepřeno toulcem, často jsou přítomny pacibulky, které slouží teoreticky k vegetativnímu rozmnožování, někdy je jich více než květů, jindy květenství obsahuje i přes pět set květů. Okvětí se skládá se šesti okvětních listků bílé až narůžovělé barvy. Tyčinek je šestice, nitky vnějších tří jsou v dolní třetině náhle rozšířené, nitky vnitřní trojice pak mají postranní zuby, a to až dvakrát delší než vlastní nitky. Gyneceum je složeno ze tří plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Samotným plodem je tobolka.

Jak pór pěstovat?

Je třeba zvolit slunné a vzdušné místo. Berte také na vědomí, že pór je náročný na půdu, proto je důležité ji před výsadbou řádně připravit. Musí být vlhká, středně těžká, se živinami a hluboko zkypřená. Do hloubky 15 - 20 cm se následně umístí sazenice, které by měly být silné asi jako tužka, z obou stran se zastřihují. Jamka se následně zakropí.

V našich končinách se říká: "bez cibule neuvaříš". To stejné platí ale o pórku ve Francii nebo třeba v Belgii.

Během růstu k rostlině přihrnujeme zeminu, abychom získali co nejdelší vybělené části, pravidelně kypříme, zaléváme a půdu zbavujeme plevele. Hnojit můžeme chlévským hnojem. Póru se skvěle daří ve společné kultuře s kedlubnem, celerem, mrkví, ředkví, salátem nebo okurkou. Naopak se moc nekamarádí s fazolemi, řepou nebo hráškem.

Každá rostlina má svého škůdce a pór v tomto ohledu bohužel není výjimkou. Abychom o svou úrodu nepřišli díky vrtalce pórové, stačí, když záhon přikryjeme textilní fólií. Útok této mouchy se dá poznat poměrně snadno, ovšem až po samotném vyjmutí pórku ze země. Vrtalka do něj klade vajíčka a larvy pak vytvářejí chodbičky.

Pomáhá i našemu organismu

Pórek je zelenina se silným stonkem, který je tvořen listy pevně držícími u sebe a bíle zbarvenou robustní cibulkou, která tvoří podzemní část rostliny. Pro nás je velmi zajímavá díky bohatému obsahu vitamínů, minerálů a dalších látek.

Z minerálů je třena uvést především fosfor, zinek, mangan, železo nebo draslík a selen. Z vitamínů pak kyselinu listovou, niacnin či vitamín C. Z dalších látek obsahuje také éterické oleje s obsahem síry, jako je alicin a rovněž vlákninu.

Pór zahradní patří do druhu zeleniny z čeledi amarylkovitých. Z botanického hlediska pak patří do rodu česnek.

Zmiňované éterické oleje mu dodávají onu charakteristickou ostrou, aromatickou chuť, přitom ale ne tak silnou, jakou disponuje například cibule nebo česnek. Důležité si je také uvědomit, že v zelené části má pórek dvojnasobek vitamínů než v části bílé.

Díky všem těmto látkám je pór velmi užitečný s ohledem na naše zdraví. Draslík podporuje močopudný účinek, fosfor zase lepší fungování mozku. Selen a vitamín C patří mezi spolehlivé antioxidanty. Selen a mangan pak podporují imunitní systém.

Zinek skvěle působí na vlasy a kůži. Alicin, aromatická látka, patřící mezi éterické oleje, má preventivní, tišící a léčivé vlastnosti. Tuto látku můžeme najít i v cibuli nebo česneku. Vláknina podporuje činnost střev a střevní mikroflory. Pórek podporuje také prokrvení organismu a pomáhá bránit vzniku a rozvoji křečových žil. Jeho konzumace rovněž pomáhá revmatikům a také při zácpě.