![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/imgs/05/foto_g.satkova_pro_cd_2.jpg "Gabriela Šátková má na své vizitce napsáno "Dodavatelka odvahy"")
Paní Šátková, na vizitce píšete, že jste “dodavatelka odvahy”. Jak si máme takovou nabídku představit a hlavně - kdy za vámi přijít?
V životě přicházejí situace, kdy nastane nějaká krize, lidé se dostanou na rozcestí nebo je jejich život naopak stále stejný a oni s ním nejsou spokojeni. Pak se zamyslí a řeknou si, že vlastně tak nechtějí žít až do konce života, že tak nejsou spokojeni a už to tak nechtějí. Poměrně často to jsou lidé kolem čtyřiceti let. A právě takoví lidé potřebují v tu chvíli dodat odvahu - odvahu ke změně nebo k prvnímu kroku na cestě, po které se chtějí vydat. A ti mohou vyhledat moji pomoc nebo konzultaci.
S jakými problémy za vámi tedy lidé nejvíc chodí?
Často jsou to partnerské problémy. Lidé se ocitnou na rozcestí a neví, kudy se vydat, jak pokračovat, jestli chtějí být dál se současným partnerem. Dokonce se stalo, že přišla žena, kterou manžel doma mlátil, a ona byla přesvědčená, že si to zasloužila - jen jí bylo líto, že u toho byla jejich malá dcera. Bohužel přichází i situace, kdy partner zemře a druhý v tu chvíli neví, jak pokračovat, a potřebuje si o celé situaci popovídat.
Dobře, ocitnu se na životní křižovatce a rozhodnu se k vám přijít. Co mám očekávat, jak takové setkání probíhá?
Ještě před schůzkou požádám svoje klienty, jestli jsou ochotni mi poskytnout datum a čas a místo narození. Pokud ano, podívám se do horoskopu, kde vidím spoustu věcí o jejich osobnosti. Zároveň se věnuji numerologii, takže pak si mohu už předem udělat takový osobnostní rozbor, ve kterém vidím, jaká témata daný člověk pravděpodobně řeší, jaké může mít těžkosti, a vidím tam i určitou prognózu a životní témata, která bude příští měsíce nebo roky řešit a která řeší teď. Od toho se pak také částečně bude odvíjet naše povídání.
Když pak žena nebo i muž (ale je pravda, že většinou ke mně chodí ženy) přijde, povídáme si, já jim řeknu, co v horoskopu vidím. V horoskopu jsou krásně vidět například talenty a silné stránky, ale i oblasti života, v nichž je možné očekávat problémy nebo i životní zkoušky, které má ten člověk podstoupit, aby si něco uvědomil, aby si třeba nenechal dále ubližovat. Některé zkoušky podle toho, jak já to cítím, život nabízí proto, aby lidé našli sami sebe, aby přehodnotili svůj život.
Pro mě samotnou je pak hlavní poslouchat klienty, protože právě o nich takové sezení je, musím dobře vnímat, co říkají, abych věděla, jak jim mohu pomoci.
Když rozeberete fakta nebo i pocity klientů, jste schopná jim tedy poradit, kudy dál?
Takhle to není, s lidmi, kteří přijdou, se vždy snažím mluvit, kladu jim otázky, které si sami buď ještě nepoložili nebo na ně nenašli odpověď. Chci je dovést k sobě samým a jejich řešení. Každý jsme jiný a kdybych jim radila, mohlo by to být třeba vhodné řešení pro mě, ale ne pro ně, protože jsme každý jiný. Každý máme za sebou jinou cestu a jiné strasti a příběhy, jiné smutky. Proto je potřeba klienty vhodnou formou dovést k vlastnímu ideálnímu rozhodnutí.
Kolik lidí si k vám už pro odvahu přišlo?
Za přibližně čtyři roky, kdy se této činnosti věnuji, asi 350 lidí, ale někteří chodí opakovaně, vrací se třeba po roce nebo po dvou a jiní chodí třeba rok téměř pravidelně. Potřebují provést nějakým složitým životním obdobím a od toho jsem tady. Vždycky mám radost, když vidím, že se jejich život zlepšil, že jsou spokojenější. A stane se také, že se ozve nový klient s tím, že mě doporučil jejich známý, který tady už byl. A to je velké ocenění.
Vaše profese je opravdu netradiční. Proč máte na vizitce právě “dodavatel odvahy”?
Po několika letech, kdy jsem už s lidmi pracovala, jsem si kladla otázku, proč sem vlastně chodí. Někdo chce horoskop, jiný se zajímá o numerologii, další si přeje vyložit karty, ale nakonec jsem si uvědomila, že sem vlastně lidé chodí pro odvahu. Poměrně často se totiž stává, že za mnou přijde člověk ztrápený a povídání se neobejde bez slz. Potom je hezké, když odtud odchází a má jiskru v oku, celá situace mu nepřipadá tak hrozná, vidí náznak řešení a cestičku, která se v něm začíná rýsovat. Je možné, že lidé mají v sobě řešení, ale nemají k němu odvahu.
Někdy ti lidé vlastně sami v sobě vědí, co by chtěli udělat, ale zkrátka na to nemají právě tu odvahu, nejsou si jistí cestou. Někdy stačí, aby to řekli nahlas, potřebují to slyšet, hledají impuls. Potřebují slyšet, že jsou dost silní na změnu, že to zvládnou.
Co je potřeba pro změnu v životě podle vás nejprve udělat?
Pokud chcete změnit život, je potřeba vyvinout nějakou aktivitu, začít dělat v životě něco jinak. Bez toho pravděpodobně k ničemu nedojde a život půjde dál pořád ve stejných kolejích. Často se setkávám s tím, že třeba žena nebyla schopná odejít od muže, který ji týral, nebo si se svým partnerem časem přestali rozumět, ale ona chce vztah zachránit, jen neví, co pro to udělat. Potom mnohdy stačí myšlenky, které klient v sobě už má, a navést je na cestu, po které chtějí jít.
Mluvíte hlavně o ženách. Je nějaká “společná cesta” vašich klientek, tedy právě cesta, která vede k pozdější nespokojenosti nebo dokonce zoufalství třeba ve vztahu?
Stává se, že ženy na sebe jednoduše zapomenou. Hlavně na začátku vztahu chtějí pro svého muže udělat všechno, jen aby byl spokojený. On samozřejmě je zpočátku rád, ale postupem času pro něj právě ta žena, která se snaží ve všem vyhovět, vaří, uklízí a stále se přizpůsobuje, přestává být atraktivní, protože v podstatě ztratí sama sebe, chybí jí ta jiskra, kterou měla na začátku.
Takové ženy se stávají na svém muži závislé a je potřeba, aby si vzpomněly také samy na sebe. Jaké byly na začátku? Co vlastně od života chtěly? Co je bavilo v době, kdy se s partnerem seznámili, a kam se její sny poděly? Často zjistíme, že když se pak žena začne zase trochu soustředit i na sebe, změní se její pohled na svět i chování a stane se znovu atraktivnější právě i pro partnera.
Máte vy sama jednodušší život, když jste schopná pomáhat v tomto ohledu jiným?
Ale tak to není, já neradím, já naopak obdivuji mnoho klientů za jejich odvahu a snažím se je spíš nasměrovat tam, kam sami chtějí jít a nemají odvahu k prvnímu kroku. A já sama? Nevím, jestli mám jednodušší život. I já samozřejmě řeším občas situace, které jsou opravdu těžké, a někdy mám pocit, že opravdu nevím, jak je řešit.
Proto tady ale jsme, abychom stále postupovali dál, uvědomovali si nové věci. Není to tak, že když člověk překoná nějakou složitou situaci a posune se dál, tak už žadné další složité situace nepřicházejí. Asi bych to trošku zlehčeně přirovnala třeba k masérovi. I maséra mohou bolet záda. Ale neznamená to, že je špatný masér a měl by přestat masírovat. Stejně tak i já občas potřebuji dodat odvahu.
Jak vás tahle práce nebo poslání změnilo?
Možná v tom smyslu, že jsem začala jinak vnímat lidi. Dříve jsem nechápala, jak lidé posuzují některé situace úplně jinak než já, a musím se přiznat, že mě to často i rozčilovalo. Dnes mě naopak baví tyhle rozdílnosti sledovat a připadá mi fascinující, z jak rozdílných úhlů je možné dívat se na stejnou věc.
Kdy přišel moment, kdy jste se rozhodla pomáhat ostatním?
Po vysoké škole jsem učila cizí jazyky a cítila jsem, že už mi to tolik nevyhovuje. Přes rok jsem tedy pracovala v sociálních službách, v podporovaném zaměstnávání, ale zjistila jsem, že taková práce potřebuje mnohem větší odolnost. Cítila jsem se hodně unavená. V té době jsem začala studovat astrologii a posléze i další zajímavé obory, jako je např. numerologie.
Po několika letech mě jeden učitel astrologie navedl k tomu, že bych se neměla celý život zabývat jen svým horoskopem nebo horoskopy své rodiny, ale že už bych tu měla být proto, abych pomáhala jiným. Dnes se o to snažím ve více rovinách. Například nedávno jsem vydala karty “Dodavatel odvahy”, které mohou lidem pomáhat i doma. Je to záležitost, která vzešla velmi přirozeně z upřímné touhy vytvořit něco, co by ženám pomáhalo ve chvílích, kdy se necítí nejlépe. Kdy je jim „ouvej“. Skutečně věřím, že jim tyto karty mohou být dobrým pomocníkem. A podle ohlasů, které se ke mně dostávají, to vypadá, že jím opravdu jsou, což mě moc těší.
