Pomník dr. Milady Horákové, který vybudoval za přispění veřejnosti, amerických krajanů a dalších podporovatelů Nadační fond Stránský, stojí hned vedle poslanecké sněmovny, kde se včera o důvěře nové vládě rozhodovalo.
"Co by asi řekla Milada Horáková tomu, že dnes byla dána důvěra vládě závislé na podpoře komunistů, kterou jmenoval prezident, jenž odcestoval do komunistické země, aby se tam naučil, jak má řídit společnost? A co tomu řekneme my?" zeptal se veřejnosti, která přišla uctít památku JUDr. Milady Horákové, Martin Jan Stránský, předseda Nadačního fondu Stránský.
Má smysl bojovat proti totalitě?
Položit květiny k Pomníku dr. Milady Horákové na tzv. Pětikostelním náměstí vedle poslanecké sněmovny na konci Sněmovní ulice v Praze 1 přišla i bývalá první dáma České republiky Dagmar Havlová Veškrnová. Český národ podle ní nemá mnoho hrdinů a těch, které má, si příliš neváží. Podle bývalé první dámy jako by si se svými hrdiny nevěděl rady, protože je v něm hluboko zakořeněný švejkovský přístup k životu.
"Opravdu má smysl položit život za pravdu a boj proti totalitě? Nazíráno optikou obyčejného člověka asi ne. Nazíráno optikou Jana Husa, Jana Palacha, Milady Horákové a dalších českých mučedníků to nepochybně smysl má. Svou statečností jsou zcela výjimeční a máme si jich vážit. Právě v době, která nám často nepřipadá příznivá politickou scénou a mnohdy i nepatřičným chováním veřejných činitelů, bychom se neměli propadat do letargie. Zvlášť mladí lidé by měli odložit lhostejnost i pohodlí a zasadit se vlastním přičiněním o zlepšení toho, co se jim nelíbí," konstatovala.
Velmi krutá smrt
Smrt Milady Horákové byla mimořádně krutá. Nebyl jí zlomen vaz, jak to bylo u poprav oběšením běžné. Naopak. Katův pomocník pomalu tahal za lano přivázané za její nohy a velmi pomalu ji tak udusil. Jako čest stát jen pár kroků od pomníku ženy, která byla vystavena zkouškám a útrapám jako málokdo, si považoval i starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký.
"Věznily ji dvě diktatury a ta z nich, u které by člověk jen pár let po strašné válce čekal větší respekt a snad i slitování, se zachovala ještě strašněji, proradněji a zbaběleji. Umučila ženu, které se bála jako čert kříže ne proto, že by byla krutější a bezohlednější, ale proto, že dokázala pozvednout hlas a popisovat věci tak, jak ve skutečnosti byly. A toho se komunisté bojí dosud. O to větší hanba padá na ty, kteří jim pomáhali, a pomáhají i nyní, k moci. A o to větší poděkování si zaslouží ti, kteří na to upozorňují a připomínají památku statečných obětí, mezi které patří i Milada Horáková."
