S Jiřím Hilgartem sedíme u maličkého stolečku hned vedle Kiosku, který spoluvlastní s Jakubem Koreckým. Řada plechových prodejen nabízí mnoho služeb. Od květinářství po hamburger za 25 korun. Mezi nimi září, jak z jiného světa, elegantní a přátelská kavárna moderního stylu, která je otevřená pro všechny.
Co vás vedlo k tomu otevřít si v této specifické lokalitě Kiosek?
My jsme dva majitelé. Já a Jakub Korecký. Věděli jsme, že spolu budeme chtít podnikat, tak abychom si ověřili, že nám to manželství bude fungovat, museli jsme najít ideální místo. Vždy jsme však naráželi na kamenné prostory.
Mělo to být od začátku ve stylu take away?
Ne. Hledali jsme spíš prostor pro normální kamennou kavárnu. Šlo o to, aby to bylo něco malého, do čeho není nutné investovat miliardy, ale aby to generovalo nějaká čísla.
Jak jste tedy dospěli k volbě podobnému stánku?
Nakonec Jakub našel tento prostor, který byl úplně mimo naše představy. Když jsme se sem přišli podívat, tak to bylo natolik divný, že jsme si řekli: To je ono!
Uvědomovali jsme si, že zastávka už neslouží autobusům na letiště, a tím pádem to není tak lukrativní lokalita jako dřív. Původní provozovatel sám říkal, že se jednalo o úplně jiný vesmír. Tenkrát se tady prodalo opravdu všechno. Dnes tady skoro nikdo nechodí.
Měli jste nějaké pochybnosti, jestli to tedy bude fungovat?
My jsme tušili, že by to mohlo být v pohodě. Věděli jsme, že ten trh s kávou v Dejvicích je nenasycený. My jsme v podstatě neměli o co přijít. V Kiosku proběhly nezanedbatelné investice, ale tušili jsme, že by to mohlo vyjít.
Kdo je váš zákazník na tomto velmi specifickém místě?
Chtělo by se říct, že kolemjdoucí a studenti, ale jsou to lidé, co pracují v okolí, a rezidenti. Původní cíl byli studenti, protože je zde areál ČVUT, ale oba bereme chod podniku jako koníček, tak tomu nedáváme tolik aktivity v propagaci, jak by byla potřeba. Studenti k nám sice nechodí, ale my jsme dávno v pohodě. Každopádně se k jejich oslovení chystáme, protože na této straně Dejvic není žádné místo pro dobré kafe.
Čím se kromě místa snažíte odlišit?
Snažíme se dělat kafe pro 90 procent lidí, kteří nechodí do hipsterských kaváren. I když i my jsme trochu ovlivněný hipsterskou estetikou, tak se lišíme tím, že nemáme kyselé kafe. Nám to osobně nechutná a myslíme si, že pro kyselou kávu je dobrý aeropress nebo jiné alternativní přípravy.
My jsme se shodli, že budeme chtít nabízet chuť espressa, které má spíše sladší, čokoládovou chuť. Tím se pravděpodobně lišíme. Používáme tedy kávu z holadské pražírny Lot Sixty One.
Mám v hlavě takový hashtag Dobrý kafe bez blbejch keců. Když přijde holka a bude chtít sojový latté bez kofeinu s vanilkovým a jahodovým sirupem, tak ho s radostí dostane, protože je to pro nás stejný host jako kluk, co chce flatwhite. Snažíme se nad nikoho nepovyšovat a nikoho nic neučit.
V okolí máte zajímavou konkurenci. Jde o stánky starého typu, kolem kterých se soustředí specifičtí lidé. Máte taky svoje štamgasty?
Původně jsme se toho trošku obávali. Řekli jsme si, že Praha je tomu západu zase o trošku blíž. Lidi se nebojí něco změnit. Třeba kluci z Vnitrobloku dokázali, že není třeba mít strach z opuštěných a vyřazených prostorů. Stačí tomu dát dobrý produkt a lidi přijdou i právě třeba díky tomu, že je to divný nebo něčím zvláštní.
Máte nějaké zajímavé případy?
Chodí jsem jinak maminky s dětmi, takže je to tady úplně bezpečné. Jednou za měsíc se tady snažíme zbavit opilého pána, co si chce povídat. To ostatně k tomuto místu nějak patří.
Vždycky, když se mě lidé ptají, kde nás najdou, tak říkám v těch zaplivanejch stánkách a jeden z nich je náš.
Chcete svůj podnik rozšiřovat, třeba i v rámci občanských aktivit?
V tuhle chvíli spolupracujeme s letním kinem u Keplera, což je vítězný projekt pro Prahu 6. Oslovili nás s tím, jestli bychom do toho nešli. My jsme se chtěli občansky zapojit, aby ta služba nebyla jenom o velkých firmách. Točíme tam Unětické pivo a sháníme jídlo z Prahy 6.
Co další Kiosek?
Aktuálně hledáme nějaký prostor. Bojujeme o místo na Petřinách.
Bude to stejný styl, jako je tady v Dejvicích?
Ne. Chtěli bychom lidem nabídnout alespoň nějaké posezení, abychom jim ukázali, že se o ně umíme postarat i uvnitř. Máme skvělý tým lidí. Sehnat v dnešní době zaměstnance, který bude pracovat, je obtížnější než kdykoli jindy.
Proč myslíte, že je to tak složíté najít v dnešní době dobrého zaměstnance?
Je to dané malou nezaměstnaností a platy začaly výrazně růst, takže nejsou lidi... Já před pěti lety bez problémů našel brigádníka na víkend, ale dneska, když mladýmu klukovi napíšu, že si může vydělat, tak mi napíše, že radši pojede na večírek.
Podle toho, jak o svém podniku mluvíte, tak asi relativně všechno funguje...
Musím říct, že jsme spokojeni. Jeden z takových důkazů, jak fungujeme, je, že už na nás chodí i udání. Už se o nás prostě ví. Byla tady kontrola, jestli máme v pořádku byrokracii atd. My tady prostě chceme být a myslím, že je i dost lidí, kteří chtějí nás. Nás to tady totiž baví.
