Radikalizace Evropy? Švédské volby ukázaly, že nejhorší je to v České republice

Evropu paralyzuje strach z migrační krize. Proto se velká očekávání zaměřila na švédské parlamentní volby v kolébce liberální politiky. Ty měly ukázat, jak si na tom protiimigrační a protievropská politika stojí. Dle panických prognóz mělo dojít na výhru a velké posílení Švédských demokratů. To se však nestalo, což jen pojednává o smutné situaci v České republice.

19.09.2018 - 16:00  
Šéf Švédských demokratů Jimmy Akesson
Zobrazit fotogalerii (3)

Švédští demokraté opravdu pomýšleli na lepší volební výsledek. Oproti předcházejícím volbám jejich vliv vzrost o pět procent, což v kontextu obrovského přílivu migrantů od roku 2015 musí být překvapením. Až 160 tisíc migrantů Švédsko přijalo a ani tak radikální číslo neovlivnilo smýšlení místních obyvatel k tomu, aby se radikalizovalo.

Změna musí být? Zlehka

Nutno dodat, že i liberální strany se ve švédsku shodují, že je potřeba regulovat a lépe zajistit proces migrační krize, ale většinový názor není radikálně odmítavý. Jejich touha po změně je spíš v otázce dobré integrace nových občanů. Migrace však překvapivě nebyla podle průzkumu to nejpalčivější téma švédských voleb. Občany ze všeho nejvíce zajímala zdravotní péče a migrace se umístila až na třetím místě, kdy v závětří jen o dvě procenta čekalo téma životního prostředí.

Smutný obrázek z Čech

Přestože je ve Švédsku migrační krize přítomná a lidé zde opravu na vlastní kůži pociťují její dopady, tak jsou Švédští demokraté s 18 procenty osamoceným hlasem menšiny. Nutno dodat, že nejde o souboj dvou extrémních názorů, byť s nacionalistickou stranou nechce nikdo spolupracovat.

Rozdíl je ve způsobu, jakým se protiimigrační strana vyjadřuje. Český pohled je poněkud pokřivený, protože taková rétorika, jakou si dovolují politici v čele s Tomio Okamurou, Andrejem Babišem nebo prezidentem Milošem Zemanem, by byla za hranou i pro Švédské demokraty.  

Český paradox

Stav České republiky ve vztahu k migraci je dnes na úrovni strašidla pod postelí. Největším paradoxem, který naši krajinu postihl, je paralyzování strachem z něčeho, co je nehmatatelné. Videa účelově vytržená z kontextu a děsivé fotografie tisíců hladových “vrahů” z Afriky zásadně zkouší úroveň inteligence českého občana. Je jasné, že situace v Evropě není ideální, ale proč se zdejší obyvatelé s takovou vášní potřebují děsit úplné apokalypsy?

Nikdo nestojí v davech na hranicích, aby okrádal a vraždil voliče Miloše Zemana nebo Tomia Okamury. Největším odpůrcem migrace je tak paradoxně země, kterou nikdo ani nevyhledává. V rozbombardované Sýrii nikdo nesní o českém pivu a guláši. Konzervovanost místních poměrů a strach z neznáma z naší krajiny dělá zvláštní organismus, který se bojí čehokoliv odlišného. Radikální názory, které jsou v České republice na vzestupu, jsou spíše důkazem slabosti lidí, kteří neumějí problémy řešit jinak než násilím, vyvoláváním strachu a nenávistí. 

Švédské volby v tomto kontextu ukázaly, jak daleko jsme od zdravé a rozumné společnosti, která se problém Evropy snaží řešit na rozdíl od nás, kde zavíráme hranice a hlavně oči.

Když se Němci utrhnou ze řetězu. Demonstrace neonacistů jsou varovným signálem celé Evropě. Více čtěte zde.
Klíčová slova: