Příběh Jaroslava Lamra začíná v malé vesnici poblíž Nymburku. Pochází z dělnických poměrů. Pro režim ideální. Jeho tatínek pracoval jako dělník na dráze, později vstoupil do řad komunistické policie Veřejné bezpečnosti (VB), maminka pracovala v zemědělství. Mladý Jaroslav měl jako vesnický kluk mnoho povinností, víc než ty jej však lákala nová westernová móda inspirovaná západním stylem života – trampingem. Paradoxem je, že StB, do které později vstoupí, trampy tvrdě pronásledovala.
Nuda z něj udělala rozvědčíka
Tento způsob života se však vůbec nezamlouval jeho otci. Volnomyšlenkářský Lamr se toužil toulat, ale vyhrála otcovská disciplína. Nastoupil na gymnázium, které úspěšně dokončil. Byl syn příslušníka VB, takže sloužil na vojně u elitní Pohraniční stráže. Po dokončení povinné vojenské služby nastupuje do služeb ministerstva vnitra, konkrétně k V. správě, která má na starosti ochranu vládních činitelů. Honosně znějící název skrýval veskrze nudnou činnost.
Lamr měl za úkol vítat příchozí do budovy Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ). Vzpomíná, že dovnitř viděl vcházet i mnoho slavných osobností, jmenoval Sováka, Petra Spáleného nebo Miroslava Horníčka. Tato práce jej však nenaplňovala, naopak. Cesta z Příbrami do Prahy mu trvala více než hodinu a poté seděl 8 hodin na židli a opakoval pozdrav jako papoušek. Podal si žádost a přeložili jej do Příbrami, kde začal opravdový život rozvědčíka.
Vzniká po konci války 30. června 1945 v rámci Sboru národní bezpečnosti (SNB). Již bezprostředně po vzniku StB se ji komunisté snaží obsazovat výhradně svými lidmi. Ministrem vnitra je v té době Václav Nosek, kovaný stalinista. Když se v únoru 1948 chopí komunisté moci ve státě, je již StB plně v jejich rukou a stává se nástrojem teroru nově nastoupivšího totalitního režimu. Ve svých začátcích používá hrubé a brutální metody výslechu – pomocí bití, odpírání spánku. V 50. letech byla Státní bezpečnost využita ke konstrukci politických procesů, vzpomeňme například justiční vraždu doktorky Horákové nebo proces se Slánským a spol. V období tzv. normalizace již násilné metody výslechu ustupovaly, používaly se odposlechy, StB již měla k dispozici širokou síť agentů. Státní bezpečnost oficiálně zaniká 15. února 1990, čímž se definitivně uzavírá období rudého teroru na území Československa.
Agent jako z bijáku
Sen o dobrodružném životě, po kterém toužil v mládí, se Lamrovi nakonec vyplnil. Jeho novou prací bylo šmírovat všechny cizince, kteří se na Příbramsku vyskytnou. Jak taková práce probíhala? Pokud dostal příkaz k odposlechu, musel zajistit, aby se daná osoba nevyskytovala v místě svého bydliště. Instalace takového zařízení (na rozdíl od filmů) trvala i hodinu. Někdo tedy musel hlídat dotyčného a všechny ostatní obyvatele bytu, jestli se náhodou nevracejí. Lamr si postupně vyzkoušel všechny součásti této „špionské“ práce.
Jeho rudá hvězda v StB stoupala, brzy začal získávat agenty. Tady se nabízelo několik metod. Nejčastější bylo vydírání. Když však StB na člověka nic nevypátrala, pokoušela se jej alespoň uplatit. Kompromitující materiál se získával i tím nejodpornějším způsobem – mučením na mnoho způsobů. Ale bezpečnost disponovala také například homosexuálními agenty prostituty, kteří měli svádět zájmové osoby (na toto téma natočila Česká televize výborný thriller s názvem Herec).
Lámání charakterů
Státní bezpečnost korumpovala a lámala charaktery, často poštvala proti sobě i rodinné příslušníky. Po určité době svého působení u StB začal mít Lamr pochyby o tom, jestli dělá správnou věc. Tyto pochyby vyvrcholily, když jej jeho kolegové z oddělení zaměřeného proti církvím požádali o součinnost při akcích zaměřených na Svědky Jehovovy. Mezi vyslýchanými byl také lékař, který zachránil jeho dceři život. Tehdy se Lamr za své působení v bezpečnosti poprvé zastyděl.
V roce 1984 přešel na vlastní žádost k Veřejné bezpečnosti, což bylo bráno jako degradace. Jaroslav Lamr se za své působení v StB omluvil a vyjádřil lítost, že pomáhal udržovat diktaturu, trvá však na tom, že svou činností nikomu neublížil. Což je ale spíš jen zbožné přání. Není žádným tajemstvím, že kdo je v tzv. Cibulkových seznamech, s režimem zkrátka spolupracoval. Ať se mu to později líbilo, nebo ne...
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, pametnaroda.cz, echo24.cz
KAM DÁL: Z šéfa StB úspěšným kapitalistou. Generál Lorenz se soudu vysmál.
