Co se asi honilo hlavou lidem, kteří byli schopni vymyslet tak kruté tresty, že většinu z nás nenapadnou ani v těch nejhorších nočních můrách? Většina z nás ví, že Římané rádi využívali metodu ukřižování svých nepřátel či odpůrců. Nebyl to ale samozřejmě jediný „sofistikovaný“ způsob, jak působit bolest.
Rozřezání větvemi stromů
Jedním z důvodů, proč byla armáda starověkého Říma tak úspěšná, byla její vysoká disciplinovanost. A Římané věřili, že vojáci se musí disciplíně naučit tvrdě. V případě svých vlastních vojáků používali jedny z nejkrutějších trestů, jaké kdy starověký svět viděl. Jeden takový brutální způsob navrhl císař Aurelianus, který vládl ve 3. století. Stanovil, že římští vojáci, kteří se provinili poměry s manželkami jiných mužů, měli být rozřezáni větvemi stromů.
Odsouzeného muže přivázali hlavou dolů za nohy ke dvěma mladým větvím, které byly sraženy a svázány dohromady, což vytvářelo napětí. Při následném kácení stromu byl nešťastník doslova roztrhán. V roce 366 byl takto popraven vůdce rebelů Prokopius. Tento způsob popravy byl také občas používán ve starověké Persii, podle všeho se tam používal ještě na začátku 19. století.
Pojídání hmyzem zaživa
Mithridates byl voják, který žil v První perské (Achajmenovské) říši. Bohužel se opil na královské hostině a ponížil krále Artaxerxa II., který v rozpacích a rozzuřený nařídil šílený trest – scafismus neboli „lodě“. Podle Plutarcha, který psal o stovky let později, trest začal tím, že byl odsouzený vzat do vody a umístěn do člunu. Další identická loď vytvořila shora jakousi skořápku, přičemž mužovy paže, nohy a hlava trčely ze stran. Nebožák byl nakrmen medem a napojen mlékem, jeho kati mu touto směsí také namazali tělo, ruce a nohy.
Po nějaké době na přímém slunci měl obličej a končetiny úplně pokryté mouchami. Škůdci se živili exkrementy a pak začali pronikat do mužova těla, živili se jím a požírali ho zevnitř i zvenčí. Mithridates vydržel 17 dní na „člunech“, než zemřel.
Vyhlazení široké rodiny
Jak se může zdát, že být sněden hmyzem je to nejhorší, není tomu tak. Po celá staletí ve staré Číně existoval osud horší než smrt – extrémně tvrdý trest známý v čínštině jako miezu, což je praxe stará více než 3 000 let. Byla vyhrazena těm, kdo byli shledáni vinnými ze zrady, což mohlo být tak jednoduché jako naštvat krále. Miezu zahrnoval nejen popravu zrádců, ale také jejich širší rodinu. Odsouzena tedy byla nejbližší rodina viníka, jako jsou rodiče, děti a sourozenci, ale také strýcové, tety, sestřenice, a dokonce i jejich švagři.
Metodou popravy používanou na těchto nešťastnících byla typicky smrt „pomalým krájením“. V roce 338 př. n. l. se úředník jménem Shang Yang dostal na špatnou stranu a byl odsouzen k popravě spolu s celou svou rodinou. Shang Yang byl rozřezán a sťat. Ještě v 18. století se vyskytly případy rodinných poprav proti rebelům a zrádcům, čínská vláda je oficiálně zrušila až v roce 1905.
Upálení v „proutěném muži“
Slavný horor The Wicker Man z roku 1973 obsahuje scénu, ve které je zapálena velká dřevěná postava muže, přičemž je rituálně upálena oběť uvnitř. Některé zdroje tvrdí, že tento způsob popravy používali staří Keltové. Archeologické důkazy, že druidové prováděli lidské oběti, jsou slabé, ale zmiňují se o nich ve starověkých pramenech. Například slavný římský vojevůdce Julius Caesar napsal, že druidové zabíjeli lidi „stavbou obrovské dřevěné figury ze dřeva.“
Caesar v 1. století př. n. l. chválil druidy jako „učené muže“, ale nepochybně byl i on zděšen jejich brutalitou. Podle Caesarových slov druidové stavěli „postavy obrovských rozměrů, jejichž končetiny tvořené vrbovým proutím naplňovali živými lidmi. Vše pak zapálili a lidé uvnitř zahynuli v plamenech.“ Preferovanými oběťmi byli podle římského vojevůdce zločinci. Nicméně jakmile „došli“ kriminálníci, na jejich místo nastoupili nevinní lidé.
Zdroje: history.co.uk, diginole.lib.fsu.edu, britannica.com
KAM DÁL: Špatně mu diagnostikovali rakovinu. Albert dostal obrovskou dávku radiace, aniž by o tom věděl.
