Frida Kahlo měla smůlu už od malička. Jen co překonala dětskou obrnu, z níž vyvázla s velkou dávkou štěstí, došlo k dopravní nehodě autobusu, v němž cestovala.
Zlomené všechny kosti
Další rok strávila na lůžku se zlomeninami, které by většina ostatních pravděpodobně neměla šanci přežít. Žebra, páteř, nohy, pánev, klíční kosti – bylo jen málo kostí v jejím těle, které tehdy zůstaly pohromadě. Tělo jí navíc probodla kovová tyč. A tak není důvod se divit, že další roky svého života prožila v bolestech. Přesto se ale rozhodla, že na světě něco dokáže.
Malovat začala z nudy
Mladičká – sotva osmnáctiletá – Frida ležela v posteli a nemohla se ani hnout. Všeobjímající nuda ji přiměla vzít do ruky barvy a začít malovat. Jeden model měla stále při sobě – svoji vlastní tvář, kterou začala zpodobňovat tak, jak to dělali její – po matce mexičtí – předci.
Jednoduše, v jasných barvách a bez snahy o hloubku obrazu. V té době už vlastně, aniž by si to uvědomovala, znala svého budoucího, o mnoho let staršího manžela, malíře Diega Riveru, s nímž ji neměla pojit jen láska k umění i fyzické lásce, ale také zápal pro komunistické myšlenky. Když se za ním jednoho dne vydala, aby posoudil její kresby, nemohla tušit, jak hluboko do jejího života zasáhne.
Povedení manželé
Stejně jako Frida, i Diego Rivera miloval volnost a nespoutanou lásku. I když se na pár měsíců zvládli plně oddat jeden druhému, a dokonce došlo v roce 1929, kdy bylo Fridě dvaadvacet a jejímu vyvolenému třiačtyřicet let, na sňatek. Pár se snažil počít potomka, ale Fridino prodělané zranění dalo těhotenství pětkrát stopku v podobě samovolného či vynuceného potratu.
Dalších šest let jeden druhému částečně trpěli neustálé nevěry, ale pak to divokou a sebevědomou Fridu, která už v té době měla svoje jméno i v uměleckém světě, přestalo bavit a od manžela odešla, aby se po chvíli vrátila s nabídkou volného svazku. Rivera tuhle možnost kupodivu přijal, ostatně patrně se i jemu samotnému ulevilo. Po malířčině boku se začali střídat muži i ženy, na pohlaví jí v lásce příliš nezáleželo.
Komunismus na prvním místě
Oblast, v níž ale měla úplně jasno, byla politika. Frida, stejně jako její manžel Diego Rivera, byli zaníceními trockisty, tedy zastánci Trockého a jeho myšlenek. Ty šly tak silně proti idejím v Rusku tehdy vládnoucího Stalina, že mu nezbývalo nic jiného, než Sovětský svaz opustit. Byl to právě Rivera se svojí ženou, kteří přiměli mexického prezidenta k udělení azylu pro tohoto sovětského rebela. A co víc – dokonce ho i s jeho ženou ubytovali ve svém domě.
Politika byla její láska – a politik také
Začalo se schylovat (v případě nespoutané Fridy) k téměř nevyhnutelnému. Netrvalo dlouho a mexická malířka si se sovětským politikem začali rozumět ve víc věcech, než byl názor na světový komunismus. Ona vdaná, on ženatý, ale kdo by to řešil. Vlastně někdo ano. Po čase, když už nebylo možné jejich vztah tajit a dozvěděla se o něm i Trockého manželka, dostal politik pověstný nůž na krk: buď manželství, nebo zálety. A protože už se zdálo, že je nemanželská láska stejně u konce, vybral si klid v rodině. Na vztah mu ale zůstala památka v podobě vzácného autoportrétu jeho milenky.
Rozvod na zkoušku
Frida Kahlo se se svým manželem rozvedla, vystřídala hned několik milenců a milenek, ale ve chvíli, kdy byl její bývalý přítel Lev Trockij zavražděn a ona se na čas stala jednou z hlavních podezřelých, vydala se znovu do náruče Diega Rivery, za kterého se několik měsíců po rozvodu znovu provdala – a tentokrát jim manželství vydrželo až do její předčasné smrti v roce 1954.
Zničené Fridino tělo
Bylo jí pouhých sedmačtyřicet let, ale její tělo už další nápor nevydrželo. Není se čemu divit, vždyť bylo trápené celoživotní bolestí, víc než třiceti prodělanými operacemi a několika potraty, otrávené množstvím léků, alkoholu a ke konci i drog, které Fridě pomáhaly přemáhat fyzické utrpení po úrazu v mládí.
Podivuhodný pohřeb se svatozáří
Ani smrtí ale uchvacující příběh malířky, která do svých obrazů zapojovala politiku všude, kde jen to bylo možné, ještě tak docela neskončil. Jak si sama přála, byla její rakev zahalena do vlajky s komunistickými motivy srpu a kladiva, ale i to bylo na její nezapomenutelný konec málo. Toužila odejít ve velkém stylu, a to se jí také podařilo.
Při posledním rozloučení vzplanuly její vlasy, které v tu chvíli vytvořily pomyslnou svatozář kolem malířčiny hlavy. Byla to zkrátka žena, která věděla nejen jak chce žít, ale také, jak si přeje z tohoto světa odejít. A to i přes všechnu bolest, kterou musela snášet.
Zdroj: sme.ck, wikipedie, artsy.net
KAM DÁL: Nacisté se s Alfonsem Muchou nemazali. Udal ho známý český kolaborant.
